Yosef Heller je autor, jehož díla zkoumají hluboké lidské otázky s pronikavou inteligencí a jedinečným pohledem. Jeho psaní se vyznačuje stylistickou elegancí a schopností zachytit složitost lidské zkušenosti. Heller se často zaměřuje na témata identity, paměti a hledání smyslu v moderním světě. Jeho literární příspěvek spočívá v jeho schopnosti vyvolat introspekci a empatii u čtenářů prostřednictvím svých promyšlených a působivých vyprávění.
Osobní výpověď amerického autora a jeho osobního přítele – spoluautora Speeda Vogela – o období v roce 1982, kdy Joseph Heller onemocněl vzácnou nervosvalovou chorobou. Kniha vypovídá o jejích vnitřních i vnějších průvodních jevech, ale i o úsilí, které musel věnovat rehabilitaci.
Hellerův nejznámější a nejlepší román, autor vychází z vlastních zkušeností - román je svým způsobem absurdní, ale realistický. Hlavní postavou je poručík letectva Yossarian, který je trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka). Dílo nemá jednotnou koncepci, jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací. Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem. J. Heller se na tento román pokusil navázat, ale další díl zdaleka nedosahuje kvalit prvního. - Zfilmoval Mike Nichols (1970) 01-019-79
Hlava nehlava je kniha, která si z mnoha důvodů zaslouží čtenářskou pozornost. Jejím editorům se totiž podařil přímo husarský kousek – shromáždili do jednoho svazku veškeré Hellerovy povídky (a další drobné prózy) a umožnili tak milovníkům a znalcům jeho díla vytvořit si ucelený obraz o jeho tvorbě. Nedosti však na tom. Text totiž obsahuje nejen časopisecky publikované povídky z období po druhé světové válce, ale také dosud nikdy nezveřejněné práce. Naskýtá se nám tak dosud netušená možnost postihnou autorův spisovatelský vývoj a růst. Otevírají se nám nové obzory, nabízejí se nová, nesmírně poutavá setkání se všemi známými atributy Hellerovy literární metody a jeho výsostně originálního stylu, třebaže v jeho nejrannějších textech občas v takřka zárodečním stadiu – o to zajímavější, poučnější a někdy přímo dobrodružnější četbu však tato kniha skýtá. Součástí publikace je také autorova vlastní dramatizace významné pasáže z Hlavy XXII, jednoaktovka nazvaná Soud s Clevingerem. Následují kratší prózy týkající se především vzniku románu Hlava XXII a ohlasů na něj (půvabná je zejména část popisující Hellerův vztah k filmové adaptaci tohoto díla). Závěr knihy pak patří vzpomínce na Coney Island (což je místo, kde autor prožil dětství a mládí), která tematicky i celkovým laděním o šestatřicet let předjímá Hellerovu autobiografii Tehdy a teď.
Převyprávění starozákonní historie izraelského krále Davida.
Ve sžíravě ironickém textu, se prolínají tři dějové a časové roviny: starořecké Athény s postavami filosofů Aristotela, Sokrata a Platóna, Holandsko sedmnáctého století a osudy malíře Rembrandta (propojeného s Aristotelem tím, že maloval jeho obraz) a Amerika konce dvacátého století. Osou celého příběhu je právě obraz „Aristoteles přemýšlí nad bustou Homérovou“, skrze nějž se všechny časové a dějové linky podivuhodně spojují a volně prolínají a skrze nějž se tak klene historický oblouk od filozofie ducha k filozofii peněz. Mistrovská ukázka postmoderního románu: Tam, kde autor přistupuje k zevrubnému výkladu vlastního pojetí dějin, klade události do nečekaných souvislostí.
Autobiografie Josepha Hellera, dětství a mládí na Coney Islandu, válečné zkušenosti, studium, literární začátky a úspěchy. Životní inventura a bilance, jednotlivé kapitoly jako autobiografické povídky. Podrobný popis míst spojených s dětstvím, školní docházkou, mládím i pozdějšími návraty. Popis slávy a charisma Coney Islandu jako střediska společenské zábavy. První zaměstnání, v devatenácti válečná služba u letectva , v jednadvaceti demobilizace. Jako veterán z války má placená studia na univerzitě, baví se sepisováním povídek a má první literární úspěchy. Žení se, věnuje se učitelskému povolání a píše. Chtěl mít úspěch a dosáhl ho.
Spisovatel po celoživotních literárních úspěších hledá inspiraci pro svůj zřejmě poslední román. Román, který názvem ironicky navazuje na Joycův Portrét mladého umělce, je (sebe)ironickým záznamem boje hrdiny – známého úspěšného spisovatele – s výrazně autobiografickými rysy, o téma románu. Slovy autora (hrdiny) – „traktát ve formě beletrie o životě stráveném psaním beletrie“. Stárnoucího hrdinu poslední rok a půl nenapadlo žádné téma, které by byl schopen zpracovat do románu tak, aby jej to bavilo, nebo aby to nebylo podobné něčemu, co už dříve napsal on nebo nějaký jiný dobrý spisovatel lépe. Sledujeme hrdinovy úvahy o vlastním životě, o literatuře a zejména spisovatelích a sledujeme i všechna nová a nová témata, která ho napadají, to, jak jej napadají, jak je zkouší rozpracovat nejrůznějšími způsoby, aby je dříve nebo později opustil, přičemž ví, že musí napsat ještě jednu knihu.
Sebezpytující monolog úspěšného zaměstnance obchodního podniku je šokujícím portrétem amerického maloměšťáka 60. let a ironickou výpovědí o obecném úpadku mravů. Bob Slocum vypráví o napětí a strachu, které denně prožívá v zaměstnání, kde jsou skutečné vztahy maskovány formálním přátelským chováním. Své skutečné pocity a nálady může hrdina projevit jen v intimním prostředí své vlastní rodiny, kterou odreagováváním svých potlačených emocí trvale deptá. Slocum se bojí života, dává přednost prázdnému vegetování a proto se bojí i citových vztahů, v nichž by se musel angažovat a jejichž vývoj by ho mohl zaskočit. Skutečným překladatelem je Antonín Přidal, který měl v době komunistické totality zákaz publikovat, své jméno pro překlady z angličtiny mu propůjčil Mirek Čejka.
Třetí román Josepha Hellera, kde se opět projevila jeho pověst jízlivého satirika a moralisty swiftovského ražení. Jde o frašku napadající americkou vládní mašinérii a lidskou zkorumpovanost mocí, za kterou člověk platí ztrátou kulturních kořenů, z nichž vzešel.
Po třiatřiceti letech, po explozivním vstupu Hlavy XXII do světového kulturního povědomí vyhoví Heller prosbám čtenářů a napíše obsáhlé volné pokračování své nejslavnější první práce, kterou nazve ZAVÍRÁME. Opět se setkáváme s hlavním hrdinou Hlavy XXII Yossarianem, který v 80. letech spolu s dalšími postavami nakoukne do novodobé válečné mašinérie.
