François René de Chateaubriand Knihy

Rozsáhlé paměti francouzského spisovatele a politika Françoise-Reného de Chateaubriand (1768–1848), psané postupně několik desetiletí, byly svým autorem předurčeny k posmrtnému publikování. Mají značný význam historický, neboť autor byl přímým účastníkem politického i vojenského dění své doby, od pádu monarchie přes revoluční období, Napoleonův konzulát a císařství až k restauraci Bourbonů; po červencové revoluci v roce 1830 odešel do ústraní. Vypovídají však také mnohé o Chateaubriandově osobním životě a především mají mimořádnou literární hodnotu – dnes jsou pokládány za nejživější součást celého Chateaubriandova díla. Pro české čtenáře jsou o to zajímavější, že Chateaubriand jako přívrženec svrženého krále Karla X., který našel útočiště v Čechách, v naší zemi také pobýval; kromě toho Jungmannův překlad Chateaubriandovy Ataly z roku 1805 (tedy jen čtyři roky po prvním francouzském vydání) sehrál význačnou roli ve vývoji novodobé české literatury. Přesto vycházejí Chateaubriandovy Paměti ze záhrobí (pomineme-li několik pasáží věnovaných Praze) v českém překladu poprvé až nyní.

Atala aneb Láska indiánské dvojice v pustinách (1801), příběh o lásce indiánského náčelníka Šakty k dívce z vlastního kmene Atale, bytosti zmítané rozporem mezi city a povinností, kterou na ni vložila umírající matka, je umístěn do nádherné scenérie divoké severoamerické přírody. To, co nám dnes – po působení několika generací romantických – připadá v líčení duševních stavů dvojice mladých milenců zcela přirozené, zaznělo spisovatelovým současníkům až revolučně novým tónem: zarážela je subjektivní osobitost autorského „já“, kterou předchozí klasicisté vůbec neznali. Chateaubriandovo nové vidění a cítění skutečnosti pomohlo literatuře z počátku století vymanit se z dosavadní akademické vyumělkovanosti a umělecké sterility. René (1802) je podobně tragicky laděný příběh citového sblížení dvou mladých lidí, vnitřně rozervaného Francouze Renéa a jeho nebesky krásné a vlídné sestry Amálie. V duševních stavech svého hrdiny vylíčil autor nálady mnoha svých vrstevníků – celé mladé generace trpící „nemocí století“.

The second part of an infamous memoir about life in the time of Napoleon by a rebellious literary celebrity. In 1800, Fran�ois-Ren� de Chateaubriand sailed from the cliffs of Dover to the headlands of Calais. He was thirty-one, and had been living as a political refugee in England for most of a decade, at times in such extreme poverty he subsisted on nothing but hot water and two-penny rolls.Over the next fifteen years, his life changed utterly. He published Atala, Ren�, and The Genius of Christianity to acclaim and epoch-making scandal. He strolled the streets of Jerusalem and mapped the ruins of Carthage. He served Napoleon in Rome, then resigned in protest after the Duc d'Enghien's execution, putting his own life at tremendous risk. For these were also the years of Bonaparte's secret police, censorship, and warmongering--all of which Chateaubriand would come to oppose.Memoirs from Beyond the Grave, 1800-1815--the second volume in Alex Andriesse's new and complete translation of this epic French classic--is a chronicle of triumphs and sorrows, narrating not only the author's life during a tumultuous period in European history but the "parallel life" of Napoleon, from his birth on Corsica to his death on Saint Helena. In these pages, Chateaubriand continues to paint his distinctive self-portrait, in which the whole history of France swirls around the sitter like a mist of dreams.

