Text Mileny Fucimanové není možné jednoduše zařadit do žánrového šuplíčku. Mohl by to být román, autobiografie či sbírka básní. Je to konglomerát neutříděných reflexí z autorčina života, od dětství až k dospělosti, kde hlavní roli hrály tři maximy láska, víra a naděje. Akord dim je symbolem nesouladu, něčeho nepatřičného, co rozrušuje harmonii.
Osud každého z nás je spjatý se Zemí a s lidmi. Ztráta pevné půdy pod nohama, strach o své milované, ztráta domova - to jsou osudové mezníky, které nás dříve či později zaskočí. V ohrožení života, v existenciální úzkosti pak slova VÍRA, LÁSKA, NADĚJE nabývají konkrétní podobu. Trojnovela Tančila jsem v synagoze sleduje očima hrdinky Františky pouť člověka zmítaného protichůdnými pocity. Hrdinka příběhu neví jak nakládat s láskou, modlí se a zároveň si zoufá, je smýkána dobou a jejími imperativy. Ale její duše hledá klid a nachází jej v usmíření.
Současný román, který se zabývá otázkou osamění, hledání vztahů. Zároveň se ptá, jakou formu má lidská schopnost pomáhat, chápat a překonávat potíže. Osu příběhu tvoří osudové nedorozumění a neschopnost komunikace s nejbližšími. Příběh vyúsťuje v básnický obraz velké potopy na základě skutečných záplav na Moravě. Na pozadí tragické autohavárie, při které hrdinka příběhu Oliva ztratí manžela a jediný syn je těžce zraněný, se rozehrává věčné téma: Jací jsme, co hledáme jeden od druhého. Oliva je introvertní žena, která jen nesnadno vychází ze své ulity. Uvědomuje si, jak je zoufale bezmocná, protože tápe v nejistotě, je připravená k jakékoli oběti, ale nikdo oběť nežádá. Bolest a ztráta jistoty ji zahltí natolik, že Oliva už není schopna vnímat svět s rozvahou, zraňuje ji všechno a ona bezděčně zraňuje i ty, které má ráda. Věčný motiv vztahu matky a syna je v závěru románu přehlušen rozvodněnou Moravou.
Kniha veršů, hudby a obrazů je určena lidem, kteří vnímají spřízněnost slovenské a české kultury. Poezii Mileny Fucimanové, české autorky, inspirovaly obrazy Květoslavy Fulierové, bratislavské výtvarnice s moravskými kořeny. Překlad veršů do slovenštiny je dílem slovenské básnířky Marty Hlušíkové. Původní hudbu k veršům a obrazům složil Ondřej Fuciman. Dílo vzniklo jako podklad pro scénickou formu v nastudování brněnského Divadla hudby a poezie Agadir. Knižní verze se snaží zachytit lyriku a silné emoce přítomné ve verších, obrazech i hudbě. Netradiční bibliofilský formát obsahuje čtrnáct grafických listů s volně se prolínajícími texty v češtině a slovenštině. Kniha je doplněna CD se studiovým záznamem představení.
Kniha se skládá ze sedmi vzájemně propojených příběhů, které spojuje jedno místo a podobný problém. Každá z postav prožívá své vlastní bolavé střetnutí s těmi, které miluje. V sázce je důvěra, láska mateřská i milostná, nic není předem dané a neměnné. Podvědomí, předsudky i obavy vytvářejí skrytá dramata, v jakých se možná všichni poznáváme. Součástí knihy je CD s nastudováním části knihy Divadlem hudby a poezie Agadir a hudbou Ondřeje Fucimana.
Příběh o zdánlivě obyčejných lidských osudech. Do života hlavních hrdinů zasahuje minulost a převrací zaběhlý stereotyp. Příjemným oživením je i slovenština, která zaznívá z úst jedné z důležitých postav, a právě tak jako obrázky slovenské ilustrátorky Kvety Fulierové je známkou provázání obou našich kultur.
Z kuchyně tety Andělky k hvězdokupám by se mohla zdát vzdálenost nepřekonatelná… Texty Mileny Fucimanové se pohybují po rozostřeném rozhraní poezie a prózy, mísí se v nich světy, mění ohniskové vzdálenosti, věty nedočkavě vtékají do vět následujících… Vzpomínky, malé i velké události přítomného světa, vesmír, barokní ozvuky a profánním i vertikálním prostupující hudba: Kuchyň je plná mezzosopránové vůně Otevřu okno Zprava zavoní uzené… Překotná, a přesto velmi pečlivá řeč.
Román Klenba chleba Mileny Fucimanové odráží ožehavou zkušenost současnosti. Na pozadí důležitého vědeckého výzkumu v oblasti asistované reprodukce se dává do pohybu svět těch, kteří počítají s temnějšími stránkami lidského ega. Ženský a mužský princip je nahlížen z neobvyklého úhlu pohledu. Věčný svár viny a trestu vyústí v nečekané rozřešení.
Poprask na valašském maloměstě způsobí jeden trýzněný, bezmocný holub. Reakce na jeho bezeslovné utrpení ostře nasvítí povahy protagonistů příběhu, lidí, které dnes a denně potkáváme, s nimiž společně jíme své denní menu. U našich prapodivně prostřených stolů se začasté podává bezohledná manipulace s lidským svědomím, a to dokonce úředně potvrzená. Oba hlavní hrdinové se jí ale snaží čelit – i kdyby se tak měli zbavit jedinečné, lákavé a možná poslední příležitosti prožít svůj příběh slastného okouzlení.
Povídková sbírka slovenské autorky, oceněná prémií slovenského Literárního fondu, nabízí pestrou mozaiku obyčejných životních situací. V krátkých povídkách odráží autorka realitu přes filtr vlastního světa, do kterého se ponořuje při denním hledání jistot. Zaměřuje svou pozornost na "malé", "obyčejné" lidi, přes jejich příběhy odhaluje cosi univerzálního, přítomného v každém lidském životě, a tím naznačuje i jistou souvislost a blízkost zdánlivě odlišných osudů, a také zpochybňuje pevné hranice mezi "velkými" a "malými", dokonce až banálními okamžiky či situacemi v našem životě. Nakladatelská anotace.
