Joseph Heller Knihy

Kniha shromažďuje veškeré povídky slavného amerického spisovatele včetně textů dosud nezveřejněných, a významně tak doplňuje obraz jeho celoživotní tvorby. Svazek obsahuje nejen povídky z doby po 2. světové válce, ať již nevydané, nebo časopisecky publikované, ale také autorskou dramatizaci významné pasáže z Hlavy XXII (jednoaktovka Soud s Clevingerem) a kratší prózy, týkající se vzniku tohoto románu a ohlasů na něj. Závěr knihy patří vzpomínkám na Coney Island, kde Heller prožil dětství a mládí a které později zpracoval v autobiografii Tady a teď.

Osobní výpověď amerického autora a jeho osobního přítele – spoluautora Speeda Vogela – o období v roce 1982, kdy Joseph Heller onemocněl vzácnou nervosvalovou chorobou. Kniha vypovídá o jejích vnitřních i vnějších průvodních jevech, ale i o úsilí, které musel věnovat rehabilitaci.

HLAVA XXII, první dílo Josepha Hellera (1923–1999), autorův dnes již klasický válečný román, je zároveň jeho dílem nejslavnějším. Fenomenální úspěch, který mu otevřel cestu k velké spisovatelské kariéře, si tato kniha vydobyla groteskně absurdním popisem osudů hlavního hrdiny Yossariana a jeho bombardovací letky, napadající se střídavým úspěchem různá italská města, a především nelítostně kritickým zobrazením vojenské mašinérie, představované cynickými, ale o to ctižádostivějšími a bezohlednějšími představiteli velitelského sboru. Heller vychází ze svých vlastních válečných zkušeností a v této próze, svým duchem vzdáleně příbuzné Haškovým „Osudům dobrého vojáka Švejka“, předznamenal pacifistické postoje, jež pak v Americe především u mladé generace o pár let později naplno probudila vietnamská válka. Jiří Anderle (1936) je malíř a grafik. V desítkách grafických a obrazových cyklů naléhavě a působivě vyjadřuje existenciální úzkost člověka jak konkrétní (válka), tak i obecnou, nadčasovou (stárnutí, samota). Počet Anderleho samostatných výstav v celém světě se blíží stovce, tam také získal okolo čtyřiceti cen. Je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu jako jediný český umělec, jehož grafické dílo je vystaveno v jednom sále společně s Rembrandtem, Dürerem, Matissem a Picassem.

Ve sžíravě ironickém textu, se prolínají tři dějové a časové roviny: starořecké Athény s postavami filosofů Aristotela, Sokrata a Platóna, Holandsko sedmnáctého století a osudy malíře Rembrandta (propojeného s Aristotelem tím, že maloval jeho obraz) a Amerika konce dvacátého století. Osou celého příběhu je právě obraz „Aristoteles přemýšlí nad bustou Homérovou“, skrze nějž se všechny časové a dějové linky podivuhodně spojují a volně prolínají a skrze nějž se tak klene historický oblouk od filozofie ducha k filozofii peněz. Mistrovská ukázka postmoderního románu: Tam, kde autor přistupuje k zevrubnému výkladu vlastního pojetí dějin, klade události do nečekaných souvislostí.

Hellerův román Bůh ví, pohybující se na půdě groteskní nadsázky, je příběhem Davida, muže, který zabil Goliáše, ale taky Davida, jakého jsme až dosud neznali. Je to román, jehož plynulé proplétání biblického a současného jazyka je opravdovým požitkem. Vyniká emocionální silou, bohatou obrazností a nevázanou komičností.

Autobiografie Josepha Hellera, dětství a mládí na Coney Islandu, válečné zkušenosti, studium, literární začátky a úspěchy. Životní inventura a bilance, jednotlivé kapitoly jako autobiografické povídky. Podrobný popis míst spojených s dětstvím, školní docházkou, mládím i pozdějšími návraty. Popis slávy a charisma Coney Islandu jako střediska společenské zábavy. První zaměstnání, v devatenácti válečná služba u letectva , v jednadvaceti demobilizace. Jako veterán z války má placená studia na univerzitě, baví se sepisováním povídek a má první literární úspěchy. Žení se, věnuje se učitelskému povolání a píše. Chtěl mít úspěch a dosáhl ho.

Spisovatel po celoživotních literárních úspěších hledá inspiraci pro svůj zřejmě poslední román. Román, který názvem ironicky navazuje na Joycův Portrét mladého umělce, je (sebe)ironickým záznamem boje hrdiny – známého úspěšného spisovatele – s výrazně autobiografickými rysy, o téma románu. Slovy autora (hrdiny) – „traktát ve formě beletrie o životě stráveném psaním beletrie“. Stárnoucího hrdinu poslední rok a půl nenapadlo žádné téma, které by byl schopen zpracovat do románu tak, aby jej to bavilo, nebo aby to nebylo podobné něčemu, co už dříve napsal on nebo nějaký jiný dobrý spisovatel lépe. Sledujeme hrdinovy úvahy o vlastním životě, o literatuře a zejména spisovatelích a sledujeme i všechna nová a nová témata, která ho napadají, to, jak jej napadají, jak je zkouší rozpracovat nejrůznějšími způsoby, aby je dříve nebo později opustil, přičemž ví, že musí napsat ještě jednu knihu.

Sebezpytující monolog úspěšného zaměstnance obchodního podniku je šokujícím portrétem amerického maloměšťáka 60. let a ironickou výpovědí o obecném úpadku mravů. Bob Slocum vypráví o napětí a strachu, které denně prožívá v zaměstnání, kde jsou skutečné vztahy maskovány formálním přátelským chováním. Své skutečné pocity a nálady může hrdina projevit jen v intimním prostředí své vlastní rodiny, kterou odreagováváním svých potlačených emocí trvale deptá. Slocum se bojí života, dává přednost prázdnému vegetování a proto se bojí i citových vztahů, v nichž by se musel angažovat a jejichž vývoj by ho mohl zaskočit. Skutečným překladatelem je Antonín Přidal, který měl v době komunistické totality zákaz publikovat, své jméno pro překlady z angličtiny mu propůjčil Mirek Čejka.

Třetí román Josepha Hellera, kde se opět projevila jeho pověst jízlivého satirika a moralisty swiftovského ražení. Jde o frašku napadající americkou vládní mašinérii a lidskou zkorumpovanost mocí, za kterou člověk platí ztrátou kulturních kořenů, z nichž vzešel.

Forty-two years ago Joseph Heller wrote the 20th century masterpiece CATCH-22, capturing the hilarious and tragic insanity of the times and galvanising the conscience of a generation. In the sequel, CLOSING TIME, he revisits many of the characters - now older, if not wiser - that made CATCH-22 so unforgettable: Yossarian, Milo Minderbinder, Chaplain Tappman, Sammy Singer and giant Lew, all linked in uneasy peace and old age, fighting not the Germans this time, but The End. CLOSING TIME is a stunning achievement; a chilling, darkly funny depiction of the moral collapse of the Western world.