Jean Sévillia Knihy

Poslední rakouská císařovna a uherská královna, celým jménem Zita Maria delle Grazie Adelgonda Micaela Raffaela Gabriella Giuseppina Antonia Luisa Agnese di Borbone di Parma (9. května 1892 Villa Pianore u Luccy, Itálie - 14. března 1989 Zizers, Švýcarsko) prožila takřka celé století historických zvratů. Zoufalé snahy jejího manžela císaře Karla I. o vyvázání jeho říše z první světové války od r. 1916 (datum jejího nástupu na trůn) do r. 1918 vyústily ve zhroucení Rakousko-Uherska a exil celé dynastie v úplné bídě. Poté byl habsburský manželský pár vypovězen v r. 1921 na Madeiru, kde Karel o rok později zemřel. Zita ovdověla ve svých 30 letech a věnovala se výchově svých dětí a přípravě nejstaršího syna Otta k nástupnictví. Současně podporovali Habsburkové již od r. 1930 protinacistický odboj. Návrat Zity do Rakouska po 60 letech exilu v Americe byl triumfálním završením života ženy, jejíž osud vzbuzuje obdiv a úctu.

Na podzim 1916, uprostřed světové války, umírá císař František Josef po 68 letech vlády. Novým císařem se stává jeho prasynovec Karel. Mladý, devětadvacetiletý muž má jasný plán: co nejrychleji uzavřít mír a reformovat zkostnatělý stát. Zavádí zcela nový styl vlády, je vnímavý k sociálním problémům. Všechny jeho snahy však od počátku narážejí na překážky jak na straně protivníků, s nimiž se pokouší vyjednávat, tak na straně spojeneckého (a bojechtivého) Německa. O dva roky později je vše ztraceno: podunajská monarchie se po prohrané válce rozpadá a Karel se musí vzdát moci. Ještě dvakrát se pokusí získat alespoň uherskou korunu; neúspěšně. Nakonec skončí s celou rodinou na ostrově Madeira, víceméně v internaci a takřka bez prostředků. O tři roky později, v pouhých 34 letech, umírá. V roce 2004 ho papež Jan Pavel II. prohlásí za blahoslaveného; zdůrazňuje jeho tragický osud, lásku k míru a spravedlnosti i jeho pokoru.

Poslední okamžiky dvaceti proslulých královen a císařoven, počínaje sebevraždou egyptské královny Kleopatry a konče dramatickou autonehodou belgické královny Astrid. Kniha sugestivně líčí popravy Marie Stuartovny a Marie-Antoinetty, vraždy Agrippiny, císařovny Sisi nebo carevny Alexandry, stejně jako dlouhé loučení se životem Kateřiny II., Anny Rakouské nebo královny Viktorie. Jde o okamžiky tragické, smrt často násilnou, v soukromí nebo před očima veřejnosti nečekanou či dlouho očekávanou, vždy však se jedná o důstojné loučení se životem, odrážející vědomí královského postavení a snahu odkázat potomstvu obraz vznešeného života až do poslední chvíle. Kniha se ovšem nezabývá jen posledními dny panovnic, ale zároveň líčí také podstatné události jejích života.

J. Sévillia, rédacteur en chef adjoint au ¤¤Figaro magazine¤¤, réexamine dix-huit périodes ou événements de l'histoire européenne, depuis le Moyen Age jusqu'à la guerre d'Algérie à la lumière d'études récentes et tente de discerner la part des partis pris idéologiques ou politiques dans leur traitement dans la presse et les manuels scolaires.