František Ondráš Knihy

Kniha se snaží přiblížit osobnost Muhammada Alího a jeho vliv na politický a hospodářský vývoj v Egyptě v 19. století. Zachycuje rovněž sociální změny, které přinesl historický vývoj po napoleonské invazi.

Publikace předkládá soubor arabských přísloví, užívaných ve středověké arabské literatuře. Přísloví jsou nahlížena z variačního pohledu, s možnými alternacemi, a ty nejběžnější alternace jsou uvedeny v seznamu, aby byly naznačeny možné způsoby rozvoje daných přísloví. Celá kolekce je doplněna detailními informacemi, především údaji o frekvenci výskytu, o století, kdy se dané přísloví poprvé v korpusu objevilo, a částečně také o žánru, ve kterém se poprvé objevilo (tato informace je omezena na Korán a tzv. hadísy). Doprovodná studie se zaměřuje na několik aspektů přísloví a jejich užití ve středověké arabské literatuře. Obsahuje analýzu hlavních zdrojů, ve kterých se podstatné části sbírky poprvé objevily, tedy přísloví užitá v Koránu, v hadísové literatuře a také ve středověké arabské poezii. V dalších částech je použit pohled strukturně variační, a jisté typy přísloví jsou analyzovány z pohledu možných principů jejich dalšího rozvoje. Případová studie je věnována formování přísloví v průběhu času u různých autorů. Nakonec je zařazena studie ukazující průběh obliby vybraných přísloví v čase.

Häring představuje křesťanskou morálku ve shodě s autentickým učením církve, které bylo vyhlášeno na II. vatikánském koncilu.

Starověký Egypt sehrál v kulturní paměti několika kultur významnou úlohu. Setkáváme se s ním doslova v trojroli: strážce moudrosti a poznání, zakladatel civilizace v očích antické i novověké Evropy; orientální velmoc, „ten druhý“ v očích imperiální Evropy 19. století; předchůdce moderního egyptského národního státu, dárce slavné minulosti v očích novodobého Egypta přelomu 19. a 20. století. Inspirace starým Egyptem v umění a v literatuře moderního Egypta zná mnoho příkladů, nejznámějším je N. Mahfúz, jehož egyptská inspirace pokrývá široké rozmezí jeho tvorby, avšak Mahfúz není jediným autorem, jenž přijal motiv starého Egypta do svého díla. Proto se v této knize budeme zabývat dvěma mnohem méně známými autory, které navíc z hlediska historického spojuje významný motiv – motiv návratu. Oba autoři – Taufíq al-Hakím a Nabíl Na’’úm Gorgí a obě díla představují autobiografický přístup ke ztvárnění starého Egypta na začátku a na konci 20. století.

Kniha Arabský román: vznik a vývoj uměleckého žánru (1830-1930) se zabývá formativním obdobím moderní arabské prózy v kontextu arabské kulturní a literární obrody - nahdy. Monografie přináší nový pohled na úlohu arabských obrozeneckých autorů při hledání literárních forem a metod směřujících ke vzniku moderního arabského románového žánru. Cesty arabských obrozenců do Evropy dokládají jejich snahu získat vědomosti nejen o vývoji moderní evropské literatury, ale i celé společnosti. Arabští autoři tak nacházeli v Evropě inspiraci pro svou literární tvorbu a také pro rozsáhlé reformy, které chtěli uskutečnit ve své vlasti (Egyptě, Levantě, Tunisku aj.). Kapitoly týkající se typologie arabského románového žánru obsahují odpovědi na řadu zkoumaných otázek a současně přinášejí řadu hypotéz, jimiž se v současné době zabývá arabská i západní literární kritika. Během devatenáctého a první poloviny dvacátého století se arabský román stal respektovaným uměleckým žánrem, který seznamoval své čtenáře s životem Evropanů a zároveň s měnícími se společenskými a kulturními poměry v arabském světě.

Učebnice moderní spisovné arabštiny určená primárně pro studenty vysokých škol v oboru arabistika, jež předpokládá nezbytně pravidelnou spolupráci s učitelem.

Arabsko-český slovník publicistického stylu zahrnuje výběr slovní zásoby, jenž vznikl na základě lexikální analýzy arabského periodického tisku vycházejícího v devadesátých letech 20. století.

Učebnice je pokračováním I. dílu gramatiky spis. jazyka s větším přihlédnutím k syntaxi moderní spisovné arabštiny. Určena pro pokročilé studenty.