Martin Žemla Knihy

„Německá mystika“ představuje unikátní fenomén evropských duchovních dějin, který se zrodil ve vrcholném středověku a ovlivnil myšlení v dalších staletích. Kniha zkoumá nejvýznačnější autory a díla této inspirativní tradice, počínaje ženskými náboženskými hnutími 12. a 13. století a fascinující knihou bekyně Markéty Porete. Dále se zaměřuje na kolínskou dominikánskou školu, jejíž filosofické základy položil Albert Veliký. V dalších kapitolách se věnuje osobnostem jako Eckhart, Tauler, Suso a neznámému autorovi Theologia Deutsch. Pokrývá také období reformace a renesance, zkoumá vliv Luthera a heterodoxních myslitelů jako Franck a Weigel, a přírodní filosofy a alchymisty, kteří byli laickými teology: Paracelsus, Khunrath a Böhme. Kniha se zaměřuje na konkrétní díla, koncepty a pojmy jako „základ“ duše, „jiskra v duši“, trojice „Božích knih“ a další. Tento přístup umožňuje lépe pochopit zdroje a myšlenkové proměny, jimiž tradice německé mystiky prošla. Spojení myšlení 13. a 14. století s německou přírodní filosofií 16. a 17. století odhaluje společné kořeny a překvapivé vyznění, které zasáhlo i 20. století.

Kniha přináší komentovaný překlad hlavního díla lipského lékaře, teosofa a paracelsiánského alchymisty Heinricha Khunratha „Amphitheatrum sapientiae aeternae“ z roku 1595. Součástí knihy jsou barevné reprodukce a tři obsáhlé průvodní studie. Heinrich Khunrath (1560–1605) byl klíčovou postavou vývoje alchymie na přelomu 16. a 17. století, tedy v době, kdy vrcholil její význam pro evropskou vědu a kulturu. Khunrathovo Divadlo věčné Moudrosti je výjimečný spis, v němž se prostřednictvím textu i originálních, umělecky hodnotných vyobrazení spojuje dobová teologie a filosofie s paracelsiánskou alchymií. Knihu doplňují tři obsáhlé studie: Ivo Purš – Heinrich Khunrath v zrcadle svého Divadla, Martin Žemla – Heinrich Khunrath: teosof mezi renesancí a reformací, Vladimír Karpenko – Alchymické a chemické aspekty Khunrathova díla „Von hylealischen, das ist pri-materialischen catholischen, oder algemeinem natürlichen Chaos“.

Dialog Asklépios bývá řazen mezi tzv. filosofická hermetika. Podobně jako texty tzv. Corpus Hermeticum, které autor prokazatelně znal, netvoří jednotný myšlenkový celek, ale shrnuje v podstatě všechny aspekty antického hermetismu. Tato publikace obsahuje překlad dochované latinské verze a úvodní studii, která se zabývá recepcí tohoto dialogu. Mezi ostatními hermetickými texty totiž Asklépios vyniká zejména svým vlivem, který sahá od pozdní antiky přes středověk až po renesanci a raný novověk. Text byl znám již církevním Otcům, včetně Augustina, kteří k němu zaujali nejednotný postoj: byl jak kritizován pro svou bezbožnost, tak vyzdvihován coby proroctví příchodu křesťanství a trojiční teologie. Významným způsobem ovlivnil filosoficko-teologickou diskusi v tzv. chartreské škole ve 12. století, v tzv. Albertově škole ve 13. a 14. století a samozřejmě v renesanci 15. a 16. století, která byla dobou nového intenzivního zájmu o hermetika.

Předkládaná kniha je prvním uvedením do renesanční nauky o „signaturách věcí“ (signatura rerum) v českém jazyce. Kniha Znamení věcí sleduje filosofická a historická východiska učení o signaturách a představuje myšlenky některých z nejvýraznějších protagonistů této teorie, podle níž vnější formy věcí vyjevují jejich vnitřní přirozenost, síly a účinky. Díky těmto vnímatelným „podpisům“ či označením lze rozpoznat vzájemné vnitřní příbuznosti a sympatie mezi jsoucny, jejich harmonické souvztažnosti – od stvořených věcí a hvězd přes duši světa až po božský intelekt. Ve své době se tato nauka úzce pojila s astrologií a praktické využití nalezla především v kontextu medicíny a tzv. „přirozené magie“. Součástí knihy je antologie, v níž jsou v překladu zpřístupněny některé zásadní pasáže z děl Paracelsa, Valentina Weigela, Heinricha Khunratha, Oswalda Crolla a Jacoba Böhma.

