Jako v ostatních Dostojevského románech, ani zde nenajdeme nekomplikovaný vztah dvou bytostí, nýbrž složitý obrazec mučivých milostných vztahů a propletenců, kterých nejsou ušetřeny ani děti. Dostojevskij měl klíč k osudu svých románových postav ve svém vlastním životě, odtud pramení jeho citovost, vášnivost a zaujetí pro všechny ''uražené a ponížené'', kteří byli jeho blíženci.
Román o dvanácti knihách s epilogem
Tři bratři a jeden zločin. Tři bratři Karamazovovi se od sebe liší, ale spojuje je hluboký konflikt s jejich morálně zkaženým otcem Fjodorem Karamazovem. Dmitrij, nejstarší, se netají tím, že otce nenávidí, neboť mu zadržuje dědictví a navíc usiluje o tutéž ženu. Když je však otec brutálně zavražděn, každý z bratrů má motiv. Soudní rozsudek zasáhne nevinného, ale před vnitřním soudcem se každý z bratrů konfrontuje se svými osobními vinami. Dostojevského poslední velký román – mistrovské dílo ruské literatury.
Onkelchens Traum
