Taras Prochasko

Přední ukrajinský prozaik, esejista a překladatel patřící k představitelům "stanislavského fenoménu". Narodil se v Ivano-Frankivsku a je částečně českého původu (dědeček František Procházka pocházel z Těšínska). Po vystudování botaniky na univerzitě ve Lvově se vrátil zpět do Ivano-Frankovsku, kde vystřídal několik zaměstnání. Nejprve pracoval v Institutu karpatského lesnictví, poté působil například jako učitel, hlídač, barman či moderátor rádia Věž (Veža). Taras Prochasko debutoval v undergroundovém časopisu Čtvrtek (Četver), kde v první polovině 90. let působil jako redaktor. Od té doby mu vyšlo na deset knih, mj. román Neprosti (2002) a soubory próz (Inši dni Anny, 1998; Leksykon tajmnych znaň, 2003; Botakje; 2010), rozhlasových fejetonů (FM Halyčyna, 2001) a esejů (Port Frankivsk, 2006). Prochasko také překládá, a to z němčiny a polštiny. V antologii Expres Ukrajina (2008) vyšla jeho povídka ...Jetotak... (...Botakje...) a v antologii Ukrajina, davaj, Ukrajina! (2012) vyšel esej Discours de cosaques. Přeložené ukázky jeho děl byly uveřejněny také v publikaci Putování současnou ukrajinskou literární krajinou (2010). Na konci roku 2012 byl do češtiny přeložen román Jinací (Neprosti, 2002). Prochasko je členem Asociace ukrajinských spisovatelů a držitelem mnoha literárních ocenění, z nichž lze jmenovat například literární stipendium Stowarzyszenie Willa Decjusza — Homines Urbani, které obdržel v roce 2004 a cenu Premia Konrada (2007), udělovanou mladým ukrajinským spisovatelům Polským institutem v Kyjevě.