François René de Chateaubriand Knihy

Rozsáhlé paměti francouzského spisovatele a politika Françoise-Reného de Chateaubriand (1768–1848), psané postupně několik desetiletí, byly svým autorem předurčeny k posmrtnému publikování. Mají značný význam historický, neboť autor byl přímým účastníkem politického i vojenského dění své doby, od pádu monarchie přes revoluční období, Napoleonův konzulát a císařství až k restauraci Bourbonů; po červencové revoluci v roce 1830 odešel do ústraní. Vypovídají však také mnohé o Chateaubriandově osobním životě a především mají mimořádnou literární hodnotu – dnes jsou pokládány za nejživější součást celého Chateaubriandova díla. Pro české čtenáře jsou o to zajímavější, že Chateaubriand jako přívrženec svrženého krále Karla X., který našel útočiště v Čechách, v naší zemi také pobýval; kromě toho Jungmannův překlad Chateaubriandovy Ataly z roku 1805 (tedy jen čtyři roky po prvním francouzském vydání) sehrál význačnou roli ve vývoji novodobé české literatury. Přesto vycházejí Chateaubriandovy Paměti ze záhrobí (pomineme-li několik pasáží věnovaných Praze) v českém překladu poprvé až nyní.

Atala aneb Láska indiánské dvojice v pustinách (1801), příběh o lásce indiánského náčelníka Šakty k dívce z vlastního kmene Atale, bytosti zmítané rozporem mezi city a povinností, kterou na ni vložila umírající matka, je umístěn do nádherné scenérie divoké severoamerické přírody. To, co nám dnes – po působení několika generací romantických – připadá v líčení duševních stavů dvojice mladých milenců zcela přirozené, zaznělo spisovatelovým současníkům až revolučně novým tónem: zarážela je subjektivní osobitost autorského „já“, kterou předchozí klasicisté vůbec neznali. Chateaubriandovo nové vidění a cítění skutečnosti pomohlo literatuře z počátku století vymanit se z dosavadní akademické vyumělkovanosti a umělecké sterility. René (1802) je podobně tragicky laděný příběh citového sblížení dvou mladých lidí, vnitřně rozervaného Francouze Renéa a jeho nebesky krásné a vlídné sestry Amálie. V duševních stavech svého hrdiny vylíčil autor nálady mnoha svých vrstevníků – celé mladé generace trpící „nemocí století“.

The second part of an infamous memoir about life in the time of Napoleon by a rebellious literary celebrity. In 1800, Fran�ois-Ren� de Chateaubriand sailed from the cliffs of Dover to the headlands of Calais. He was thirty-one, and had been living as a political refugee in England for most of a decade, at times in such extreme poverty he subsisted on nothing but hot water and two-penny rolls.Over the next fifteen years, his life changed utterly. He published Atala, Ren�, and The Genius of Christianity to acclaim and epoch-making scandal. He strolled the streets of Jerusalem and mapped the ruins of Carthage. He served Napoleon in Rome, then resigned in protest after the Duc d'Enghien's execution, putting his own life at tremendous risk. For these were also the years of Bonaparte's secret police, censorship, and warmongering--all of which Chateaubriand would come to oppose.Memoirs from Beyond the Grave, 1800-1815--the second volume in Alex Andriesse's new and complete translation of this epic French classic--is a chronicle of triumphs and sorrows, narrating not only the author's life during a tumultuous period in European history but the "parallel life" of Napoleon, from his birth on Corsica to his death on Saint Helena. In these pages, Chateaubriand continues to paint his distinctive self-portrait, in which the whole history of France swirls around the sitter like a mist of dreams.

ŻYWOT RANCÉGO to nieznane w Polsce arcydzieło wielkiego francuskiego pisarza. Na jego premierę czekaliśmy niemal dwieście lat. Opowiada o życiowej i duchowej podróży Armanda Jeana de Rancégo. Dziecięcy geniusz, chrześniak kardynała Richelieugo i ulubieniec XVII-wiecznych dworów na końcu swej drogi zostanie opatem trapistów – cysterskiego zakonu o najsurowszej w Kościele Katolickim regule. François-René de Chateaubriand napisał to dzieło na polecenie swojego duchowego przewodnika. Praca nad książką była dla autora moralną, metafizyczną podróżą, w którą dzięki wspaniałemu tłumaczowi możemy dziś wyruszyć także i my. Z FRANCUSKIEGO ORYGINAŁU PO RAZ PIERWSZY NA JĘZYK POLSKI PRZEŁOŻYŁ WIKTOR DŁUSKI

Formidable témoin de son temps, spectateur actif d'une époque tourmentée, Chateaubriand traverse le siècle, le fixe et le transfigure dans ces Mémoires. Mémoires ou fiction ? À bien des moments on hésite, tant il met en scène sa vie comme on écrit un roman, tant ses incroyables aventures font de lui un véritable personnage, dont rêveraient les plus grands romanciers. Des brumes bretonnes aux rives américaines du Mississippi, de Londres à Rome et de Rome à Paris, il est tour à tour exilé, professeur, ambassadeur, ministre, royaliste convaincu et néanmoins grand admirateur de Napoléon... Adulé, courtisé, il décide pourtant de quitter la vie publique pour se consacrer à son grand projet : ses mémoires. Elles l'occuperont plus de trente ans. D'outre-tombe, la voix du génie s'élève avec toujours autant de force, et rappelle que le vieux maître d'Atala et de René, qui passe pour le père du romantisme, est avant tout l'une des plus extraordinaires plumes de la littérature française. --Karla Manuele

Sur les bords du Mississippi, la vie du jeune Chactas commence mal. Sa tribu vaincue, son village détruit, son père mort, ce jeune Indien intrépide, après un rapide passage par la ville, a été fait prisonnier par ses ennemis héréditaires. Promis à une mort atroce, ses derniers jours sont pourtant illuminés par la présence d'Atala, la fille du grand chef. Cet amour lui rendra peut-être la vie. Les deux jeunes gens pourront-ils s'enfuir et échapper à leur destin ? Sur fond d'Amérique et de bons sauvages, Chateaubriand revisite l'histoire de la fille du geôlier, à la mode romantique : en proie au mal du siècle, Atala et Chactas font partie de ces êtres d'exception qui ne connaîtront jamais de répit. L'étroitesse du monde est une torture qui ravage les grandes âmes : telle est la sombre leçon que Chateaubriand, de René aux Mémoires d'outre-tombe , ne cessera de répéter, à travers une écriture majestueuse à force de souffrances. --Karla Manuele