Alexandr Solženicyn je známý svým pronikavým zkoumáním ruské historie a lidské povahy. Jeho díla se často zaměřují na témata útlaku, odolnosti a hledání pravdy v rámci totalitního systému. Solženicynův styl je charakteristický svou syrovou upřímností a hlubokou etickou naléhavostí, což z něj činí jednoho z nejvlivnějších hlasů 20. století. Čtenáři oceňují jeho schopnost odhalit hluboké pravdy o lidské duši a společnosti skrze své literární mistrovství.
L'un des grands chefs-d'œuvre allégoriques de la littérature mondiale, Le Pavillon des cancéreux est à la fois une étude profondément compatissante des personnes confrontées à une maladie terminale et une brillante dissection de l'État policier soviétique "cancéreux".
Dnes již legendární novelu autor promýšlel v Ekibastuzském pracovním lágru v zimě 1950-51 a její původní název zněl Šč-854 - Jeden den jednoho mukla. Postavu Ivana Děnisoviče vytvořil Solženicyn podle vojína Šuchova, který s ním bojoval za sovětsko-německé války, a podle vlastních zkušeností v lágru, kde pracoval jako zedník.