Taras Prochasko Knihy

Taras Prochasko (* 1968, Ivano - Frankivsk) je ukrajinský prozaik a esejista. Spolu s Jurijom Andruchovyčom patrí k jadru tzv. Stanislavovského fenoménu - živého umeleckého prostredia, ktoré sa v spisovateľovom rodnom meste (s historickým názvom Stanislavov) sformovalo koncom osemdesiatych rokov dvadsiateho storočia. Prochaskove prózy - Z tohto sa dá spraviť niekoľko poviedok a Ako som prestal byť spisovateľom - majú výrazne autobiografický rozmer a vychádzajú z reálií mesta počas jeho sovietskej éry, hoci pre autora - vzdelaním botanika - je literárnym domovom celá krajina okolo Karpát. Blízky dotyk s prírodou, citlivosť voči pohybom dejín a imaginatívna práca s pamäťou sú nosnými znakmi celého Prochaskovho diela a vedú k úvahám nad svojskou, stredoeurópskou verziou magického realizmu.

Nejpozoruhodnější současný ukrajinský spisovatel Taras Prochasko přepisuje historii rodných Karpat a s nimi celé střední Evropy, ve které je, jak známo, vše provázáno a všechno souvisí se vším. Nepíše ale alternativní dějiny, nýbrž propojuje místa do posloupností a ukazuje, že právě tak vznikají lidské osudy. Jeho román Jinací i esejistické povídky jsou magické, zenové, filosofické, estétské, prodchnuté melancholií a humorem. Autor v nich vede čtenáře borůvkovými stezkami, kolem starých vil po úbočích Karpat, dusnými kupé ukrajinských rychlíků i přítmím pražských kaváren. Ať píše Prochasko o čemkoli, vždycky píše o lásce. Existuje-li něco jako středoevropský magický realismus, pak toto je jeho zásadní kniha.

Krtek je reportér Lesních novin, a když si jeho žena potřebuje trochu odpočinout a zacvičit na basu, nosí si táta nejmladší ze svých třinácti krtčat v kapse do práce. Tak se Vrněnka s Tlapkou začnou rozkoukávat po světě. A ať je jaro, léto, nebo podzim, je pořád co vidět: třeba modrou kouli, z níž se vylíhne pták, krtka, co se topí v řece (a potřebuje zachránit) nebo malou zaječici, které se ztratila maminka... A taky sníh, když se zrovna začne sypat. Příběh o tom, jak je dobré mít kamarády a pomáhat všem, co to potřebují, je určen čtenářům (i nečtenářům) od pěti let. Knížku napsal Taras Prochasko a ilustrovala Mariana Prochasko, současní ukrajinští umělci, kteří navzdory probíhající válce žijí na Ukrajině a vydávají knihy v nakladatelství Starého lva. To bylo v roce 2023 na boloňském veletrhu vyhlášeno evropským nakladatelstvím roku.

Mezi nejvyššími vrcholky Karpat leží městečko Jalovec, vyhlášené lázně, do nichž se na začátku dvacátého století sjíždějí hosté z celé Evropy, aby zde inhalovali éterické pryskyřice, konzumovali gin ve všech podobách a poslechli si zkazky o tajemných bytostech nadaných nadpřirozenou mocí. Kdo jsou Jinací? Pozemští bohové? Zaříkávači horských cest, hadů a krupobití? Nebo vypravěči, kteří dovedou splétat lidské osudy jako krajky vyšité na huculských krojích? Nechte se uhranout nejslavnějším „karpatským” románem předního ukrajinského spisovatele Tarase Prochaska.

Książka Tarasa Prochaśki zyskała w Polsce wielu entuzjastów i miała kilka dobrych recenzji. W 2003 r. opowiadania z tomu „Inne dni Anny” zostały na Ukrainie wznowione pod nowym tytułem „Słownik wiedzy tajemnej” przez lwowskie wydawnictwo Kalwaria. Do edycji tej — w serii Biblioteka pisma Czetwer — dodano dwa nowe teksty Prochaśki oraz posłowie Lidii Stefanowskiej.

Príbeh o rodinke krtkov z Bukovej hory voľne nadväzuje na knihu Kto nám z neba sype sneh? Tentokrát ponúka detektívnu zápletku, ktorú riešia najmenší členovia rodiny Ňufíkovcov - Mrnka, Ťapko a ich kamarátka Hrajka, pretože rodičia so súrodencami odleteli do Slnečného údolia pestovať hrozno a najmladší ostali doma sami. Letné dni im plynú v nerušenej zábave plnej vzrušujúcich dobrodružstiev. Keď však do Bukovej hory zavíta na koncert slávna speváčka Eli Omis, z cukrárne zmizne more, vlastne obraz, na ktorom je more namaľované a detektívne pátranie sa môže začať... Rozprávková kniha Kam zmizlo more? je určená deťom od 5 do 9 rokov.