Dalibor Tureček Knihy

Podnázev - Anna Kománková, zpěvačka z Javorníka na Horňácku, přílohou knihy je její CD nahrávka

Kniha se zabývá estetickou a poetologickou kategorií klasicismu z literárněhistorického hlediska. V Prolegomenech navrhuje model, který počítá s latentním klasicistním povědomím trvajícím zhruba mezi léty 1775—1850, a sleduje různotvary klasicistních manifestací po celou sledovanou dobu. Dále resumuje předpoklady českého klasicismu v klasicismu italském, francouzském a německém. Autorský tým se skládá z pracovníků Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Ústavu slovenskej literatúry SAV, Ústavu bohemistiky FF JU a Ústavu české literatury a knihovnictví FF MU.

Nerudovský fejeton v kontextu české a rakouské žurnalistiky konce 18. a 19. století, a to i včetně exkurzů do 20.století, kdy dochází k jeho poetizaci.

Monografie navazuje na knihu České literární romantično (Host 2012). Soustředí se na literaturu vycházející z francouzského Parnasu a představující v českém prostředí jeden z klíčových diskurzů konce devatenáctého a počátku dvacátého století. V prolegomenách Aleš Haman rekapituluje historii užití pojmu parnasismus v české literární vědě a osvětluje motivaci jeho znovuzavedení, Jiří Pelán resumuje podobu francouzského Parnasu, Dalibor Tureček a Peter Zajac podávají návrh modelu českého a slovenského parnasismu. Oddíl případových studií je věnován klíčovým autorům, obecnější problematice parnasistní prózy či modifikaci parnasismu dekadencí. Apendix se zabývá žánrovou problematikou balady v síti diskurzů konce devatenáctého století.

Kolektivní monografie badatelů z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a z Ústavu pro českou literaturu AVČR v Praze (Dalibor Tureček, Martin Hrdina, Iva Krejčová a Veronika Faktorová) je pokusem o nový způsob vymezení českého literárního romantismu. Metodologicky vychází z teorie modelování, je inspirována filozofickým myšlením Ladislava Hejdánka a především se opírá o synopticko-pulzační chápání literatury, rozpracovnané Peterem Zajacem. Romantismus autoři vnímají jako vnitřně dynamickou událost, nepředstavující jednolitý směr, ale tvořící široké spektrum různorodých konstelací a modifikací, které nacházejí v novodobé kultuře vratkou rovnováhu ve vztahu k jiným literárním diskurzům (především ke klasicismu a realismu) a zároveň interferují s jinými druhy umění (v prvé řadě s malířstvím). Romantické prvky jsou následně shledávány v širokém proudu od samého počátku 19. století až po padesátá léta. Základními konstelacemi se jeví soustředění k romantické poetice, vlastenecká romantika a subjektivní romantismus, do úvahy je konečně ve funkci kontrafaktury brán i biedermeier.

Kniha obsahuje příspěvky z 36. ročníku plzeňského sympozia, v jehož rámci pokračovala debata o civilizačních kolapsech a regeneračních procesech. Více než tři desítky vědců zde z různých perspektiv nahlížejí na události, jež v 19. století vyvolávaly vzrušení a neklid v obyvatelstvu českých zemí – od povodní a požárů přes dopravní neštěstí až po státní bankrot. Autoři v jednotlivých kapitolách pozorují, jak na takové události reagovali spisovatelé, jak je zobrazovali výtvarní umělci, a také uvažují o strategiích zvládání následků katastrofického dění, které se uplatňují nezřídka i v dnešním světě (například životní pojištění nebo předpisy požární ochrany).

Ve čtyřech studiích předkládají autoři čtenářům výsledek svého tázání po možnostech a limitech psaní literární historie. Každý autor vychází z jiného materiálu a opírá se o odlišné zkušenosti s literární vědou v zahraničí. Oběma autorům je společné přesvědčení, že by se nemělo o dějinách národní literatury uvažovat pouze v kontextu české kultury, protože ta se neustále konfrontuje s cizojazyčnými podněty a pod vlivem těchto konfrontací se zákonitě proměňuje. Tímto pohledem vnášejí oba autoři do českého přemýšlení o literárních dějinách zcela nové impulsy.

Sumář představuje ohlédnutí za projektem GAČR P406/12/0347, Diskurzivita literatury 19. století v česko-slovenském kontextu, a systematizuje jeho metodologické aspekty. Hlavní výsledky jsou obsaženy v publikacích jako České literární romantično (2012) a dalších, včetně monografie o slovenském literárním romantismu, která poskytuje analytické studie k našim tezím. Svazek se dělí na metodologickou a literárněhistorickou část, přičemž teorie a metodologie slouží jako praktické nástroje pro analýzu konkrétního materiálu. Dějiny literatury chápeme jako model se základními vrstvami, jako jsou axiomata a principy konstruování. Literaturu vnímáme optikou estetické funkce a historické poetiky, přičemž využíváme diskurzivní analýzu a synopticko-pulzační přístup. Dějiny literatury nejsou lineárně kauzální, ale představují dynamiku v mnohovrstevnatém morfogenetickém poli. Klasicismus, romantika, realismus a parnasismus považujeme za základní diskurzy 19. století, které nejsou sukcesivními etapami, ale vzájemně se prolínajícími tendencemi. Tyto modifikace a interference se projevují na různých úrovních, od žánrosloví po strukturu textu, což vede k novému, dynamickému modelu literatury 19. století.

Interdisciplinární kolektivní monografie si klade za cíl zčeřit poněkud stojaté vědy při užívání pojmu naturalismus a přimět čtenáře k tomu, aby přijal odlišné, otevřenější a nepředpojaté uvažování. Na povrch společný všem kapitolám naší knihy vyplouvají především značné rozdíly mezi dobovým vnímáním naturalismu, jeho pozdějšími výklady a dnešním rozuměním. Tváří v tvář literárnímu, výtvarnému a hudebnímu materiálu jsme nuceni revidovat náš pohled a přijmout doklady o variantnosti ústředního pojmu, rozdílech v jeho chápání, průběžném sémantickém naplňování a rovněž vyprazdňování. Český (ale rovněž francouzský, italský a polský) naturalismus se z perspektivy námi předložených úvah jeví jako dynamická, vícestranná a s konkurujícími diskurzy se prolínající událost dějin našeho národního umění a kultury.