Kniha zaznamenává hrdinův pokus potlačit svůj nezřízený sklon k empatii, zastavit své rozplývání ve světě a vtisknout svému životu pevné obrysy tím, že si přisvojí cizí životopis. Jeho úsilí žalostně selhává: Casanovův, a po něm Théseův příběh se rozpadají a vedou k podivným koncům, jakmile se je hrdina pokusí převyprávět v první osobě. Součástí knihy je záložka od autorky ilustrací Evy Koťátkové (laureátky Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2007).
Uspořádat význačným osobnostem sborník k životnímu jubileu bývala dříve samozřejmost. Pro přispěvatele radost. Pro čtenáře rozkoš z počtení. V případě sborníku Co to je toto? se sešli literární přátelé Ivana Wernische, aby společně oslavili básníkovy sedmdesátiny: Ajvaz, Dudík, Dvorský, Dynka, Fišmeister, Goldfam, Holub, Hrbáč, Hruška, Hvížďala, Chlíbec, Chobot, Janatka, Kafka, Kaprál, Koťátko, Kotyk, Král, Kremlička, Nowicki, Ohnisko, Olič, Palla, Pitínský, Pížl, Přidal, Reiner, Rozehnal, Rybáková, Řezníček, Salava, Slanina, Soukupová, Stančík, Stašek, Svěrák, Šanda, Šrut, Trojak, Vokolek, Voráč.
Autor definuje základní rysy mluvních aktů a obecný pojem významu promluvy a na tomto základě vymezuje pojem významu věty, slova, proporčního obsahu, reference aj.
Kniha povídek a básní debutujícího autora, která zaslouží pozornost. Na první pohled se dvacet šest próz a básní souboru pravidelně střídá, na pohled druhý ale je možno vnímat infiltraci poezie do prozaicky se tvářících textů, pohled třetí objasňuje, že toto dělení je z hlediska poetiky, autorského stylu i myšlenkového kontextu díla zcela bezpředmětné.
Kniha přináší původní i překladové stati, jež se pokoušejí z pozic filosofie, estetiky a literární vědy interpretovat dílo Samuela Becketta.
Příběh knihy Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové se odehrává v současnosti ve starém černošickém domě, o němž je známo, že v letech 1913–1920 sloužil jako sirotčinec. Dávná historie ožívá v záhadné postavě paní Majerové, která prochází domem a zahradou a ujímá se jejich obyvatel stejně jako před sto lety malých chovanců svého ústavu. To se stane i Aničce, šestiměsíční holčičce, jejíž rodiče dům dnes vlastní, i jejich dvěma pejskům a želvímu mládenci. Všichni jsou vtaženi do každodenního chodu ústavu, a tím i do víru událostí, v nichž jim nezbývá než mluvit lidskou řečí a čelit nástrahám a hrozbám doléhajícím na dům z minulosti. Zároveň ale žijí své běžné životy nemluvněte a domácích zvířat – děje tak probíhají ve dvou světech najednou, současně se míjejí i prostupují. Hororový příběh významného českého spisovatele a filozofa Petra Koťátka doplňují veršované pasáže, nechybí ani základní reálie týkající se dějiště příběhu doprovázené fotografiemi, to vše prostoupeno křehkými ilustracemi autorovy dcery, oceňované výtvarnice Evy Koťátkové.
Originální fantastický román vypráví o šíleném i zlověstném světě, v němž se čtrnáctiletý hrdina může stát koněm, rostlinou či kamenem, pokud se mu ovšem nepodaří uprchnout. Tomáš, zasněný čtrnáctiletý chlapec, se po jakémsi podivném „zatčení“ ocitá v říši hraběte Wormse. Tento záhadný pán vytváří ve svém světě „novou přírodu“, prostou všeho násilí i nespravedlnosti – tak zní alespoň oficiální verze. Všichni, kdo se pro obyčejný svět nehodí nebo se volky nevolky ocitají na jeho okraji, vzbudí zájem Wormsových pomocníků a poslouží jako materiál k budování nového světa. U hraběte se totiž z těchto lidí stávají zvířata, rostliny a dokonce i kameny. Idylka má tedy značně děsivé základy a Tomáš, z nějž se pomalu stává kůň Wormsova stáda, se pokusí o útěk. Naštěstí najde dobré přátele mezi ostatními koňmi i dalšími zvířaty i rostlinami – ti všichni kdysi bývali lidmi a snad se jimi mohou znovu stát... Znalému čtenáři může kniha evokovat hravou fantazii Lewise Carolla, pochmurné mýty Neila Gaimana, temná podobenství Kafkova i Orwellova, stylistické hrátky Patrika Ouředníka, ba i „metatexty“ Umberta Eca a kdovíco ještě. Základem je ale čtivý, dramatický a dobrodružný příběh čtrnáctiletého chlapce v tajemném magickém světě.
Kniha je pokusem o ucelený výklad základních výkonů a předpokladů, na nichž stojí narativní fikce, o analýzu klíčových funkcí jazyka fikčních textů a vymezení významu různých typů výpovědí o fikčních postavách. Metafyzické otázky po povaze fikčních entit, podmínkách jejich identity, jejich úplnosti či neúplnosti nebo po vztahu mezi fikcí a reálným světem jsou „sneseny na zem“ tím, že se řeší na úrovni reálného fungování fikčních textů, fikčních promluv pronášených (v rámci „her v modu jako by“) v každodenní komunikaci a výpovědí, jejichž předmětem je fikce. Autor se snaží ukázat, že jeho pojetí základních předpokladů a složek fikčního postoje nachází uplatnění i v interpretaci vysoce nestandardních děl narativní fikce: prominentním příkladem je „radikální vyprávění“ ve vrcholných prozaických textech Samuela Becketta. Součástí výkladu jsou polemické konfrontace s předními badateli na poli filosofie jazyka a teorie fikce i četné odkazy k literárním textům, doplněné dvěma „případovými studiemi“.
Volné pokračování příběhu o Aničce a dalších obyvatelích černošického domu u potoka tentokrát zcela jinak, ale stejně tajuplně oživuje dávnou historii a nechává ji zasahovat do událostí našich časů. Anička, Mája, záhadná paní Majerová, psí slečny Berta s Lízou, želví mládenec Kryšpín, Veverčák (lesní veršotepec) a potok v lidských šatech společně odkrývají události z časů, kdy v domě u potoka býval sirotčinec. S nimi se dozvídáme o zpustlých drátenících, o tlupě hrnců, která obsadila město, o dvou nenasytných knihách, které kdysi způsobily zánik sirotčince, o tom, jak potok zničil plechovou flotilu, a o deštníku, který v rukou dráteníků znamená ohrožení všech. Dávné události se přelévají do současných dějů, vrcholí zmizením Aničky a Máji, jejich únosem do chatrče, která se čas od času mění v lesní zámek, seznámením s ježibabou, z níž se zas stává zámecká paní, vzpourou hrnců, bitvou v černošickém lese, zkázou dráteníků a návratem potoka do jeho strouhy. Nakladatelská anotace. Kráceno.
