Giuseppe Catozzella Knihy

Giuseppe Catozzella vypráví skutečný příběh mladé statečné Somálky. Jejíma očima prožijeme hrůzy fanatického náboženského běsnění, ztrátu blízkých, zradu, ale také touhu vyhrávat a vzepřít se osudu i za cenu ztráty vlastního života. Lidské drama je vylíčeno jednoduchým a čtivým jazykem, který chytne čtenáře za srdce. Mladistvé i ty dospělé. Somálsko je nebezpečná země zmítaná politickými a náboženskými nepokoji, střelba a výbuchy jsou slyšet čím dál blíž a čím dál hlasitěji. Samia je dívka z Mogadiša. Běhá stejně přirozeně, jako dýchá. Sní o budoucnosti a zarytě trénuje společně se svým kamarádem Alím. Boj za svou zmučenou zemi a všechny trpící somálské ženy chce vyhrát svýma hubenýma a rychlýma nohama. Skrytá před radikály trénuje tajně v noci na opuštěném stadionu a v sedmnácti se jí podaří dostat až na olympijské hry v Pekingu. Doběhne sice poslední, ale stane se symbolem islámských žen na celém světě. Nevzdává to. Jejím velkým snem je vyhrát na příští olympiádě v Londýně. Všechno se ale zkomplikuje. Muslimští radikálové jsou stále mocnější. Samia musí běhat uvězněná v burce. A k radikálům se dá i Alí, její největší přítel. Zůstávat v rozvrácené zemi už nemá žádný smysl. Jedné noci se proto Samia vydá na dlouhou a strastiplnou cestu za svým snem o svobodě a vítězství na olympiádě. Je před ní pouť dlouhá osm tisíc kilometrů, odysea všech migrantů, kteří přes Saharu a Libyi míří ke břehům Itálie...

Italiana. Una donna italiana. Maria Oliverio, altrimenti conosciuta come Ciccilla, nasce a Casole, nella Sila calabrese, da famiglia poverissima. Dalle strade del paese si sale sulla montagna che è selvaggia, a volte oscura, a volte generosa come una madre. Quelle strade, quei sentieri li imbocca ragazzina quando la sorella maggiore Teresa, tornata a vivere in famiglia, le toglie il letto e il tetto. E quelli sono i sentieri che Maria prende per combattere al fianco di Pietro, brigante e ribelle, diventando presto la prima e unica donna a guidare una banda contro la ferocia dell'esercito regio. Se da una parte Teresa trama contro di lei una incomprensibile tela di odio, dall'altra Pietro la guida dentro l'amore senza risparmiarle la violenza che talora ai maschi piace incidere sul corpo delle donne. Ciccilla passa la giovinezza nei boschi, apprende la grammatica della libertà, legge la natura, impara a conoscere la montagna, a distinguere il giusto dall'ingiusto, e non teme di battersi, sia quando sono in gioco i sentimenti, sia quando è in gioco l'orizzonte ben più ampio di una nuova umanità. Il volo del nibbio, la muta complicità di una lupa, la maestà ferita di un larice, tutto le insegna che si può ricominciare ogni volta daccapo, per conquistarsi un futuro come donna, come rivoluzionaria, come italiana di una nazione che ancora non esiste ma che forse sta nascendo con lei.