Bruno Schulz
12. červenec 1892 – 19. listopad 1942
Bruno Schulz, polský spisovatel a umělec židovského původu, je ceněn pro svou mimořádnou stylistickou vytříbenost v polské próze 20. století. Jeho dílo čerpá z hlubokých lokálních a etnických zdrojů, přičemž geniálně transformuje detaily každodenního života a sny do sugestivní, téměř mytické reality. Schulzova próza se vyznačuje jedinečnou atmosférou, která odráží snový svět a složitost lidské psychiky. Jeho jedinečný umělecký hlas rezonuje skrze jeho sugestivní obrazy a meditace o existenci.
Polský prozaik Bruno Schulz se narodil roku 1892 v rodině židovského obchodníka se střižním zbožím v Drohobyči na Ukrajině. Studoval architekturu a malířství, působil jako profesor kreslení na drohobyčské střední škole. Zahynul 19. listopadu 1942 v haličském ghettu. Život a dílo tohoto „plachého samotáře“ jsou pevně svázány s rodnou Drohobyčí, kde našel kořeny své soukromé mytologie.
Schulzovy povídkové cykly Skořicové krámy (1934) a Sanatorium na věčnosti (1937) představují experimentální prózu založenou na fantasticko-snové autobiografii. Jeho dílo bylo, přes přehlížení dobovou kritikou, součástí kontextu polské meziválečné avantgardní prózy spolu s tvorbou S. I. Witkiewicze a W. Gombrowicze. Pro svět byl Bruno Schulz objeven až v průběhu padesátých let.