Robert Walser, švýcarský německy píšící prozaik a romanopisec, je oceňován pro svou jazykovou vytříbenost a živost. Jeho dílo balancuje mezi modernistickou oddaností umění a neustálým zpochybňováním jeho morální legitimity a užitečnosti. Walser zkoumá napětí mezi bujarostí stylu a reflexivní melankolií, mezi přírodou a kulturou a mezi demokratickým respektem k individualitě a elitářským postojem k masové kultuře.
Výbor miniatur, glos, výstižných črt i krátkých povídek z let 1899–1920 tohoto významného švýcarského autora představuje vhled do jeho tvorby nejvlastnější: v psaní krátkých próz byl Robert Walser jedinečný a neopakovatelný, v mnohém překonávají jeho vlastní romány.
Druhá část výboru krátkých próz Roberta Walsera (1878–1956) navazuje na první část (která vyšla v Opusu v roce 2008 pod názvem Život básníka) a představuje autorovy texty z let 1921–1933, tedy z bernského období a z pozdější doby, kdy už pobýval na klinice ve Waldau. Mnohé z Walserových textů patří k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru kdy vzniklo.
Další, v pořadí již třetí výbor z krátkých próz švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878-1956) přináší několik desítek črt, příběhů a letmých pohledů, které si autor zaznamenával téměř denně po návratu ze svých procházek přírodou. Jeho postavy jsou rozmanitého charakteru, zachycované s typickou walserovskou ironií, jež je zastřena zdánlivou naivitou, ale vždy s pochopením. Přeložil Radovan Charvát.
Po románech Jakob von Gunten, Sourozenci Tannerovi a Pomocník z počátku 20. století napsal Robert Walser (1878–1956) ještě dva romány, jejichž rukopisy jsou dnes nezvěstné, a konečně v roce 1925 svůj poslední román Loupežník, v němž ze sebe při vzpomínce na Schillerovy Loupežníky a jejich uvedení kolem roku 1895 v Bielu, které ho jako mladíka nadchlo, udělal jakéhosi divocha a loupežníka, neboť tak na sebe i celý život pohlížel. Loupežníkem se uzavře edice Walserových románů v nakladatelství Opus, neboť již žádný další jeho román není znám.
Další z děl švýcarského autora je tentokrát drobnou prózou odehrávající se během jediného odpoledne počátkem 20. století na procházce švýcarským maloměstem. Hlavní hrdina a vypravěč v jednom se prochází opojen krásou jednoho náhodného odpoledne po svém městě. Během své potulky zavítá do knihkupectví, vybere si malebné místo k obědu, zastaví se u krejčího. Z vyprávění čiší ničím nezkalená radost z chůze samotné, z náhodně volného času i ze srdečného mezilidského kontaktu.
Dílo ještě v 90. letech u nás téměř neznámého Švýcara Roberta Walsera (1878–1956), považovaného za jednoho z nejvýznamnějších autorů německy psané literatury 20. století, je nyní – po několika románech a souborech krátkých próz – představováno českému čtenáři v neobvyklé formě tzv. mikrogramů, jež Walser pořizoval dvoumilimetrovým písmem tužkou a které byly zprvu považovány za nerozluštitelné. Po dešifrování všech nalezených 526 textů napsaných na různých útržcích papírů, k němuž došlo až na sklonku 20. století, vyšlo celkem šest svazků mikrogramů, z nichž je tento výběr prvním přiblížením neobvyklé formy psaní, jíž se Walser podřizoval víceméně z terapeutických důvodů. Uváděný výběr, provázený 33 faksimilemi zvlášť výrazných a působivých mikrogramů, je průřezem transkribovaných a do češtiny přeložených textů fejetonistické povahy, několika básní, nálad, postřehů a úvah z let 1925–1933. Přeložil Radovan Charvát. Básně přeložil Jiří Pelán.
První z řady proslulých románů švýcarského spisovatele je nejen niternou výpovědí o pohnutých osudech jedné rodiny na přelomu 19. a 20. století, ale především hlubokým ponorem do čisté lidské duše ve světě provázeném prvními náznaky odcizení.
Román Pomocník vznikl na základě skutečné události. Robert Walser (1878–1956) prožil od července do prosince 1903 jako asistent u poněkud dobrodružného vynálezce Toblera ve vile u Curyšského jezera několik měsíců neklidného života v typické švýcarské měšťanské rodině na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Protagonista románu, pomocník Joseph Marti, prožívá její vzestup, plané naděje a pád, ale uprostřed postupného zániku, starostí a prolhanosti nachází i světlé okamžiky plné radosti, barev a tónů, dotvářejících neopakovatelné kouzlo Walserových postav. Přes zjevnou faleš a nepravost Toblerova světa v něm Marti dokáže nalézt i drobné doteky skutečného života a nepředstíraně se z nich těšit.
Román švýcarského spisovatele z roku 1909, v němž autor předjal pocity odcizeného člověka, které až později artikulovali existencialisté. Dílo Roberta Walsera (1878–1956), jež bylo českému čtenáři představeno jen fragmentárně ve výboru Pěší putování (Odeon 1982), bylo kritikou přijato až po jeho smrti.
Krátké prózy, črty a miniatury významného švýcarského spisovatele 1. pol. 20. století. Ve stylizovaném miniaturním obraze zachycuje zážitky, zkušenosti, detail, dílčí portrét člověka, elementární děj.
