In these hauntingly beautiful stories of abandonment and vengeance, extreme situations lead to disturbing conclusions. A missionary is sent to a place so distant he finds his God has no power there; a husband abandons his wife as they honeymoon in the South American jungle; a splash of water triggers an explosion of violence; and a boy's drug-induced transformation leads to cruelty enjoyed and suffered. Masterfully written, these are chilling tales from sun-drenched and brutal climes.
Když začnete číst tuto knihu, může se vám stát, že ji na chvíli odložíte. Nemusí vás hned na první pohled zaujmout. Vzdálené prostředí Maroka zápasícího o samostatnost v 60. letech tohoto století, spousta arabských a francouzkých slov a rčení charakterizujících obě strany velkého zápasu vás mohou zpočátku i zdržovat. A přece nazval americký kritik G. Vidal autora zakladatelem amerického psychologického románu a Ch. Bukowski považuje knihu, kterou máte před sebou, za nejlepší autorovo dílo. Vydržíte-li u něj, uvidíte, že se vám to vyplatilo. Poznáte nejen kus současných dějin exotické země v severní Africe, ale i sondu do psychologie člověka, ať žije kdekoliv. Protože všichni jsme především lidmi, ať už žijeme na kterémkoliv poledníku či rovnoběžce. A přece jenom je v nás tolik odlišného. A právě toto podivuhodné prolínání obecně lidského a specificky marockého, islámu, křesťanství a občas i židovství v každodenní praxi patří k nesporným přednostem knihy. Kolik je v každém z nás z Amra, Stenhama, Mosse i Lee i všech dalších postav a postaviček, může být někdy až znepokojivé, a přece je dobře to vědět. Pavoučí dům není kniha nijak oddychová, není však ani suchým filozofováním. Doufám, že až ji přečtete, dáte mi za pravdu.
Anotaci sepsal Dominik Lukeš
Bowlesův první, a pravděpodobně i nejdůležitější a zároveň nejslavnější román (z r. 1949), jenž posloužil jako literární předloha ke stejnojmennému filmu Bernarda Bertolucciho. Krátce po vyjití se stal román bestselerem a po letech pak kultovní záležitostí. Mladý manželský pár se vydává na cestu Saharou a postupně se ztrácí v jinakosti kultury, přírody a času: oba si uvědomí hloubku vzájemného odcizení a pro oba se tak stává toto setkání osudovým.
