Olga Lomová Knihy

Jedno ze základních děl čínské filosofie z pera zakladatele taoismu, jenž žil v 5.století před Kr. (nový překlad, 180 stran). Mistrovské dílo Lao-c není zobrazením abstraktního myšlení, je to druh myšlení, jenž představuje protipól logiky. Tao je pojmem neporovnatelným s evropskou představou božstva; je to pojmově nepostižitelný absolutní princip, jímž se řídí bytí, a tím i svět. Hlavní myšlenkou jeho spisu je, jak může malý stát a malý člověk přežít ve světě vražedných, soupeřících mocností. Je to snaha nalézt skutečný princip věcí, jenž dává šanci uniknout nebezpečí, a autor nalézá dva hlavní koncepty; Cesta, kterou kráčí mudrc, a Síla v něm, která mu pomáhá po této Cestě kráčet.

Druhé vydání básní Mistra z Ledové hory v překladu Olgy Lomové. „Básníka pronásledovalo pomyšlení na lidskou smrtelnost a také toužil osvobodit se od strastí pozemského života. Odešel tedy do hor Tchien-tchaj na jihu dnešní provincie Če-ťiang a stal se zde poustevníkem. O samotě v horách napsal své nejkrásnější básně, v nichž hovoří o nebezpečí i kráse hor, o tom, jak hladoví a mrzne, a přece by svůj osamělý život nevyměnil za nic na světě. Básně z Ledové hory mají zároveň symbolický význam, jsou vyjádřením cesty za pravdou v duchu čchanu. Obtížné výstupy na vrchol, kdy cesta se objevuje a zase vytrácí, sezení na skalisku, mlha a tma v roklích, oblaka a slunce nahoře na skalním útesu, to vše lze chápat jako obrazné vyjádření obtížné cesty za „probuzením“, na jejímž konci náhle skrze mraky pochybností zazáří světlo poznání. Duše „probuzeného“, volná jako pták, bezstarostně a bez cíle plyne po čisté obloze.“ 2. vydání

Techniky čínského tušového malířství byly propracovány za panování dynastie Sung (960 - 1279). Ve stejné době se také završilo formování čínské malířské estetiky. Se základy této tradice nás seznamují přednášky, které v r. 2004 na půdě Karlovy univerzity přednesl Hsü Kuo-huang, kurátor v Národním palácovém muzeu v Tchaj-peji. Po uvedení do materiálu, náčiní a technik a stručném shrnutí dějin čínského malířství následuje osm přednášek věnovaných klíčovým osobnostem a některým dalším problémům formativního období klasické čínské malby. V různých souvislostech jsou zde představeny dva stěžejní žánry tradičního výtvarného umění - krajinomalba a malba květin a ptáků. Autor se také okrajově dotkne kaligrafie a v závěrečné přednášce hovoří o literární inspiraci v malbě dynastie Sung. Text doprovázejí reprodukce slavných čínských obrazů pocházejících z bývalých císařských sbírek, jejichž větší část je dnes uložena právě v Národním palácovém muzea v Tchaj-peji. Přeložila a edičně připravila Michaela Pejčochová. Předmluvu napsala Olga Lomová.

Soubor krátkých příběhů a podobenství přibližuje učení čínského budhistického směru Čchan. V 9. století našeho letopočtu opat Lin-Ťi ve svém klášteře při ranních rozhovorech předával mnichům své chápání buddhismu. Jeden z jeho žáků zachytil tyto rozhovory do sbírky, z níž si čtenář může sám udělat o tomto učení představu. V zasvěceném doslovu pak získá informace o historickém i filosofickém kontextu tohoto čínského směru buddhismu, který vede adepta ke svobodnému a rozhodnému jednání bez závislosti na písmech a zaměřuje se na dosažení intuitivního probuzení.

