Jiří Koten Knihy

Kniha Jak se fikce dělá slovy poskytuje souhrnný pohled na pragmatické teorie literární fikcionality. V jednotlivých kapitolách, které se vždy pokoušejí o revizi dosažených závěrů, se snaží odpovědět na otázky, jaké záměry mají autoři vyprávění, co při tvorbě fikce „dělají se slovy“, jakým způsobem jim čtenáři dokážou náležitě rozumět atd. Podle Kotena autoři fikcí kreativně napodobují autentické zobrazivé výpovědi, tyto řečové akty však zároveň disponují deklarativní silou vytvářet svět, o němž se vypravuje. Formule pohádkových vyprávění „bylo nebylo“ je tudíž výstižná pro všechna fikční vyprávění. Na základě teze o zdvojené výpovědní síle autor vysvětluje, jak je možné, že v nás fikce vyvolávají autentické, avšak odstupem od zobrazeného světa mírněné emoce, fikční výpověď zařazuje do taxonomie ilokučních aktů či popisuje pozici informovaného čtenáře, jenž napíná veškeré síly k tomu, aby narativu správně porozuměl.

Na rozdíl od většiny teorií výpravného textu, které se věnují silné opozici vyprávění (diegesis) a řeči (mimesis), kniha zaměřuje pozornost na složku často opomíjenou — narativní komentář (exegesis). Předmětem autorova soustředěného zájmu jsou tedy vztahy mezi vyprávěními, která komentáře eliminují (např. dobrodružné či alegorické žánry), a vyprávěními, jejichž účinek naopak spoléhá na diskurzivní síly narativní rétoriky. Tvary a funkce vypravěčské rétoriky jsou zkoumány od středověké zábavné prózy po současný český román. V pomyslné literární řadě, jež není chápána jako vývojová linie, nýbrž jako interpretační taktika, se vyjevují důležité funkce komentářů v české literatuře různých historických období: ve starší literatuře mimo jiné spoluutvářely mravokárné či naukové žánry, v devatenáctém století konstituovaly lidovýchovnou povídku, ale i historický a společenský román, v současné literatuře například produktivní žánr sebereflexivního románu.

Redaktoři v tomto prvním čísle revue zmapují současnou literární tvorbu severních Čech, konkrétně od Litoměřicka přes Labskoústecko, Děčínsko a Benešovsko nad Ploučnicí až po podkrkonošské oblasti Liberecka a Jablonecka nad Nisou. Publikují především básníky a prozaiky, kteří ovlivňují regionální literaturu a jsou součástí nebo vůdčími osobnostmi regionálních literárních skupin. Mnohá zde tisknutá díla mají jiné umělecké kvality, například naivistické básně z Litoměřicka či insitní básně z Benešovska nad Ploučnicí. Tyto texty, i přes svou poetickou odlišnost, hrají klíčovou roli v regionální literatuře a určují její směr a vývoj. Kromě literatury regionů obsahuje první číslo také překlady, které poukazují na trvalé vztahy mezi severními Čechami, Polskem, Německem a Lužicí. Mezi autory z Litoměřic najdeme Jaroslava Balvína, Pavla Groha a další. Ústí nad Labem reprezentují Martin Fibiger a Ivo Harák. Děčín přináší Jitku Filařovou a Radka Fridricha, zatímco z Benešova nad Ploučnicí se představují Zdeněk Feher a Jakub Chadima. Jablonec nad Nisou zastupují Jiří Koten a Josef Straka, a z Liberce Pavel Brycz a další. Překlady zahrnují autory jako Andreas Hennig a Roman Śliwonik.

Osamělý dům, město, ale i vlak a nádraží... Takovou vinětu má nejčastěji láhev, z níž Jiří Koten nalévá svému čtenáři. Jeho víno však není přešlechtěné. Nic z falešných chutí a umělých příměsí. Nic nepředstírá, nepodbízí se, není doslazeno na efekt. Je stáčeno na lisu každodennosti, je trpké i opojně podmanivé jako život sám.V této neobyčejně vyzrálé poezii autor zachycuje zlomky času, který máme k dispozici. Skrze tiché, vyrovnaně plynoucí a průzračné verše můžeme dohlédnout až na dno vlastní duše. Originální metaforičnost nás vede k obzorům, kde si zdánlivá všednost a mýtus podávají ruce. Zde (i bez oltářů) je toto víno hodné proměnění. (Miroslav Chocholatý)

Mottem sbírky je popis doby, kdy si lidé nechávali vyrábět bohatě zdobené hodinky s kalendářem a modlitební knihou, což předjímá Heideggerovu myšlenku, že bytí je čas. Motiv času se prolíná celou autorovou sbírkou. Individuální prožívání času Koten zachycuje v lyrických deskripcích mentálních otisků vnějšího světa. Kontrast mezi pracovním a odpočinkovým časem se objevuje v opakovaných motivech vesnické hospody, kde básník vyzývá čtenáře, aby sledovali „chlapy, jak lucernami svých piv svítí si do úst". Měřitelný čas, vyjádřený názvy básní jako „Podzim" či „Hodina přemoudřelých řečí", kontrastuje s osobním časem. Koten bravurně zachycuje atmosféru severočeské krajiny, například „Mokvající louky...spousty vyjedených pařezů a neholené tváře kamenů". Opakující se postavy, jako krejčí Emil Nosek a holič, vytvářejí maloměstskou idylu první republiky či rakousko-uherského mocnářství. Snivá atmosféra mystifikací evokuje Kotenova učitele Radka Fridricha a jeho sbírku, která probouzí napůl reálné, napůl fiktivní prožitky. Kotenova útlá juvenilie je sympatickým pohledem do citlivě načrtnuté krajiny, kterou aktivní čtenář doplňuje vlastními pohledy a prožitky.

Sborník studií zabývajících se dvěma fenomény mediálních ideologizovaných hrdinů. Kosmopolitní hrdina James Bond a kádrově dokonalý major Zeman - kultovní postavy hrdinů v boji se zlem, každá z jiného prostředí, s jinak fungujícím fikčním světem. Co je spojuje? Skupina mladých literárních badatelů z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nalézá odpovědi nejen na tuto otázku, zamýšlí se nad paralelou mytologického reka a komiksového hrdiny současnosti (Bond), nad konstruováním reality a reinterpretací historie pro ideologické potřeby (Zeman), nad poetikou prostoru a vyprávěcími strategiemi obou proslulých sérií filmů i textů. Jsou to studie svěžího esejistického stylu, podnětné a originální, kterým nechybí rozhled, hloubka ani humor, a přes svou odbornou způsobilost jsou otevřené i širšímu, neakademickému publiku.