Kari Hotakainen Knihy

Kniha je sledem polofiktivních postmoderních variací na téma života a filmové tvorby komika Bustera Keatona. Dílo prostupuje fascinace poetikou grotesky a němého filmu a osobitý aburdní humor, neboť bláznovství je mateřská školka, rozum je azylový dům a sklíčenost je klíč k veřejnému domu smíchu.

Román Na domácí frontě již od prvních stránek rozpoutává tragikomickou bitvu Mattiho, muže, který podstupuje absurdní závod, jen aby opatřil dům se zahrádkou na dobré adrese. Snaží se tak zabránit krizi ve své rodině, jíž kvůli neporozumění a parodicky zobrazené „tradiční“ mužské a ženské roli hrozí rozpad. Vybaven dalekohledem, magnetofonem, zápisníkem a skládací stoličkou se vydává na téměř špionážní akce, domy v okolí podrobuje detailní analýze a tajně proniká do soukromí jejich obyvatel - ti se oddávají „rodinné pohodě“ za vrčení sekaček na trávu a v kouři domácího grilu. Matti propadá hektickému shánění peněz, přeprodává kradenou elektroniku, poskytuje erotické masáže, neváhá vydírat a pomlouvat, po svém si osvojuje obchodní taje a dovednosti realitních agentů a s cigaretou v ústech se mstí svým sousedům v činžovním domě. Je zkušeným běžcem a posedle válčí o každý kousek území se svými nepřáteli, které rovněž žene touha po relativním štěstí a kteří vyprávějí společný groteskní příběh — ten v horečnatém tempu Mattiho úsilí graduje právě tam, kde si běžec dopřává oddechu. Román obdržel prestižní cenu Finlandia a v roce 2004 získal Cenu Severské rady pro literaturu.

Dystopický román Příběh Kariho Hotakainena nás uvádí do ne tak vzdálené budoucnosti, vlastně na mnoha místech světa již žité pesimistické současnosti… Ze života se díky plnohodnotné globalizaci stala jedna velká reality show s pravidly boje kdo s koho. Po vynuceném vysídlení venkova, který se změnil na rekreační zónu, přichází do města obrovské množství lidí. Jelikož bytů je i přes rozsáhlou výstavbu zoufalý nedostatek, nezbývá než příchozí dočasně ubytovávat, kde se dá — na ubytovnách, po sklepích, ve vyklizených a narychlo přizpůsobených obchodních centrech, ve stanových či kontejnerových městečkách. Spěšně ustavený tým akademicky vzdělaných lidí dostane za úkol vymyslet mechanismus, podle nějž se bude rozhodovat, kdo má nárok na dekret a kdo se i nadále bude muset spokojit s matrací v hromadném útočišti. Oním mechanismem se podle pracovní skupiny má stát „příběh“. Naději na byt bude mít jen ten, kdo přijde s co nejzajímavějším a nejbarvitějším životem. A proč zrovna příběh života? Protože v dnešním světě musí všechno mít svůj příběh. Bez pořádné storky se nedá prodat ani pár obyčejných ponožek nebo pytlík mrazených masových kuliček. Zdá se, že společnost se místo pohybu vpřed vrací tak trochu na samý začátek. Vede z bludného kruhu cesta ven? Je taková cesta vůbec možná, nebo má v sobě civilizace zabudovaný reset? Tohle je vážně zasraně dětinská doba.

Román Chrám svatého Izáka zastihuje dva muže -otce a syna -na cestě k vzájemnému pochopení, která trvá již bezmála čtyřicet let. Ovdovělý muž prodělá mozkovou příhodu a v nemocnici se jen obtížně zotavuje -mysl se mu vrací zmateně, s bolestnými vzpomínkami, a blízkost smrti v něm probouzí touhu sblížit se se synem, s nímž se v den manželčina pohřbu definitivně rozešel kvůli názorům na Boha a víru. Syn pracuje jako zlatič na kupoli chrámu svatého Izáka v Pe­trohradu, kde vrcholí přípravy na velkolepé oslavy tří set let od založení města. A právě do Putinovy říše se otec vydá, aby se ještě jednou jako zapřisáhlý ateista pokusil přesvědčit syna o své pravdě...

Neznámý Kimi Räikkönen je příběh člověka pocházejícího ze skromných poměrů, který prorazil až na vrchol exkluzivní profese pilota formule 1. Vedle Kimiho v této knize mluví jeho matka, bratr, manželka a důvěrní přátelé. Ke slovu se dostanou i další jezdci formule 1, šéfové týmů, mechanici, kondiční trenér, manažeři i úplně obyčejný fanoušek F1. Dočtete se toho spoustu o ježdění, rodině, důvěře, volném času a dramatických okamžicích v dosavadním životě tohoto zajímavého mladého muže. Neznámý Kimi Räikkönen je nespoutaná, vtipná a zároveň dojemná kniha. Odhalí svět rychlosti i těm, kteří se o motoristický sport nezajímají. Najdete tu také množství dosud nezveřejněných fotografií z rodinného archivu Kimiho Räikkönena. Dozvíte se, co říká člověk, který většinou nemluví, a co si myslí člověk, o kterém mnozí hodně vědí, ale málokdo ho zná.

