Francesco Bergamasco Knihy

Emmanuel Carrère románově zpracoval životopis jedné z nejbizarnějších postav, které ovládají dnešní Rusko – Eduard Limonov po emigraci v roce 1974 působil v bohémské a mediální sféře New Yorku, pak v Paříži jako spisovatel, bojoval po boku Srbů v bosenské válce a po návratu do Ruska se stal vůdcem protiputinovského hnutí (Národně bolševická strana). Autorovi předci pocházejí z Gruzie, on sám mluví rusky, k ruskému prostředí má velmi blízko a v knize ho dokázal velmi zasvěceně vylíčit.

C’est un vrai petit roman, fondé sur la découverte de vingt-trois lettres adressées à une dame, ainsi que trois à son mari, qui était la voisine de Marcel Proust au 102 boulevard Haussmann. Mme Marie Williams, épouse d’un dentiste américain, vivait au-dessus de Proust, ce qui a engendré de nombreux drames pour ce phobique du bruit. Ce roman épistolaire met en lumière la rivalité stylistique entre les deux correspondants. Proust déploie tout son charme envers Mme Williams, révélant son humour, sa culture et son art du compliment. Il ressent pour elle une sympathie réelle, une amitié, et une forme d'affection, bien qu'il ne nous reste pas les lettres de Mme Williams. Les lettres abordent divers sujets : le bruit des travaux à l’étage supérieur qui perturbent Proust, la musique, car Mme Williams joue de la harpe, ainsi que des échanges sur des roses, tant naturelles que métaphoriques. Elles évoquent aussi la maladie et la solitude. Le ton est empreint d’amitié et d’intimité. Nous ne possédons pas les dernières lettres de Proust, qui auraient pu contenir des adieux touchants. Il quitte le boulevard Haussmann en même temps que Mme Williams, déménageant le 31 mai 1919, sans avoir jamais parlé d’elle à quiconque.

Poslední dny jsou autobiografickým románem Raymonda Queneaua, v níž líčí studentský život v Paříži 20. let. Vincent Tuquedenne se snaží věnovat jak milované četbě, tak poněkud sterilnímu studiu, protože doufá, že se v knihách dozví, jak se vymanit z maloměšťáckého prostředí, v němž žije a jež ho svírá. Vincent a jeho generace se nacházejí v protikladu ke starší generaci učitelů v důchodu a drobných podvodníčků. Obě generace jsou vystaveny hloubavému zraku Alfreda, číšníka v kavárně U měchu, jehož neomylná astrologická metoda předpovídání budoucnosti se de facto vysmívá vědeckému přístupu k životu, na nějž se většina lidi bláhově spoléhá. Podobně i Queneauův literární svět funguje podle svých vlastních zákonů, přičemž se v něm prolíná úzkostlivě pečlivé cizelování uměleckých aspektů s nezastíraně láskyplnou evokací života, jak vypadal v již nenávratné minulosti.