ŻYWOT RANCÉGO to nieznane w Polsce arcydzieło wielkiego francuskiego pisarza. Na jego premierę czekaliśmy niemal dwieście lat. Opowiada o życiowej i duchowej podróży Armanda Jeana de Rancégo. Dziecięcy geniusz, chrześniak kardynała Richelieugo i ulubieniec XVII-wiecznych dworów na końcu swej drogi zostanie opatem trapistów – cysterskiego zakonu o najsurowszej w Kościele Katolickim regule. François-René de Chateaubriand napisał to dzieło na polecenie swojego duchowego przewodnika. Praca nad książką była dla autora moralną, metafizyczną podróżą, w którą dzięki wspaniałemu tłumaczowi możemy dziś wyruszyć także i my. Z FRANCUSKIEGO ORYGINAŁU PO RAZ PIERWSZY NA JĘZYK POLSKI PRZEŁOŻYŁ WIKTOR DŁUSKI

Written over the course of four decades, François-René de Chateaubriand’s epic autobiography has drawn the admiration of Baudelaire, Flaubert, Proust, Barthes, and Sebald. Here, in the first books of his massive Memoirs, spanning the years 1768 to 1800, Chateaubriand looks back on the already bygone world of his youth. He recounts the history of his aristocratic family and the first rumblings of the French Revolution. He recalls playing games on the beaches of Saint-Malo, wandering in the woods near his father’s castle in Combourg, hunting with King Louis XVI at Versailles, witnessing the first heads carried on pikes through the streets of Paris, meeting with George Washington in Philadelphia, and falling hopelessly in love with a young woman named Charlotte in the small Suffolk town of Bungay. The volume ends with Chateaubriand’s return to France after seven years of exile in England. In this new edition (the first unabridged English translation of any portion of the Memoirs to be published in more than a century), Chateaubriand emerges as a writer of great wit and clarity, a self deprecating egotist whose meditations on the meaning of history, memory, and morality are leavened with a mixture of high whimsy and memorable gloom.

Le temps du Consulat et de l'Empire qui couvre cette deuxième partie des Mémoires, Chateaubriand le définissait comme celui de sa carrière d'écrivain. Et ce sont en effet de belles années de fécondité littéraire, puisque alors s'écrivent Atala, le Génie du christianisme et Les Martyrs. Mais comme toujours s'entrecroisent l'histoire privée et l'histoire publique que les deuils ici réunissent : en 1803, la mort de Pauline de Beaumont à Rome dans les bras de l'écrivain-diplomate, et en 1804, l'assassinat du duc d'Enghien qui entraîne la rupture avec Napoléon. Un empereur détesté, et pourtant assez admiré pour que la seconde partie de ce volume en retrace longuement la vie et que sa disparition contresigne la fin d'un monde : " Quand on a rencontré comme moi Washington et Bonaparte, que reste-t-il à regarder derrière la charrue du Cincinnatus américain et la tombe de Sainte-Hélène ? Pourquoi ai-je survécu au siècle et aux hommes à qui j'appartenais par la date de ma vie ? Pourquoi ne suis-je pas tombé avec mes contemporains, les derniers d'une race épuisée ? Pourquoi suis-je demeuré seul à chercher leurs os dans les ténèbres et la poussière d'une catacombe remplie ? Je me décourage de durer. " Édition de Jean-Claude Berchet, comprenant également les pièces retranchées des Mémoires d'outre-tombe.

Formidable témoin de son temps, spectateur actif d'une époque tourmentée, Chateaubriand traverse le siècle, le fixe et le transfigure dans ces Mémoires. Mémoires ou fiction ? À bien des moments on hésite, tant il met en scène sa vie comme on écrit un roman, tant ses incroyables aventures font de lui un véritable personnage, dont rêveraient les plus grands romanciers. Des brumes bretonnes aux rives américaines du Mississippi, de Londres à Rome et de Rome à Paris, il est tour à tour exilé, professeur, ambassadeur, ministre, royaliste convaincu et néanmoins grand admirateur de Napoléon... Adulé, courtisé, il décide pourtant de quitter la vie publique pour se consacrer à son grand projet : ses mémoires. Elles l'occuperont plus de trente ans. D'outre-tombe, la voix du génie s'élève avec toujours autant de force, et rappelle que le vieux maître d'Atala et de René, qui passe pour le père du romantisme, est avant tout l'une des plus extraordinaires plumes de la littérature française. --Karla Manuele