George Bernard Shaw Knihy

Profesor se vsadí s přítelem, že naučí mladou květinářku vybrané mluvě a chování, takže ji za pár měsíců nikdo nerozezná od rozené vévodkyně. Příběh Shawovy hry, v níž cítíme lehounkou ozvěnu pohádky o Popelce, je tedy velmi jednoduchý, a ona přitom oplývá mimořádně laskavými půvaby, vyniká nezaměnitelně britským, břitkým smyslem pro humor – při čtení máme pocit, jako by Shaw touto hrou z valné části britský vtip sám vynalezl. Jedna věta za druhou nás naplňuje radostně vzrušeným očekáváním příštího děje. A postavy jsou skuteční, živoucí Angličané. Jak komplikovaná je pavučina lidských vztahů a jak osvěžující je jejich podoba, když aktéři pocházejí z různých vrstev společnosti! Eliza má nadání a touhu pochopit víc – a navzdory mládí ví, že každou změnou nejen získáváme, ale i ztrácíme. Přespříliš se přizpůsobit tlaku okolí znamená ztratit svoji osobitost, ztratit to nejcennější – sám sebe. Takže není zas tolik překvapivé, že člověk s lepšími způsoby nakonec není profesor Higgins. Ten se však nejvíc dozví: Že nikdo nemá právo na život toho druhého, že nikoho nikdy nelze plně vlastnit. Jakoby navzdory této pravdě hra naznačuje šťastný konec... Shaw je jediný autor, který byl oceněn jak Nobelovou cenou, tak Oscarem – za film natočený právě podle jeho hry.

Satirická divadelní hra George Bernarda Shawa, nositele Nobelovy ceny za literaturu, se zaměřuje na problematiku kuplířství a byla ve Velké Británii zakázána až do roku 1925. Hlavní postava, paní Warrenová, byla kdysi chudou dívkou, která se rozhodla neotročit ve fabrice za nízký plat. Místo toho se stala majitelkou luxusních veřejných domů a získala si přízeň bohatých a vlivných klientů. Hra, která vyšla jako 145. svazek v edici D, měla své soukromé představení v Londýně v roce 1902, následovaná inscenacemi v New Yorku a New Havenu v roce 1905 a v Praze a Berlíně v roce 1907. Ještě v roce 1955 byla považována za nevhodnou pro uvedení v pařížském divadle Comédie-Française. Třetí a poslední z tzv. Neutěšených her zkoumá souvislosti mezi mocí, penězi a sexem, podobně jako autorova prvotina Domy pana Sartoria. Paní Warrenová se rozhodla využít své fyzické přitažlivosti k větším ziskům a zaměstnávala dívky z chudých poměrů. Její dcera Vivie, po ukončení studia na Cambridgeské univerzitě, odhalí zdroje matčina bohatství a vlivu. I když chápe matčino jednání, odmítá její způsob života a rozhodne se žít na vlastní pěst.

Hudební eseje a kritiky G. B. Shawa, zejména významné wagnerovské studie, která se staly klasikou.

Hra z bulharsko-srbské války (1885), v době vydání pobuřujícím způsobem moderní a modloborná, ironizuje sny o hrdinství. Oba mladí idealisté, bulharská slečna ze vznešené rodiny Rajna i její snoubenec, velitel jízdy Sergej, musejí přehodnotit své představy o životě a válce. Popudem se jim stane setkání Rajny s cynicky realistickým švýcarským žoldnéřem, jenž na útěku před bulharskou armádou vyšplhá do jejího okna. Zde jí pak vypravuje, jak vlastně probíhal útok kavalérie vedený jejím milým... a také že zkušenému vojákovi se hodí nosit v pouzdře raději čokoládu než náboje. Název hry je přejat z Vergilia. V češtině se někdy uvádí též pod názvem Čokoládový hrdina.