Joseph Heller Knihy

Osobní výpověď amerického autora a jeho osobního přítele – spoluautora Speeda Vogela – o období v roce 1982, kdy Joseph Heller onemocněl vzácnou nervosvalovou chorobou. Kniha vypovídá o jejích vnitřních i vnějších průvodních jevech, ale i o úsilí, které musel věnovat rehabilitaci.

Hellerův nejznámější a nejlepší román, autor vychází z vlastních zkušeností – román je svým způsobem absurdní, ale realistický. Hlavní postavou je poručík letectva Yossarian, který je trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka). Dílo nemá jednotnou koncepci, jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací. Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády, je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem. J. Heller se na tento román pokusil navázat, ale další díl zdaleka nedosahuje kvalit prvního.

Ve sžíravě ironickém textu, se prolínají tři dějové a časové roviny: starořecké Athény s postavami filosofů Aristotela, Sokrata a Platóna, Holandsko sedmnáctého století a osudy malíře Rembrandta (propojeného s Aristotelem tím, že maloval jeho obraz) a Amerika konce dvacátého století. Osou celého příběhu je právě obraz „Aristoteles přemýšlí nad bustou Homérovou“, skrze nějž se všechny časové a dějové linky podivuhodně spojují a volně prolínají a skrze nějž se tak klene historický oblouk od filozofie ducha k filozofii peněz. Mistrovská ukázka postmoderního románu: Tam, kde autor přistupuje k zevrubnému výkladu vlastního pojetí dějin, klade události do nečekaných souvislostí.

Převyprávění starozákonní historie izraelského krále Davida.

Autobiografie Josepha Hellera, dětství a mládí na Coney Islandu, válečné zkušenosti, studium, literární začátky a úspěchy. Životní inventura a bilance, jednotlivé kapitoly jako autobiografické povídky. Podrobný popis míst spojených s dětstvím, školní docházkou, mládím i pozdějšími návraty. Popis slávy a charisma Coney Islandu jako střediska společenské zábavy. První zaměstnání, v devatenácti válečná služba u letectva , v jednadvaceti demobilizace. Jako veterán z války má placená studia na univerzitě, baví se sepisováním povídek a má první literární úspěchy. Žení se, věnuje se učitelskému povolání a píše. Chtěl mít úspěch a dosáhl ho.

Hlava nehlava je kniha, která si z mnoha důvodů zaslouží čtenářskou pozornost. Jejím editorům se totiž podařil přímo husarský kousek – shromáždili do jednoho svazku veškeré Hellerovy povídky (a další drobné prózy) a umožnili tak milovníkům a znalcům jeho díla vytvořit si ucelený obraz o jeho tvorbě. Nedosti však na tom. Text totiž obsahuje nejen časopisecky publikované povídky z období po druhé světové válce, ale také dosud nikdy nezveřejněné práce. Naskýtá se nám tak dosud netušená možnost postihnou autorův spisovatelský vývoj a růst. Otevírají se nám nové obzory, nabízejí se nová, nesmírně poutavá setkání se všemi známými atributy Hellerovy literární metody a jeho výsostně originálního stylu, třebaže v jeho nejrannějších textech občas v takřka zárodečním stadiu – o to zajímavější, poučnější a někdy přímo dobrodružnější četbu však tato kniha skýtá. Součástí publikace je také autorova vlastní dramatizace významné pasáže z Hlavy XXII, jednoaktovka nazvaná Soud s Clevingerem. Následují kratší prózy týkající se především vzniku románu Hlava XXII a ohlasů na něj (půvabná je zejména část popisující Hellerův vztah k filmové adaptaci tohoto díla). Závěr knihy pak patří vzpomínce na Coney Island (což je místo, kde autor prožil dětství a mládí), která tematicky i celkovým laděním o šestatřicet let předjímá Hellerovu autobiografii Tehdy a teď.

Spisovatel po celoživotních literárních úspěších hledá inspiraci pro svůj zřejmě poslední román. Román, který názvem ironicky navazuje na Joycův Portrét mladého umělce, je (sebe)ironickým záznamem boje hrdiny – známého úspěšného spisovatele – s výrazně autobiografickými rysy, o téma románu. Slovy autora (hrdiny) – „traktát ve formě beletrie o životě stráveném psaním beletrie“. Stárnoucího hrdinu poslední rok a půl nenapadlo žádné téma, které by byl schopen zpracovat do románu tak, aby jej to bavilo, nebo aby to nebylo podobné něčemu, co už dříve napsal on nebo nějaký jiný dobrý spisovatel lépe. Sledujeme hrdinovy úvahy o vlastním životě, o literatuře a zejména spisovatelích a sledujeme i všechna nová a nová témata, která ho napadají, to, jak jej napadají, jak je zkouší rozpracovat nejrůznějšími způsoby, aby je dříve nebo později opustil, přičemž ví, že musí napsat ještě jednu knihu.

Román legendárního amerického spisovatele Josepha Hellera je závažným a znepokojivým dokumentem o soudobé krizi americké rodiny a společnosti vůbec, v němž autor s mistrným využitím groteskní nadsázky odhaluje chaotické nitro průměrného američana 60. let.

