Eduard Limonov Životopis
Eduard Limonov byl ruský prozaik a disidentský politický myslitel. Jeho díla jsou známá svým cynismem a často kombinují fikci s paměťmi, popisujícími jeho zkušenosti z mládí v Rusku a jako emigranta ve Spojených státech. Limonov vedl neregistrovanou Národně bolševickou stranu a odseděl si dva roky ve vězení za nelegální nákup zbraní.
Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko (rusky: Эдуард Вениаминович Савенко) (* 22.2.1943 Džerzinsk, † 17.3.2020 Moskva) byl ruský básník, prozaik, publicista a politik. Vyrůstal v rodině příslušníka sovětské tajné policie, záhy se však tomuto prostedí odcizil a od mladých let se stýkal s literární bohémou. S pověstí nonkomformního básníka přijel v polovině 60. let do metropole SSSR a stal se známou postavou moskevského undergroundu. Živil se prodejem svých samizdatových básnických sbírek, přivydělával si však i šitímkalhot pro věhlasné umělce, např. Bulata Okudžavu.
V roce 1974 odešel coby aktivní disident do severoamerického exilu. Své rané exulantské zážitky vylíčil v generačním románu To jsem já, Edáček. Později Limonov přesídlil do Paříže.
Jako publicista usiluje o anarchistické, provokující postoje: odmítá všechno, co je právě v módě, co se všeobecně uznává za správné. V českém kulturním světě ho poprvé představila undergroundová Revolver Revue.