Pavel Krejčí Knihy

Před lety si Pavel Krejčí přečetl informaci o indických knihovnách palmových listů, v nichž jsou ochraňovány před tisíci roky pořízené záznamy budoucích životních příběhů dnešních lidí, a byl tímto tématem uchvácen. Brzy nato se vydal do Indie a navštívil jednu z knihoven, v níž indický nádí (čteč) vyhledal jeho palmový list a seznámil ho s jeho obsahem. Autor se dozvěděl nejen detaily ze svých minulých životů i z toho současného, ale byl obeznámen i s událostmi, které ho v dohledné době očekávají a neminou. Fakta, která mu byla v knihovně sdělena, jej svou přesností natolik ohromila, že opustil občanské povolání a začal se zabývat zkoumáním mystéria palmových listů. Záhy došlo v autorově životě k událostem, které čteč předpověděl. Je tedy náš osud předurčen? Vycházíme vstříc osudu sami, nebo i on nám? Dokážeme změnit nepříznivé události k lepšímu nebo se jim vyhnout? Platíme strádáním za svoje minulá pochybení? Potkali jsme svoje nejbližší i v minulých životech? Rodíme se stále znovu? Autor také pozval dva čteče do Prahy, kde při semináři v sále Novoměstské radnice vzbudili doslova senzaci. V současné době přednáší, organizuje pro zájemce čtení palmového listu i putování po jižní Indii. Lze ho kontaktovat na e-mailové adrese: pavellkrejcii@seznam.cz

Autor této sbírky shromáždil od roku 1945 do roku 1960 dostatečně velký počet zápisů lidových písní a tanců ze severovýchodních Čech a z nich vybral hlavně takové zápisy, které přispěly k vystižení charakteru lidového umění hudebního a tanečního ve střední a horním Pojizeří a vPodještědí.

Učební příručka si klade za cíl představit složité dějinné procesy spojené s vývojem spisovných jazyků v jihoslovanském jazykovém prostoru (tedy z dnešního pohledu na území Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Srbska, Makedonie a Bulharska) v období od cyrilometodějské mise do počátků národně integračních hnutí. Součástí jsou též periodizace vývoje jednotlivých současných spisovných jihoslovanských jazyků a orientační přehled dnešních jazyků Evropy.

Antologie představuje průřez bulharskou povídkovou tvorbou 20. století s důrazem na poslední čtvrtstoletí. V českém překladu jsou tak nejen povídky klasiků bulharské literatury (např. E. Stanev, N. Chajtov, J. Vălčev, J. Radičkov) nebo autorů střední generace (např. B. Biolčev, I. Kulekov, L. Galina), ale též autorů současné mladé generace (např. P. Čuchov, K. Dimitrovová, N. Liškovská, Lj. Dilov ml.). Publikace obsahuje slovníkové zpracování údajů o příslušných autorech (I. Dorovský), úvahu o současné bulharské povídce (D. Tanev) a přehled recepce bulharské literatury v Česku (I. Dorovský). Výbor sestavili: Pavel Krejčí, Elena Krejčová (Ústav slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně) a Nadežda Staljanovová

Publikace kontrastivního charakteru se věnuje frazeologii češtiny, chorvatštiny a bulharštiny (v teoretické rovině pak i slovenštiny). Je zaměřena na frazémy, jež ve své struktuře obsahují toponymický komponent. Tyto frazémy jsou analyzovány a v rámci analýz rovněž konfrontovány z hlediska formálního, sémantického, motivačního, typologického i z hlediska původu. Současně publikace zahrnuje v potřebné míře teorii vlastního jména. Nedílnou součást knihy tvoří též kapitoly představující zásadní české, slovenské, chorvatské a bulharské frazeologické teorie a také ucelený přehled česko- slovenské a jihoslovanské (tj. bulharské a [post]jugoslávské) frazeologické literatury.

Sborník referátů přednesených během Týdne chorvatské kultury (Brno, duben 2006) a další kroatisticky zaměřených textů. ISBN 80-86735-10-9 je chybné.

Předkládaná monografie kontrastivním způsobem analyzuje české a bulharské překlady frazeologických jednotek ze dvou srbských prozaických děl: Mostu na Drině Iva Andriće (1945) a Chazarského slovníku Milorada Paviće (1984). Sleduje a popisuje případné formální, sémantické a stylistické odchylky českých a bulharských překladových řešení a zároveň se snaží odpovědět na otázku, do jaké míry hraje při přesnosti překládání frazeologie roli větší jazyková blízkost typologická (čeština je takto srbštině blíže než bulharština) a do jaké míry genetická a kulturně-historická (bulharština je takto srbštině blíže než čeština).

Práce představuje souhrn poznatků a zjištění, k nimž autor došel na základě analýzy idiomatických a frazeologických jednotek excerpovaných z bulharských a českých publicistických textů v období let 2001 až 2005.

Brněnský Ústav slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity představuje dnes na území bývalého Československa i v rámci střední Evropy a Evropy unikátní pracoviště, pokud jde o počet studijních programů a jejich rozpětí, které zahrnuje celou slavistiku s areálovými přesahy k střední a východní Evropě a Balkánu. Zejména balkanistika navazující na velké tradice je značnou poznávací hodnotou. Dokládá to i reprezentativní mezinárodní kolektivní monografie studující problémy výuky jihoslovanských jazyků (bulharštiny, srbštiny, slovinštiny, chorvatštiny, makedonštiny) a ukazují na velký význam těchto jazyků v současné Evropě a Evropské unii z hlediska politického, hospodářského a kulturního. Kniha představuje evropskou a světovou hodnotu jako zdroj informací, znalostí, ale i nových přístupů a metod, přehodnocování dosavadních představ a klišé. Svazek je určen odborníkům na jihoslovanskou filologii, slavistům jako takovým, všem filologům, ale také všem, kteří se z různých důvodů o oblast slovansko-neslovanského Balkánu zajímají.