Dagmar Marková Knihy

Deset pohádek pro vyspělejší dětské čtenáře, které autorka napsala na základě vyprávění súdánského studenta, jenž studuje v Praze. Zaujmou jak východním koloritem, tak zejména napínavě rozvíjeným dějem, jehož hrdiny jsou lidé i zvířata, prostí lidé i mocní vládcové.

V této antologii dvaceti sedmi mistrovských povídek předních autorů kriminální prózy na vrcholu jejich formy se zápletky proplétají, i bídní červi se brání, srdce selhávají a úzkosti se stupňují stránku za stránkou. Mezi autory jsou i mnohonásobná nositelka Edgarovy ceny a ceny Zlaté dýky Ruth Rendellová, nositelé Shamusovy ceny Benjamin M. Schutze a Jeremiah Healy, nositelé Edgara Stuart M. Kaminsky a Barbara D´Amatová, nositelé Agathiny ceny Simon Brett a Carolyn Hartová, nositelé Anthonyho ceny Peter Lovesey a Ian Rankin a nositelka Národní knižní ceny Joyce Carol Oatesová. Žádná z povídek vybraných do tohoto reprezentativního svazku, ať děsivá nebo rozmarná, psaná drsně či jemně, důsledně napínavá nebo půvabně satirická – nezapře mistra, jakým je Lawrence Block ve fascinujícím příběhu bývalého policisty ovládnutého temným pokušením nebo Phil Lovesey v povídce o hrůzné zkoušce, které podrobil pacient svého lékaře. Od odvážné záchranné akce podniknuté v nebezpečných dnech francouzské revoluce v „Útěku“ Anne Perryové, až po propadnutí drogám paranoidní rockové hvězdy v „Zabít šedesátá léta“. Melodie Johnson Howeové putuje tento výbor odvážné kontinenty a staletími v kriminálních příbězích stejně důmyslně pojatých jako obratně ztvárněných.

Sestavovatelka antologie zařadila do knihy především autory všeobecně uznávané, často laureáty prestižních literárních cen a ukázky z jejich tvorby doplnila jejich stručnými medailony. Cílem publikace je podat čtenáři přehled o tom, jak v současnosti vypadá spektrum detektivního žánru. (Knížka vyšla již dříve pod názvem Sedmadvacet detektivů v roce 2002.) Antologie sedmadvaceti povídek předních autorů detektivní prózy přináší vyváženou směs tradičních detektivek, kriminálních thrillerů, akčních příběhů i vyprávění s tajuplnou zápletkou.

Antologie hindské a tamilské dalitské literatury. Emancipace dalitů (dříve nedotýkatelných) je jedním z nejpalčivějších problémů současné Indie. Tato komunita, která se nachází na samém konci sociálního žebříčku, byla po staletí vystavena vysokému útlaku ze strany většinové společnosti. O hrůzných podmínkách, ve kterých dalité donedávna žili nebo někde ještě žijí, vypráví barvitě dalitská literatura. Jedná se o velice svérázný literární proud, který má za cíl popsat příkoří a strádání dalitů, ale také jejich snahu a vůli těmto útrapám vzdorovat. Kniha Když němí promluví... přináší nejen úvod do dalitské problematiky, ale především ukázky toho nejzajímavějšího, co dosud hindská a tamilská dalitská literatura přinesla. Kromě mnoha povídek obsahuje také ukázky z románů a básně v překladu z původních hindských a tamilských textů.

Hrdina, který ve smlouvě viděl příležitost, jak vydělat peníze, odjel do Íránu i se svou mladou ženou. Po jejím lehkovážném flirtu ze žárlivosti zažádal o službu v nejodlehlejším kraji, kde za tragických okolností mladá žena přišla o život. Lékař, pronásledován výčitkami svědomí, se stal obětí opia a zcela ztratil sílu k návratu domů Sentimentální a dobrodružný příběh lékaře, který po válce odjel pracovat do Orientu na výzvu íránské vlády

Historie, kultura a myšlenkové bohatství životní moudrosti Indie.

Kniha vychází z nejnovějších údajů o těch aspektech indické společnosti, které se zrcadlí v dílech současných hindských autorek. Je pojata tak, aby si ji mohl přečíst každý, koho Indie aspoň trochu zajímá, ale dosud o ní mnoho neví. Zároveň věříme, že poví něco nového i těm čtenářům, jimž Indie už dlouho není neznámým subkontinentem. Literatura psaná ženami – nechceme říci „ženská literatura“ – má svou specifiku,atuseprávě autorka knihy snažila vystihnout lehčím vyprávěcím stylem, aniž by utrpěla vážnost spisovatelkami zvolených námětů. Týkají se hlavně rodiny v nejširším smyslu slova a motiv rodiny přerůstá i do všech ostatních témat. Nevkročíme zde do Indie obestřené kouzlem svatých mužů a nikdy nekončících obřadů, ale ani do Indie „kouzla zbavené“, v níž by do popředí vystupovala jen špína hmotná i morální. Knížka nebude čtení žertovné a veselé, ale nemělo by být ani odstrašující. Je prostě o tom, jak vidí indické spisovatelky svoji zem, svoje současníky a jakými prostředky volají: „Lidi, všimněte si toho přece!“

Spletitý fantastický příběh indické princezny Čandrakánty byl prvním bestsellerem v Indii. Jen za prvních deset let dvacátého století se prodalo 80 000 výtisků a později vyšel ve spoustě vydání. Po řádce značně didaktických románků 19. století byla Čandrakánta konečně zábavné čtení. Autor Dévakínandan Khatrí (1861–1913) prý napsal Čandrakántu proto, aby si čtenáři uvědomili, že každý člověk může být někdo jiný, než za koho jej považují. Současný hindský spisovatel Rádžéndra Jádav uvádí názor, že celé prostředí a dění v Čandrakántě je vlastně obrazem duševního světa tehdejšího Severoinda: všechno může být jinak, než se jeví. Krajina, v níž se postavy pohybují, je plná zrádných jeskyň, srázů, podzemních cest, mnohé se odehrává ve tmě, nikdy není jistota, kdo je vlastně kdo, každý člověk se může projevit jako někdo jiný… Nakonec však i křivolaká neschůdná chodba přece někam vede, jedny dveře se zavřou, ale druhé se otevřou, objeví se světélko…