Ctibor Bezděk

Ctibor Hugo Bezděk, 1872-1956.

Letos v únoru uplynulo 45 let od skonu MUDr. Ctibora Bezděka, lékaře, který se po likvidaci soukromých ordinací v roce 1950 přestěhoval z Prahy do Senohrab. Ve stejném roce, tedy v jeho 78 letech, byl povolán Okresním ústavem národního zdraví do Říčan, kde téměř „do poslední chvíle svého života poskytoval trpícím nejen pomoc tělesnou, ale - a snad především - posilu duševní“. To jsou slova Přemysla Pittra, českého humanisty exulanta, která na-psal v nekrologu na svého přítele („Husův lid - časopis Národní jednoty československých Protestantů v Americe a v Kanadě“, Chicago, 17. ročník, 1956, č. 5., s. 75). Při příležitosti výročí úmrtí MUDr. Bezděka, si dovolíme připomenout jeho osobnost a dílo, které v období komunismu vycházet nemohlo.

Po promoci ve Vídni nastoupil roku 1899 u rakouské námořní flotily na Jadranu a jako korvetní lékař procestoval Středomoří. Život na palubě i v podpalubí, na ošetřovně nebo při manévrech, jakož i zážitky z oficiální císařské návštěvy marockého sultána, které se s lodí Panther zúčastnil, publikoval ve sbírce povídek „Dojmy od moře Zápisky lodního lékaře“, „Drobné příběhy“ nebo „Do Maroka“.

K vojenskému námořnictvu byl povolán jako lékař ještě jednou, když vypukla první světová válka. Ve vojenském lazaretu se setkal s takovými důsledky válečných hrůz, že se stal nekompromisním odpůrcem militarismu. V letech 1925 - 1927 byl místopředsedou spolku „Nový Jeruzalém“. Hlavní náplní tohoto „Hnutí pro duchovní i společenskou obrodu“ byly pacifistické aktivity. Předseda spolku, Přemysl Pitter, uveřejnil v roce 1932 v časopisu „Sbratření“ informaci o Provolání 109 českých intelektuálů k otázce odzbrojení. Mezi podepsanými je v abecedním pořadí i Ctibor Bezděk, Karel Čapek, Jan Herben, J. L. Hromádka, P. Pitter, Emanuel Rádl, F. X. Šalda a další.

Celý život neúnavně přispíval do různých odborných a populárních časopisů, sám redigoval „Duchovní a náboženskou kulturu“, která byla zastavena počátkem roku 1941 nacisty.

Již začátkem 30. let vycházel z přesvědčení, že nemoc fyzického těla bývá projevem poruch, které nastaly v duševním životě. Jistota, že člověka netvoří jen hmotné tělo, ale i duše a duchovní složka, se stala základem jeho originální léčebné metody. Nazval ji, na doporučení Prof. MUDr. Julia Hanauska, etikoterapií. Etikoterapie vzbudila zájem i prezidenta republiky T. G. Masaryka, což vyjádřil pozváním manželů Bezděkových k sobě, na zámek do Lán.

Podstatu své metody, která byla vyvrcholením jeho celoživotního poznání, popsal v knize „Záhada nemoci a smrti. Etikoterapie. Léčení mravností“ (1931, 1932, 1947). Kniha se v r. 1995 dočkala po dvaačtyřicetiletém odmlčení svého čtvrtého vydání v českém jazyce. V roce 1935 vyšla také ve švýcarském Curychu německy, pod názvem „Das Rätsell von Krankheit und Tod“. Na podzim roku 2000 vyšel i 2., dosud nepublikovaný díl, „Záhada nemoci a uzdravení. O léčení duše a těla. Etikoterapie II.“ Nábožensko - filozofické myšlenky zpracoval v dosud nepublikovaném díle „Podstata zla a o boji se zlem“. Podstatu veškerého zla vidí v lidském sobectví a v odloučení od Boha.

Při působení na Slovensku v letech 1920 - 1930, kde společně se svou ženou lékařkou zakládá Československý červený kříž, vychovává postupně ve své rodině spolu s dvěma dcerami 42 bezprizorních dětí. V roce 1931 si zřizuje v Praze ordinaci praktického lékaře spojenou s protialkoholní a eubiotickou poradnou, kde se věnuje etikoterapii. Stává se předsedou ČASu (Čs. abstinentní svaz). V roce 1947 byl přijat prezidentem E. Benešem na pražském Hradě, aby referoval o nutnosti zdokonalit léčení a nápravu alkoholiků.

Taková všestranná osobnost neunikla pozornosti StB, která mu v 50. letech vykonala domovní prohlídku a zabavila část jeho písemností. Mezi nimi i rukopis autobiografie, což zmiňuje v jednom z dopisů… Ve svých jednaosmdesáti letech prošel i křížovými šestihodinovými výslechy.

MUDr. Ctibor Bezděk byl za života vážen a oceňován, ale on především slyšel na volání o pomoc. Žádná lidská bolest, duševní ani fyzická, mu nebyla cizí. Žádný nedostatek ho nenechával chladným. Žádný charitativní program nebyl pro něho příliš náročný.

Přemysl Pitter ve výše zmíněném nekrologu napsal, že „MUDr. Bezděk měl všecky vlastnosti člověka božího a pravého lékaře duší i těl. Byl vtělená srdečnost. V něm odchází jeden z posledních svědků onoho rozmachu duchovního, jímž se vyznačovala generace Masarykova“.

Mgr. Alex Bezděk, vnuk