Ferdinand Havlík Pořadí knih (chronologicky)

Ferdinand Havlík je mezi českými profesionálními hudebníky jedním z nejobdivovanějších interpretů jazzové hudby. Je úspěšným kapelníkem, skladatelem a rovněž známým humoristou, jak se již o tom mohli čtenáři přesvědčit v úspěšné knížce Historky Ferdinanda Havlíka, jak je zapsal a převyprávěl Jiří Suchý (Maxdorf 2008). Základní ladění Havlíkovy autobiografie Můj život s klarinetem je o něco vážnější. Havlíkovy vzpomínky jsou strhujícím příběhem české populární hudby druhé poloviny 20. století. A je zcela jasné, že je to příběh autentický, vyprávěný živě, ale citlivě, bez dnes obvyklé senzacechtivosti. To je velmi cenné zejména u prominentních osobností české populární kultury, jejichž osudy jsou širší veřejnosti mnohdy prezentovány účelově zkreslené bulvárními médii. S výjimkou úzkého okruhu Havlíkových přátel jen málokdo znal druhou stránku jeho osobnosti, tu nerecesistickou. Ferdinand Havlík byl celý život mimořádně vnímavým pozorovatelem, skvělým psychologem a navíc člověkem natolik vzdělaným, že si při četbě jeho vzpomínek bezděky uvědomíme, že čteme historii celé české společnosti. Ovšem historii viděnou očima člověka, který se díky svému talentu a umění dostal i tam, kam jsme třeba my ostatní neměli přístup.

Vzpomínky legendárního jazzmana a kapelníka Semaforu převyprávěné neméně legendárním Jiřím Suchým. Příběhy, jejichž postavami jsou především známí čeští hudebníci, s neopakovatelnou směsí humoru i nostalgie zachycují dobu od konce války až po současnost. Kniha je ideálním dárkem pro střední a starší generaci, pro mladší čtenáře je lidským svědectvím o době, která rozhodně nebyla pouze černobílá.

Tato básnická sbírka 19. století, uvedená K. J. Erbenem, obsahuje dvanáct balad a zachycuje původ slova mateřídouška. Erben ve svých třech slokách vyjadřuje názor na pohanský původ bájí a odvážně věnuje dílo slovanským vlastencům. Vytvořil promyšlený výběr lidových námětů, zahrnující hlavní druhy lidové epiky, přičemž nejpočetnější skupinu tvoří báje. Tyto báje reflektují pohled lidu na přírodu a tajemné síly (Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile). Mezi živým a neživým světem nebyly hranice, což se promítá i do křesťanské tradice. Nejstarší balada Poklad má námět Velkého pátku, zatímco pohádka od Boženy Němcové inspirovala Zlatý kolovrat. V závěrečné básni Věštkyně se objevují proroctví, která posilují vlastenecký duch. Sbírka se vyznačuje morálním pohledem lidu, kde za provinění přichází trest, který křesťanská etika zmírňuje pokáním. Erben vyzdvihuje společenské poslání ženy, zejména matky, a většina balad se zamýšlí nad mateřskou láskou. Jeho poselství oslovuje i dnešek, kdy čteme: „Nenaříkejte, neštěstí a osud...“ Klasické balady Erbena inspirovaly mnohé epiky a umělce, včetně Dvořáka a Fibicha, a jejich zpěvnost a dramatičnost zanechaly trvalý otisk v české kultuře.