Jan Bičovský Knihy

Monografie Jana Bičovského představuje v prvním svazku syntézu současného stavu bádání indoevropské srovnávací jazykovědy v podobě mluvnice rekonstruovaného indoevropského prajazyka, přičemž reflektuje nejnovější poznatky a teorie, včetně autorových, a zasazuje praindoevropštinu jakožto jazyk do kontextu současné synchronní i diachronní typologie. Druhý svazek doplňuje samotnou mluvnici dalším aparátem, a to jednak uvedením do historie a metod indoevropeistiky, jednak krátkým shrnutím dokladů a historie indoevropských jazykových větví. Slovníček praindoevropských kořenů a afixů usnadňuje orientaci v prvním svazku i práci s výběrovou chrestomatií ze sedmi nejstarších indoevropských větví, která knihu uzavírá.

Kniha přináší ucelený popis jazyků starého Orientu, tedy oblastí Mezopotámie, Malé Asie, starého Íránu, Syropalestiny a Arábie od nejstarších nálezů do příchodu islámu (7. stol. n. l.). Obsahuje přehled etnolingvistických areálů starého Orientu, lingvistickou charakteristiku nejdůležitějších jazyků oblasti a ve 112 heslech údaje o jednotlivých jazycích, jejich vývojových fázích, základní charakteristiku dochovaných textů v daných jazycích a také uvedení do problematiky písem, kterými jsou jednotlivé jazyky zapsány.

Stručná mluvnice praindoevropštiny shrnuje současný stav poznání rekonstruovaného prajazyka indoevropské jazykové rodiny a jeho vývoj do dceřiných jazyků (se zřetelem k češtině a slovanským jazykům a dále klasickým jazykům - latině, řečtině a sanskrtu a k moderním germánským jazykům - angličtině a němčině). Součástí je výklad o laryngální teorii, kentum-satemové izoglose, hláskových zákonech, ablautu, derivaci, nominálních a verbálních kmenech a jejich funkci, systému času a aspektu a syntaxi prajazyka, a to i s četnými odkazy k češtině. K mluvnici je přičleněn etymologický slovníček praindoevropských kořenů v češtině s více jak sedmi sty hesly a vybraná, vesměs zahraniční literatura.

Monografie Jana Bičovského představuje v prvním svazku syntézu současného stavu bádání indoevropské srovnávací jazykovědy v podobě mluvnice rekonstruovaného indoevropského prajazyka, přičemž reflektuje nejnovější poznatky a teorie, včetně autorových, a zasazuje praindoevropštinu jakožto jazyk do kontextu současné synchronní i diachronní typologie. Druhý svazek doplňuje samotnou mluvnici dalším aparátem, a to jednak uvedením do historie a metod indoevropeistiky, jednak krátkým shrnutím dokladů a historie indoevropských jazykových větví. Slovníček praindoevropských kořenů a afixů usnadňuje orientaci v prvním svazku i práci s výběrovou chrestomatií ze sedmi nejstarších indoevropských větví, která knihu uzavírá.

Kniha podává nástin vývoje keltských jazyků od rozpadu rekonstruovaného indoevropského prajazyka po keltské jazyky prvního tisíciletí našeho letopočtu. Každý jazyk je pak stručně charakterizován v samostatném hesle.

Vademecum starými indoevropskými jazyky poskytuje přehled vývoje indoevropské jazykové rodiny, k níž patří většina moderních jazyků Evropy včetně češtiny, od rekonstruovaného prajazyka z doby před 6000 lety až k jazykům raného středověku, a to jak dobře známých a doložených - latina,řečtina, sanskrt, stará irština, chetitština, staroslověnština - tak jazyků prakticky neznámých - jako maloasijská palajština, keltská lepontština, jazyk sicilských Sikulů, venetšina - celkem přes sto jazyků. Hesla od jedné do čtyř stran uvádějí jak informace historického rázu, čili kde a kdy se jazykem mluvilo a jakého rázu jsou jeho památky a jakým písmem se zapisoval, tak především jazykový vývoj ve srovnání s předchozím obdobím i s vývojem blíže příbuzných jazyků. Úvodní heslo "praindoevropština" podává ucelený výklad fonologie a gramatiky rekonstruovaného prajazyka, vedle toho je v hesláři ještě řada dílčích prajazyků, jako je pragermánština, prakeltština a další. Kniha je tedy primárně určena studentům filologie, je nicméně přístupná i laikům.