Román, druhá část volné trilogie nejúspěšnějšího finského autora Kari Hotakainena, tentokrát čtenáře pozve na cestu. Příběh začíná zdánlivě jednoduše: generální ředitel významného průmyslového koncernu má krátce vystoupit v televizi a objedná si řidiče, který pracoval pro jeho otce, aby jej zavezl do hlavního města. Cesta je dlouhá, času na přemýšlení a přemítání nahlas habaděj. Jak se ředitel a jeho řidič blíží k cíli, vydáni napospas osudu a vtahováni do soukolí vzájemných vztahů, sympatií i antipatií, vykání se mění v tykání, napětí a nervozita stoupají… Kniha poukazuje na zásadní myšlenkové rozdíly mezi lidmi a vnuká nám otázky po smyslu a povaze bohatství, společenského postavení a moci. Jak je u Hotakainena zvykem, nechybí velký pozorovací talent, smysl pro humor a cynismus. Samozřejmostí je také ostrý pohled na zdánlivě neslučitelné souvislosti a tak např. švédský film Láska je láska o homosexuálním vztahu dvou dospívajících maloměstských dívek je pro jednoho zpodobněním odvahy a zbabělosti, pro druhého záminkou k manipulaci. Dojdou hlavní postavy nakonec katarze, využijí cestu ke změně svých názorů a postojů, či budou pokračovat ve vzájemném zneužívání a důrazu na vlastní zištnost? Otevřou se „božímu slovu“, nebo zůstanou uzavřeny v bezpečných hranicích svého zažitého chování? Mají vůbec nějakou šanci?

Jádro románu Role člověka tvoří vyprávění bývalé obchodnice s galanterií. Sdělovaný příběh její rodiny současně slouží jako inspirace spisovateli pozbyvšímu literární nápady: Manžel nejmladší dcery, cizinec tmavé pleti, se při práci řidiče auto­busu pere s nelítostnou místní realitou; syn předstírá, že stále pracuje v počítačové firmě, zatímco klesl na pozici opraváře počítačů; nejstarší, nejúspěšnější dcera bojuje s pocitem vyprázdněného života prosezeného na pracovních poradách. Při nečekané ráně osudu se však členové rodiny rozhodnou vzít spravedlnost do vlastních rukou… I tento román je stejně jako Hotakainenova předchozí díla dokladem velkého pozorovacího talentu autora a jeho smyslu pro humor, tón je však daleko agresivnější a cyničtější. Pokládá nám otázku: Co se vlastně stane s pravdou a co se smyšlenkou, když spisovatel slyšenou skutečnost přetvoří v literaturu? A hlavně: Jak dalece odpor proti gilotině života a snaha vyvléci se z řetězce příčin a následků závisí na vnitřní schopnosti každého člověka? A do jaké míry je toto donkichotské úsilí mařeno daností a jedinečností lidského osudu?

In siebzehn Kurzgeschichten erzählt Pete aus seinem Leben und nimmt dabei kein Blatt vor den Mund. Frech, witzig und gnadenlos ironisch zieht er über seinen Stiefvater her, philosophiert über die Bedeutung des jugendlichen Oberkörpers und zeigt, wie schwierig es ist, anders zu sein als all die anderen, die auch nur anders sein wollen. Aus Wirklichkeit und Surrealem entsteht ein rauer Stoff, an dem man sich reiben kann.

Raimo wohnt in Helsinki, ist arbeitslos und liebt Filme, in denen die Waffen sprechen und die Frauen schweigen. Da liest er in der Zeitung, dass Coppola die Dreharbeiten zu Der Pate nach Finnland verlegt. Raimo möchte unbedingt dabei sein. Auf ziemlich unkonventionelle Art versucht er, das Team auf sich aufmerksam zu machen und strapaziert dabei so manche Nerven.

Kari Hotakainen patrí k najvýznamnejším a najpopulárnejším fínskym spisovateľom. Venuje sa poézii, próze, literatúre pre deti, dramatickej tvorbe pre divadlá, televíziu a rozhlas. Hotakainen je známy najmä svojím ironickým humorom a bohatým rytmickým jazykom. Za divadelnú hru Punahukka (Červený vlk, 2005) získal autor prestížnu Cenu Severskej drámy 2006. Názov hry je dôvtipný a symbolický. Nepríjemnou chorobou zvanou červený vlk trpí ruské dievča Kaťa, nemanželské dieťa slušného (a už nebohého) Fína. Pricestovala do Fínska a chce pochopiť, kde sú tie úspechy a blahobyt fínskej spoločnosti. Hľadá a nenachádza. Pre Fínov boli vždy vzťahy s východným susedom zvláštnym kameňom úrazu. Hotakainen využíva tento vzťah ako zrkadlo, v ktorom sa reflektujú sami Fíni. Ústrednými otázkami sa stávajú viera a život bez viery, osamelosť, úsilie odlúčiť sa a silná potreba byť v kolektíve, v rodine, v spoločnosti. Hra mala prvú premiéru v roku 2005 na scéne helsinského divadla KOM.