Třetí román Josepha Hellera, kde se opět projevila jeho pověst jízlivého satirika a moralisty swiftovského ražení. Jde o frašku napadající americkou vládní mašinérii a lidskou zkorumpovanost mocí, za kterou člověk platí ztrátou kulturních kořenů, z nichž vzešel.

Forty-two years ago Joseph Heller wrote the 20th century masterpiece CATCH-22, capturing the hilarious and tragic insanity of the times and galvanising the conscience of a generation. In the sequel, CLOSING TIME, he revisits many of the characters - now older, if not wiser - that made CATCH-22 so unforgettable: Yossarian, Milo Minderbinder, Chaplain Tappman, Sammy Singer and giant Lew, all linked in uneasy peace and old age, fighting not the Germans this time, but The End. CLOSING TIME is a stunning achievement; a chilling, darkly funny depiction of the moral collapse of the Western world.

Fifty years after its original publication, Catch-22 remains a cornerstone of American literature and one of the funniest—and most celebrated—books of all time. In recent years it has been named to “best novels” lists by Time, Newsweek, the Modern Library, and the London Observer. Set in Italy during World War II, this is the story of the incomparable, malingering bombardier, Yossarian, a hero who is furious because thousands of people he has never met are trying to kill him. But his real problem is not the enemy—it is his own army, which keeps increasing the number of missions the men must fly to complete their service. Yet if Yossarian makes any attempt to excuse himself from the perilous missions he’s assigned, he’ll be in violation of Catch-22, a hilariously sinister bureaucratic rule: a man is considered insane if he willingly continues to fly dangerous combat missions, but if he makes a formal request to be removed from duty, he is proven sane and therefore ineligible to be relieved. This fiftieth-anniversary edition commemorates Joseph Heller’s masterpiece with a new introduction by Christopher Buckley; a wealth of critical essays and reviews by Norman Mailer, Alfred Kazin, Anthony Burgess, and others; rare papers and photos from Joseph Heller’s personal archive; and much more. Here, at last, is the definitive edition of a classic of world literature.

De zwarte humor, de absurde logica en onvergetelijke personages als Yossarian, de bommenrichter die denkt dat de vijand erop uit is hem te vermoorden, en de gewiekste messofficier Milo Minderbinder, maken Joseph Hellers Catch-22 tot een indrukwekkend boek. Catch-22 is de oorlogsroman die alle andere oorlogsromans overbodig maakt: origineel, bitter, vulgair, geestig, spitsvondig en ontroerend.

"Catch 22, also Falle 22 oder Trick 22- das ist die ebenso irrsinnige wie ausweglose Dienstanweisung für das amerikanische Bombengeschwader, der zufolge Bomberpilot Yossarian nur dann von weiteren Einsätzen verschont bleibt, wenn er als verrückt anerkannt wird. Verrückt aber kann niemand sein, der sich weigern will, immer weitere großenteils sinnlose Einsätze zu fliegen. Also muß Yossarian ebenso wie seine Kameraden weiterfliegen, obwohl er sich die größte Mühe gibt, als verrückt zu erscheinen. Durch scheinbar absurdes Verhalten der militärischen Maschinerie ihre eigene Absurdität zu demonstrieren. Aber die Kriegsmaschinerie, gespeist aus persönlichem Ehrgeiz, Dummheit, Brutalität und Duckmäuserei, erkennt ihren eigenen Irrsinn nicht in dem Spiegel, den Yossarian - im Grunde der einzig Normale unter lauter Verrückten - vorhält." (fischer)

Joseph Heller's powerful, wonderfully funny, deeply moving novel is the story of David -- yes, King David -- but as you've never seen him before. You already know David as the legendary warrior king of Israel, husband of Bathsheba, and father of Solomon; now meet David as he really was: the cocky Jewish kid, the plagiarized poet, and the Jewish father. Listen as David tells his own story, a story both relentlessly ancient and surprisingly modern, about growing up and growing old, about men and women, and about man and God. It is quintessential Heller.

Joseph Heller präsentiert seine Autobiographie in einem unaufgeregten, manchmal lässigen Ton und erzählt von seiner Kindheit und Jugend auf Coney Island, seiner Studienzeit nach dem Krieg und seinem Werdegang als Autor. Die Erzählung folgt eher einem assoziativen als einem strengen chronologischen Verlauf. Besonders eindrücklich zeigt Heller, wie selektiv und parteiisch Erinnerungen sein können. So erwähnt er beispielsweise seine Zeit als Pilot im Zweiten Weltkrieg nur am Rande, obwohl dieses Erlebnis ihn stark geprägt haben muss. Auch die schwere Nervenerkrankung, die ihn 1981 fast vollständig lähmte, wird nur beiläufig angesprochen. Es scheint, als wolle Heller sich nicht auf die großen Ereignisse seines Lebens konzentrieren, sondern eher auf die farbenfrohen, detailreichen Aspekte. Seine Erinnerungen enden, wo sie begonnen haben – auf Coney Island, dem einstigen Vergnügungsviertel New Yorks. Doch die glitzernde Welt seiner Kindheit ist verschwunden, die Freunde haben sich zerstreut, und die nostalgischen Traditionen sind neuen Moden gewichen. Heller selbst ist zu einem literarischen Denkmal geworden. Umso sympathischer ist sein gelassener und heiterer Umgang mit der Erinnerung, der ohne Selbstinszenierung oder Eigenlob auskommt.