Uměnovědný esej, který je výrazem hédonistické estetiky, je věnován především vizuálnímu umění a recepci literárního díla. Manifest myšlení, pokud manifest může být slovem, které dokážeme ubránit před nejpřísnějšími měřítky. Roland Barthés rozvíjí své pojetí textu až směrem k jakési individuální utopii. Obrazy, průlomy, zvraty – rozkoš a slast jsou rovnoběžné síly, které se nemohou protnout. Subjekt bude napořád "živoucím rozporem", jásající prostřednictvím textu současně nad pevností svého já a nad jeho pádem. Esej vznikl na počátku sedmdesátých let, kdy se autor stahuje z rozbouřené společenské scény, aby směřoval svůj návrat v roli mistra fragmentů, intertextuality a znovunalezení ztraceného času. Autor vychází z předpokladu, že každý text je nutno vnímat jako součást širšího, souhrnného textu společnosti a dějin, uvnitř "globálního diskurzivního celku". Doprovodná studie Olgy Špilarové (Figury, fragmenty, forma) je zasvěcenou interpretací díla Rolanda Barthese.