Kniha vrchních písařů (Š'-ťi) je klíčovým dílem čínské historiografie, pokrývajícím historii Číny od mytických počátků po stabilizaci říše za císaře Wua dynastie Chan (140-87 př. n. l.). Autor S'-ma Čchien (asi 145-86 př. n. l.) zkoumá otázky historie, spravedlnosti a rozhodování v těžkých situacích prostřednictvím zaznamenaných událostí a osobních poznámek. Český překlad představuje čtvrtý překlad do evropského jazyka, zachycující přibližně jednu čtvrtinu monumentálního díla a ukazuje specifickou kompozici čínského historického spisu, reflektující dobové představy o hierarchii. Obsahuje také známé příběhy čínského starověku, které se staly základem pro literární a filmová zpracování. Překladatelka navázala na práci českého sinologa Timotea Pokory (1928-1985) a zahrnula čtyři jeho překlady z rukopisů. Doprovází ho poznámky a podrobné komentáře, které zprostředkovávají pohled čínského čtenáře s odlišnou tradicí a filosofickým zázemím. Dílo tak ilustruje tradiční čínský přístup k textu, historii a světu. Rozsáhlá úvodní studie o počátcích čínské historiografie se opírá o nejnovější sinologické bádání a uvádí toto téma do českého prostředí poprvé. Kniha je doplněna rejstříky, mapami a obrazovými přílohami.

Autorka před zrakem udiveného evropského čtenáře rozvíjí panoráma myšlení, jehož dějiny jsou stejně bohaté jako dějiny západní filosofie. Autorka přednáší dějiny čínské filosofie v Paříži. Její přehledné dějiny zahrnují čínské myšlení od nejstarších dob dynastií Šang a Čou, přes věštebnou Knihu proměn (I-ťing), taoismus, konfucianismus, buddhismus a další filosofické školy až po začátek 20. století, ovlivněný evropskou filosofií. Výklad je úzce vázán na rozbory ukázek z děl filosofů. Bohatá bibliografie světové i české literatury. Obsah: 1. Nejstarší základy čínského myšlení 2. Svobodná výměna názorů v období válčících států 3. Přehodnocení tradice 4. Buddhistické zemětřesení 5. Čínské myšlení po přijetí buddhismu 6. Zrod moderního myšlení

Osm vybraných sond do různých aspektů čínské a také japonské kultury, včetně studie o lidovém umění vycházející z naší domácí zkušenosti, se různým způsobem dotýká obecných problémů tradice a její interpretace, kulturní kontinuity, způsobů poznávání jiného a obohacování sebe sama.

V příběhu ze staré Číny soudce Pao osvobodí mladíka nařčeného z vraždy. Student putuje do hlavního města ke zkouškám. Cestou získává jednak zkušenosti a jednak nové přátele. Intrikami svého strýce je obviněn z vraždy. Na scénu vstupuje soudce Pao, který se se studentem poznal na jeho cestě a svým rozumem, logikou a zkušeností

Kniha se zaměřuje na dva základní tematické okruhy: na duchovní svět tradiční Číny a na její materiální kulturu. Jednotlivé studie pojednávají čínské filosofii a náboženství, medicíně, uspořádání domu a o řemeslech, jimiž se Čína proslavila, jako je výroba porcelánu, hedvábí a papyru. Na první pohled možná překvapivé propojení témat z nové perspektivy ukazuje, co tvořilo základy čínské kultury a jak se náboženství a filosofie promítaly do každodenního života. Autoři jednotlivých statí jsou renomovaní sinologové. Většinu statí o řemeslech zpracovala Zlata Černá, dlouholetá kurátorka čínské a vietnamské sbírky a sbírky lámaistického umění v Náprstkově muzeu v Praze. Její výklad spolu s bohatým obrazovým materiálem z větší části původem se sbírek Náprstkova muzea tak mj. představuje jednu z nejvýznamnějších sbírek čínského umění ve střední Evropě.

