Román Ztracený svět navazuje s několikaletým časovým odstupem na děj proslulého Jurského parku a líčí další vývoj projektu InGen. Ukazuje se, že ačkoli InGen zkrachoval a investoři, kteří vložili miliardy dolarů do ambiciózního podniku, vklady oplakali, je přece jen všechno trochu jinak. Dokonce i protagonista Jurského parku Ian Malcolm se uzdravil ze zranění způsobených tyrranosaurem, aby se znovu zapletl do dramatických dobrodružství s naklonovanými dinosaury. Spolu s ním a dalšími vědci prožijeme nebezpečná střetnutí se ztraceným světem.
Jurský park, jenž patří k nejslavnějším knihám žánru sci-fi, nás vtahuje do ztraceného světa pradávných živočichů, který na zeměkouli kdysi skutečně existoval. V napínavém příběhu sledujeme dobrodružství, u jehož počátků stála odvěká lidská pýcha toužící ovládat živly mocnější než člověk. Příběh je vyprávěn z pohledu zúčastněných postav: protiváhou chamtivých sobců je paleontolog Grant, na kterého by se hodila přezdívka Indiana Bones, a také Tim a Lex - vnuk a vnučka miliardáře, který chce na riskantním projektu znovuzrození dinosaurů velkolepě vydělat. Jenže „život je ve skutečnosti celou řadou náhod, z nichž každá událost může změnit všechny následující zcela nepředvídatelným až zničujícím způsobem“. „Mláďata skotačila a honila se mezi shovívavými a ospalými dospělými… Byla to roztomilá malá zvířátka. Jenže dospělý velociraptor byl něco úplně jiného. Představoval nejdravějšího dinosaura, který kdy žil. Ačkoli byl poměrně drobný - vážil kolem sta kilo a velký byl přibližně jako leopard - byl rychlý, inteligentní a útočný. Napadal oběti ostrými zuby, silnými předními končetinami s drápy a strašlivým osamoceným drápem na zadní noze.“
Námětem knihy je sexuální obtěžování uvnitř firmy zabývající se počítačovou technikou, nezvykle je postiženým muž, nikoli žena. Zároveň velice pečlivě pomalu odhaluje taje firmy, vnitřní strukturu a konexe.
Michael Crichton měl výjimečnou schopnost proniknout do skutečnosti a popsat ji nově a zajímavě. Jeho dramatický průzkum fungování nejstarší a nejprestižnější Bostonské nemocnice je toho dalším důkazem, a televizní seriál Pohotovost natočený na základě této knihy se stal údajně nejpopulárnějším seriálem všech dob.
Alla fine degli anni Ottanta Gerald Durrell intraprende una spedizione in Madagascar per catturare qualche esemplare di aye-aye, un lemure caratteristico della zona, e garantirne la riproduzione: «Lasciare che un essere così sorprendente e complesso si estingua è impensabile quanto bruciare un Rembrandt, trasformare la Cappella Sistina in una discoteca...». Giunto nell’isola, che gli appare come il profilo di una omelette mal rivoltata, Durrell si mette subito sulle tracce dei misteriosi lemuri. E dopo una visita al mercato locale, dove, sotto gli ombrelloni bianchi fitti come un campo di funghi, sono appesi polli simili a piumini viventi, salva il primo esemplare, altrimenti destinato alle pentole di un’abile massaia indigena. Con il suo incantevole humour, Durrell sa trasformare ogni aspetto dell’indagine scientifica in avventura, in racconto: anche lo studio del vocabolario dei lemuri, con i loro «pop», i miagolii e le fusa gattesche, gli uggiolii canini e i ringhi da tigre. I protagonisti sono sempre gli animali, osservati con occhio ironico e ammirato: flemmatiche oche egiziane in completo di tweed, pappagalli sfavillanti come bigiotteria a buon mercato, felini che paiono incarnare la versione malgascia della Pantera Rosa. E lo stesso occhio amabile e divertito si posa sugli umani, descritti in un compulsivo shopping natalizio tra bancarelle di scimmie infiocchettate e maialini multicolori. <i>Io e i lemuri</i> è apparso per la prima volta nel 1992.
