Jindřich Suso

Jindřich Suso (Heinrich Seuse, Amandus) patří k nejvýznamnějším pokračovatelům středověkého filosofa a kazatele Mistra Eckharta.

Narodil se 21. 3. 1295 pravděpodobně na Bodamském jezeře jako syn rytíře z Bergu. Jméno Suso obdržel po švédském hradu Saussen, z něhož pocházela jeho matka. Při vstupu do dominikánského řádu v Kostnici měl teprve 13 let. Prožíval těžkosti pubertálního věku, pro které byl zprvu negativně hodnocen jako vzdorovitý a nedbalý. Teprve od 18ti let, asi po prvním mystickém zážitku („vidění“), začal žít výrazněji ctnostným životem, ve kterém se posiloval asketickými skutky. V zápalu lásky si pomocí železa vypálil na prsa Ježíšovo jméno, v duchu kajícnosti se bičoval, nosil řetězy, postil se a omezoval svůj spánek.

Absolvoval řádovou vysokou školu v Kolíně nad Rýnem, pak byl asi od roku 1335 duchovním správcem v dominikánských klášterech. Po čtyřicátém roce svůj asketický život změnil na přijímání psychického utrpení. Jednalo se o větší počet křivého obviňování z krádeží a podvodu. Zažil i bolest mravního pochybení své rodné sestry po jejím útěku z kláštera. A jeho úkolem bylo ji přivést zpět. Za epidemie moru trpěl z nařčením, že infikoval studnu. Málem ho to stálo život. Šlechtici ho zase chtěli zabít proto, že jejich dcery a snoubenky některých z nich vedl k hlubšímu duchovnímu životu. Neušel ani nařčení jedné ženy z hříšného styku s ní.

Jindřich Suso napsal i knížky: „O moudrosti“, „O věčné pravdě“ a byl zařazen mezi významné německé mystiky. Zemřel v Ulmu, kam byl kvůli největším pomluvám přeložen.