Geniální čínský básník Wang Wej (zhruba 699-760) je již po staletí obdivován jako autor průzračných a tichých obrazů přírody i znalec Buddhova učení. Studie Olgy Lomové, která přednáší čínskou literaturu na Filosofické fakultě UK, představuje Wang Wejovo umění přírodní lyriky v širších souvislostech jeho života a díla s ohledem na dobové básnické konvence. (obraz přírody v díle tchangského básníka Wang Weje)

Učebnice dějin čínské literatury plánovaná ve třech dílech postupně obsáhne dějiny čínského písemnictví od nejstarších dob až po konec období raného středověku (tj. zhruba 1000 př. n. l. až 600 n. l.). Je koncipována jako systematické uvedení do tématu založené na interpretaci primárních pramenů a na nejnovější sekundární literatuře. První díl pojednává o počátcích čínského písemnictví a o dílech vrcholného starověku a obsahuje řadu informací také o čínské filosofii a historiografii. Pojednání o historickém vývoji čínské literatury doplňují ukázky v českém překladu a v čínském originále. Součástí učebnice jsou také systematicky uváděné čínské znaky u vlastních jmen, titulů a vybraných pojmů a přehled základní literatury k tématu. Učebnice je primárně určena pro studenty sinologie, je však pojata tak,aby byla přístupná i těm zájemcům o čínskou kulturu, kteří čínský jazyk nestudují.

Učebnice dějin čínské literatury plánovaná ve třech dílech postupně obsáhne dějiny čínského písemnictví od nejstarších dob až po konec období raného středověku (tj. zhruba 1000 př. n. l. až 600 n. l.). Je koncipována jako systematické uvedení do tématu založené na interpretaci primárních pramenů a na nejnovější sekundární literatuře. Druhý díl se věnuje literatuře, krásné, dějepisné i filosofické, období dynastií Qin a Han. Pojednání o historickém vývoji čínské literatury doplňují ukázky v českém překladu a v čínském originále. Součástí učebnice jsou také systematicky uváděné čínské znaky u vlastních jmen, titulů a vybraných pojmů a přehled základní literatury k tématu. Učebnice je primárně určena pro studenty sinologie, je však pojata tak,aby byla přístupná i těm zájemcům o čínskou kulturu, kteří čínský jazyk nestudují.

Knihu tvoří soubor básní zlatého věku čínské poezie - doby Tang. Po obsáhlém teoretickém úvodu následuje rozbor padesáti básní - nejprve je uveden čínský originál, dále slovní zásoba, poznámky k básni a překlad. Jsou zastoupeni jak velmi známí autoři (Wang Wei, Du Fu, Li Bai), tak také básníci se kterými se český čtenář neměl možnost doposud setkat.

Období raného středověku v Číně zahrnuje zhruba čtyři sta let na počátku našeho letopočtu. Je to doba politické roztříštěnosti a krvavých bojů o moc, ale také doba rozmachu čínské kultury, jenž v řadě ohledů předurčil další vývoj čínské literatury, filosofie i výtvarného umění. Společenská elita té doby se obklopovala přepychem a potrpěla si na vytříbený vkus. Na císařských dvorech a dvorech princů se skládaly básně a mnozí příslušníci aristokracie a význační politici té doby byli zároveň uznávanými básníky a stylisty. V tomto prostředí se rozvinuly také složité pohřební a vzpomínkové obřady, doprovázené recitací smutečních skladeb, které doposud unikaly zájmu literárních historiků.

