Rudyard Kipling

Rudyard Kipling se narodil v indické Bombaji jako syn malíře pracujícího pro britskou koloniální správu, dětství prožil v Indii, kam se po absolvování internátní školy v Anglii roku 1881 opět vrátil, protože vojenská kariéra mu byla uzavřena pro silnou krátkozrakost a studium na univerzitě bylo příliš nákladné. Stal se pomocníkem šéfredaktora anglických novin v Láhaur, kde mu otiskli první verše a krátké povídky. Přestože pak v Indii strávil pouhých sedm let, načerpal tu náměty pro svou nejlepší tvorbu. V osmdesátých letech 19. století se definitivně prosadil jako básník a posléze i jako prozaik. Podnikl cesty do Číny, Japonska a Spojených států. Po sňatku s Američankou Caroline Balestierovou roku 1892 žil čtyři roky ve Vermontu v USA, kde napsal své slavné Knihy džunglí. V Londýně, kam se s manželkou roku 1896 přestěhoval, vydal své další romány, ale stále psal i poezii. Ve vlasti byl ceněn především jako básník opěvující mužnost a vlastenectví, jeho próza nebyla tak vyzdvihována. Čtenáře zaujal především cizokrajnou tematikou, popisem přírody a zvyků domorodců a pozoruhodným uměleckým jazykem. Přelom století pak znamenal vrchol jeho literárních úspěchů a roku 1907 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu idejí a umění kresby“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). Třebaže Kipling psal až do počátku třicátých let, nedosáhl již předchozích úspěchů. Navíc těžce nesl smrt svého syna Johna na bojišti 1. světové války, jeho osud zachycuje film "Legenda o mém synovi". Po spisovatelově smrti na mozkovou mrtvici vyšla ještě jeho autobiografie Something of Myself (1937). V roce 1922, ve svých pozdních padesáti letech, byl svědkem nejvyššího rozmachu britského impéria, v němž žila čtvrtina světové populace a jehož území představovalo rovněž čtvrtinu světové rozlohy. Ve svých knihách zdůrazňoval výsadní postavení Angličanů jako příslušníků privilegovaného národa, jehož vyšší třída stojí jako nadřazená rasa na vrcholu světové společenské pyramidy. Ve vztahu k Indům zobrazuje Brity jako velké bílé bratry s povinností vést je a učit, jak to popsal ve své básni Břímě bělochů ( 1899, The White Man's Burden). O domorodcích se v této básni nevyjadřoval příliš vlídně, takže byl později často označován za horlivého zastánce kolonialismu. George Orwell označil tento Kiplingův postoj za morálně necitlivý a esteticky nepřijatelný. Nikdo však Rudyardu Kiplingovi nemohl upřít talent velkého vypravěče. Proslulá je jeho báseň If z roku 1895, známá v českém přebásnění Otokara Fischera pod názvem Když…, ve které Kipling vystihl obraz a ideál mužných vlastností a požadavky na statečného člověka v životním zápase v přemáhání každodenních všelidských problémů.