Fotoreprint jedinečné fotografické publikace nakladatelství Družstevní práce z roku 1935 přináší všem zájemcům o českou fotografii, moderní umění a výtvarný design jednu z nejdůležitějších a dnes zcela nedostupných knih, vpravdě zakladatelsou publikaci českého výtvarného designu. Vyčerpávající uměleckohistorickou studií knihu doprovodili Matthew Witkovsky a Jindřich Toman.
Ladislav Sutnar Knihy






Katalog k výstavě Ladislav Sutnar Venuše přináší nový pohled na jednu z nejvýraznějších podob Sutnarova díla: Venuše. Z rozsáhlého díla výtvarného umělce světového významu, plzeňského rodáka Ladislava Sutnara, patří obrazy Venuší k těm nejzáhadnějším a nejvíce diskutovaným Sutnarovým projevům. Jsou průsečíkem dvou základních tendencí života a kultury, civilizace a společnosti 20. století. Prvou je všeobecná potřeba uplatnit dokonale funkční tvar, ať už se jedná o stroj, vnímání přírody, nebo lidského těla jako základ moderní kultury. Tou druhou tendencí bylo posunutí ideálu ženského těla do roviny sexuálního, masově působivého idolu. V šedesátých a v první polovině sedmdesátých let minulého století Sutnar vytvořil sérii kreseb, koláží a maleb, ve kterých obě tendence spojil. Vyšel z fotografií krásných, většinou téměř nahých dívek a žen, obrazů rozmnožovaných v nezměrném množství edic a výtisků dobových časopisů a podrobil je přísným kritériím tvaru založeného na geometrii a na dalších postupech výtvarného myšlení.
Třetí část románové trilogie zachycuje pestrou životní pouť Petra Voka z Rožmberka. Petr Vok je v autorově pojetí nadšeným milovníkem života, svobody, člověkem, v němž se slučují ušlechtilé snahy i pudové vášně a jehož charakter mu také vysloužil přídomek Barba
Ladislav Sutnar v textech
- 267 stránek
- 10 hodin čtení
Ladislav Sutnar. Návrat
- 96 stránek
- 4 hodiny čtení
Publikace připomíná život a dílo designéra, grafika a malíře Ladislava Sutnara a jeho spojení s městy, kde působil: s Plzní, kde se narodil, s Prahou a New Yorkem. Knížka je součástí projektu, který měl symbolicky navrátit Sutnara jeho rodnému městu.
Hra o národních povahách satirizuje domnělý předsudek Angličanů, že Irové jsou sentimentální, a předsudek Irů, že Angličané jsou praktičtí, právě tak jako touhu Angličanů po Irsku.