Autor neotřelým pohledem a veden novými poznatky zprostředkovává dlouhou historii Číny, četné proudy a proměny, jež v ní probíhaly, vzpoury a revoluce, dávné úžasné úspěchy a smutné prohry v nejnovější době. Kapitolu: Čína devadesátých let napsal Martin Hála

Rudolf Dvořák byl prvním profesorem orientalistiky na české univerzitě, kde přednášel orientální jazyky (arabštinu, perštinu, turečtinu, hebrejštinu, starou etiopštinu a čínštinu) a čínskou filozofii, a stál rovněž u zrodu české egyptologie a asyriologie. Byl aktivním členem akademické obce, zastával funkci děkana i rektora, zapojil se do činnosti českých vědeckých společností a stal se mezinárodně respektovaným vědcem. Věnoval se i osvětě, přednášel a psal pro veřejnost, významně se podílel na vzniku Ottova slovníku naučného, překládal orientální poezii a byl vlivným popularizátorem Orientu, zejména Číny. Přes svou významnou roli v historii české univerzity a vzdělanosti je ovšem dnes Rudolf Dvořák v podstatě zapomenut. Kniha si proto klade za cíl tuto významnou postavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy připomenout a při té příležitosti se zamyslet nad pojetím a smyslem orientalistiky v Dvořákově době, jeho vztahem k Orientu a představami o sepětí vědecké práce orientalisty s potřebami českého národa.

Přednášky a diskuse na témata: Boží království a lidské dějiny (Petr Pokorný), Moc Číny (Olga Lomová), Jakou moc mají média? (Alexandr Mitrofanov), Moc sborová (Jana Hofmanová, Tomáš Bísek, Jana Šarounová, Aleš Drápal), Moc a bezmoc české reformace (Ota Halama), Ovládnout, přesvědčit nebo osvobodit? (Petr Kratochvíl), Jak se dělá parlament (Ivan Gabal), Duchovní vedení a doprovázení (Aleš Opatrný), Zkušenost s mocí veřejné ochránkyně práv (Anna Šabatová), Není moci, leč od Boha? O mravnosti a nemravnosti moci (Jindřich Halama)

Autoři této knihy se zamýšlejí nad proměnami, k nimž od nepaměti dochází vlivem setkávání a střetávání odlišných kultur. Téma rozebírají v souvislostech propojených otázek kulturní svébytnosti, idejí a ideologií, respektive náboženství, a vývoje jazyků. Jednotlivé případové studie zahrnují dlouhé historické období od starověku do současnosti s těžištěm v několika disciplínách: historii, antropologii, islamologii, egyptologii a lingvistice. Různé způsoby hledání odpovědi na společné otázky umožňují postupně nahlédnout mezikulturní setkání v jejich rozmanitosti a doložit zásadní význam nikdy nekončícího procesu vzájemného působení různých kultur pro utváření lidské civilizace.

Monografie trojice autorů FF UK v Praze představuje estetickou teorii, kterou roku 1908 jako originální experiment, propojující čínské tradiční teorie s evropskou estetikou, formuloval Wang Kuo-wej, velikán čínské humanitní vědy 20. století. V centru zájmu zde stojí ústřední pojem ťing-ťie a jeho mnohafazetové zkoumání v interdisciplinární fúzi zmíněných disciplín. Čínský pojem, jednoduše a bez deformací nepřevoditelný na singulární koncept západní estetiky, je „obklíčen“ sadou kontaktních pojmů a kategorií moderní evropské estetiky a literární vědy s cílem uchopit jeho komplexní obsah a smysl. Wang Kuo-wejova estetická teorie, nahlížená zde v zastřešující perspektivě dvou disciplín, sinologie a estetiky, nabízí vzácnou příležitost sledovat pokus o spojení dvou odlišných tradic ještě předtím, než nový myšlenkový model přejatý ze Západu vytěsnil domácí tradici. Interpretace Wang Kuo-wejova pojmu tak přesahuje hranice zájmu historika estetiky a dotýká se obecnějších otázek osudu čínské kultury ve 20. století. Českému čtenáři se vůbec poprvé dostává do ruky studie, která ukazuje intelektuální svět moderní Číny bez předsudků a v historických a transkulturních souvislostech. Důležitou součástí knihy je úplný překlad Wang Kuo-wejových Poznámek k písním ze světa lidí, doplněný rozsáhlým poznámkovým aparátem.