Marsilio Ficino (1433–1499) je znám především jako významný překladatel a komentátor Platóna a novoplatoniků. Platónská filosofie však u něj nestála osamocena, ale měla tvořit podpůrný pilíř křesťanství, formujíc tak spolu s ním křesťanský platonismus. Máme-li ovšem Ficinovo myšlení pochopit v jeho úplnosti, nemůžeme opomenout ani jeho lékařské zájmy, které mu teprve dodávají specifické barvitosti a plnosti. Právě této oblasti se věnuje v trojdílném spise O životě (1489), který se ve své době stal nejčtenějším autorovým dílem. Knihy O zdravém životě, O dlouhém životě a O životě podle nebes jsou věnovány v první řadě učencům, kteří (tak jako Ficino sám) jsou ve svém bádání zvlášť ohroženi melancholií; jde tudíž o historicky první spis věnovaný nemocem z povolání. I když se jedná o texty zdravovědné, prakticky orientované, třetí z knih vypracovává teoretický systém tzv. přirozené magie (magia naturalis), který čerpá z dřívější magicko-astrologické tradice a zároveň svým vlivem dalece přesáhl oblast pouhé medicíny. Díky jejich komplexní povaze, jež zrcadlí celou škálu zájmů a tematických okruhů nejen Ficinových, ale i jeho ideových souputníků, lze knihy O životě považovat za jedinečnou bránu do světa renesančního myšlení. Zrcadlové latinsko-české vydání.

Kniha je zamyšlením nad dílem pozoruhodného a mimořádně vlivného teosofa a mystika Jakuba Böhma (1575–1624). Nesnaží se shrnout jeho učení, ale spíš poukázat v širokém záběru na myšlenkové cesty, které jsou skrytě přítomny v jeho slavném pojmu Ungrund – „Bezedno“. Rozplétá klubko filosoficko-metafyzických postupů, alchymických představ, mystiky a teosofie. V první části knihy usiluje o to, pochopit formální aspekty pojmu „Bezedna“ v rámci filosoficko-metafyzického myšlení, ve druhé se pak zabývá symbolickou či mytopoetickou vrstvou, která Böhmovým myšlenkovým světem všude prostupuje. Obrazy, o nichž mluví druhá část, propůjčuji život formální struktuře rozvinuté v části předcházející. Právě toto úzké sepětí filosofického rozvrhu a života je pro Böhma příznačné; proto se kniha soustředí zejména na to na to, kudy do jeho myšlení proudí život.

Jacob Böhme (1575–1624) patří bez nadsázky k nejoriginálnějším myslitelům duchovních dějin Evropy. Cesta ke Kristu spolu s dalšími texty, které přináší tento svazek, uvádí schůdnou cestou do Böhmova ideového světa. Ukazuje jej jako muže plamenné víry, jako duchovního učitele, jako odvážného myslitele i člověka své doby. Jako autora, jehož dílo poskytlo dalším generacím inspiraci tak mohutnou jako málokteré jiné.

Kniha vychází u příležitosti 500. výročí vzniku německé reformace. Svazek představuje kratší, avšak obsahově závažné texty německého reformátora. Cílem výboru je ukázat Lutherovo myšlení v jeho vývoji v čase i v jeho tematické rozmanitosti. Ve svazku se tak objevují texty z raného, středního i pozdního autorova období, polemické spisy proti scholastice, odpustkům, bouřícím se sedlákům či Turkům, stejně jako pojednání věnované manželství, Večeři Páně, přípravě na smrt, rozjímání nad smyslem Kristova utrpení a další, jakož i některé texty k tématům biblistickým. Výbor doplňuje úvodní studie z pera historika reformace Martina Wernische.

Sborník textů z česko-německého symposia Co spojuje myslitele, jako je Eckhart, Kusánský či Böhme? A v jakém poměru k nim může být velký islámský filosof a mystik Ibn Arabí? Na tyto otázky se snaží z různých úhlů odpovědět pětice původně přednáškových textů. Zrcadlí se v nich různé pojetí základního novoplatónského schématu vztahu Boha a světa – vztahu jednoty a mnohosti.

Cesta ke Kristu německého ševce, mystika a filozofa Jakuba Böhma (1575 - 1624) je soubor rozličných textů o duši, o světě, o Bohu. Jsou zrcadlem, které chce pohnout člověkem, světem. A ne světem ledajakým! Plody německé renesance tehdy vyzrály a lidí se zmocnilo barokní chvění. Evropu zachvátila válka a zbožní duchové vzplanuli v očekáváním. Jakub Böhme, Philosophus Teutonicus, byl jedním z nich, zdaleka ne nejmenším. Cítil, že ho Bůh učinil svým poslem, vlil mu své poznání. On však chtěl všemu rozumět do podrobna, chtěl všechno dokázat "přirozenému rozumu" - Co je Bůh? Co je člověk? Co je peklo a co nebe? Odkud je zlo a proč vůbec je? A co je ďábel a co duše, kterou trápí?