Stanislav Budín
Také znám/a jako: B. Stanislav
Prozaik, autor literatury faktu Původním jménem Bencion Bať. 1913–1919 studoval na gymnáziu v rodišti, 1922 odešel ze Sovětského svazu, téhož roku složil maturitu na gymnáziu ve Varšavě. Nejprve pracoval jako účetní ve Lvově, poté 1923–1930 studoval na ČVUT v Praze, kde získal diplom inženýra elektrotechnika. Byl politickým pracovníkem Komsomolu (1929–1930) a propagačního oddělení ÚV KSČ (1930–1933), 1934–1936 šéfredaktorem Rudého práva, poté rok bez zaměstnání, 1937–1939 pracoval jako redaktor časopisu Radiojournal. 1939 emigroval do USA, kde byl 1940–1945 redaktorem Newyorských listů, pak půl roku redaktorem časopisu Overseas News Agency v New Yorku. Po návratu do Prahy se 1946 stal redaktorem Kulturní politiky, 1947–1949 zastával místo šéfredaktora tiskové agentury Pragopress při ministerstvu informací a zároveň 1948–1949 přednášel zahraniční politiku na Vysoké škole politické a sociální. Od 1950 pracoval ve výstřižkovém archivu ČTK, 1953–1966 v Novinářském studijním ústavu, 1966–1968 byl redaktorem časopisu Reportér, v posledním roce jeho šéfredaktorem. Poté odešel do penze. 1947–1969 spolupracoval pravidelně s Čs. rozhlasem na relacích z oboru zahraniční politiky. Signatář Charty 77. V 30. letech publikoval v periodikách Rudé právo, Tvorba, Komunistická revue, v druhé polovině 40. let v Kulturní politice, Lidových novinách (1948–1949, kdy byl vedoucím rubriky zahraniční politiky) a Práci, později v Literárních novinách, Novináři, Novém Orientu, Světě sovětů, Tvorbě (posmrtně zde 1990 vycházely jeho vzpomínky Jak to vlastně bylo) a v mnoha dalších. 1948–1949 redigoval noviny Pondělník. Užíval pseudonymu B. Stanislav a šifer bs, sb, stb, st. B., S. B. Monografickými díly Karel Havlíček Borovský a Jan Neruda a jeho doba se Budín pokusil o nový, polemicky zaměřený výklad novinářské práce obou autorů, zároveň však podal podrobný obraz hospodářských, politických a sociálních poměrů v Čechách od konce 18. do konce 19. století. Osobních zkušeností z emigrace využil ve svých nejlepších knihách, v nichž z různých hledisek osvětluje průběh druhé světové války a poválečný světový vývoj. Zvláště v postupně stále více beletrizovaných portrétech významných osobností (F. D. Roosevelt, Jistý pán z admirality – o Winstonu Churchillovi, Dynastie Kennedyů) vyvstává z množství faktografického materiálu Budínův zájem o to, jaké důsledky mají pro osud národů lidské vlastnosti jejich vůdců. – Ve své neobyčejně rozsáhlé novinářské tvorbě (okolo tří tisíc článků) se Budín nejprve soustředil na problematiku světového komunistického hnutí a na protifašistický odboj, po válce pak na otázky mezinárodní politiky. Svou životní dráhu s beletristickým nadhledem popsal ve vzpomínkách Jak to vlastně bylo.