Marisa Castino Bado Knihy

Edward Armstrong působí jako úspěšný vědec a neurochemik na Harvardu. Tady poznává zdravotní sestru Kim Stewartovou, potomka bohaté salemské rodiny, jejíž vzdálená příbuzná Elizabeth byla na konci 17. století při nechvalně známých procesech upálena jako čarodějnice. Edward je přívržencem teorie, že "ďábelské projevy" v Salemu způsobila otrava námelem, který parazituje na žitě, a tím se dostal do chleba. Ve starém domě, v němž kdysi bydlela Elizabeth a který teď patří Kim, objeví houbu podobnou námelu. Halucinogenní alkaloid, který z ní izoluje, se stane základem psychofarmaka nové generace, jež působí nejen proti depresím, ale dokáže pozitivně měnit i charakter osobnosti. Aby mohl být preparát co nejdříve schválen, zkoušejí ho členové Edwardova týmu přímo na sobě. Vystavují se tím nesmírnému nebezpečí, neboť Ultra, jak lék nazvali, má neblahé, přímo ďábelské vedlejší účinky, o nichž nemá zatím nikdo ani tušení…

Faccio la maestra in una scuola materna di New York, vivo in un minuscolo bilocale, amo definirmi una "brunetta con la testa sulle spalle" e nessun uomo mi ha mai supplicata, se si esclude il barbone piazzato lungo il tragitto fra l'asilo e il mio medico. Fino a poco tempo fa la cosa più eccitante nella mia vita era restarmene a casa il sabato sera in compagnia di un buon libro, quindi immaginatevi il mio sconcerto quando nella posta ho incominciato a trovare inviti per ricevimenti alle Nazioni Unite e prime cinematografiche. La mia già vacillante autostima ha ricevuto un colpo ferale di fronte alla scoperta che la vera destinataria era una mia omonima appena trasferitasi nel mio palazzo: una bionda mozzafiato, corteggiatissima e amica di divi e politici. Mai l'erba della vicina mi era sembrata più verde! Così, quando una bella voce maschile ha chiamato per chiedere un appuntamento al buio alla mia coinquilina, in un momento di follia ho accettato al posto suo. Be', recitare la parte di Cenerentola per una sera mi ha catapultato in una straordinaria vicenda che mi ha stravolto la vita, i sensi e il cuore, ma mi ha anche fatto capire che bisogna accettare se stessi, perché ciascuno di noi è unico e irripetibile.