V autobiograficky laděné knížce básníka a překladatele Jiřího Červenky se prolínají humorné minipříběhy, střípky vzpomínek, záznamy snů a úvah do jediného obrazu "lidského údělu" člověka 20. a začátku 21. století. Jeho absurditu, pitoresknost i tajemství autor v Banalitách podává s lehkostí sobě vlastní.
Sbírka Jiřího Červenky (1943-2021) je završením jeho básnické tvorby. Jiří Červenka básně, ještě před svou smrtí, sám vybral a uspořádal. Jeho veršům nechybí humor a ironie, stejně tak jako vážné zamyšlení nad smyslem života i konce lidského přebývání ve světě, úvahy nad vztahem k přírodě, k nejbližším osobám, přátelům, Bohu. Tento svazek navazuje na přechozí básnické sbírky Konec sezony (2002), Uvidět Znojmo (2008), Na obou stranách (2015).
Soubor cestopisných črt a esejů Zápisky z cest nedávno zesnulého překladatele, básníka a esejisty Jiřího Červenky. Texty pocházející převážně z období let 1989–2019 doplňují mj. autorovy básnické záznamy z let 2015 až 2018 nazvané Z cest. Přítomný svazek ve své první části ovšem není zdaleka pouhým cestopisným deníkem, přestože může na první pohled takto působit. Role autorská tu totiž současně podporuje i tu překladatelskou… Červenka při popisování svých cest vždy poukazuje na události a věci v kontextech, v přesazích. Mluví-li třeba o cestách po Litvě, mluví zároveň o odkazu díla Czesława Miłosze i jiných. Pandánem k prozaickým esejům a črtám z východní Evropy jsou pak „lokální“ básnické záznamy z pěších poutí mezi Znojmem a Peckou, v nichž se autor ukazuje jako v dobrém slova smyslu vzdělaný a citlivý patriot české krajiny, dávající svým opakovaným poutím básnický a duchovní přesah, ale zároveň i vlastní životní zakotvení.
Soubor originálních povídek nejčeštějšího polského spisovatele současnosti. Dentista Tannenbaum si otevřel řeznictví, fotograf Agapito ukradl zebru, profesor Leon emigroval na rogale do Broumova a v Bieltexu se zjevila Matička přesvatá… Povídky Klimka-Dobrzanieckého vyprávějí o lidech z dolnoslezského města Bielawa, z kraje při polsko-českých hranicích, kde bylo tak snadné stát se bláznem. Po staletí tu nežili Poláci, Češi ani Němci, ale Naši a mluvilo se „po naszym“. Dvacáté století však staré pořádky postavilo na hlavu. Češi se uzavřeli na druhé straně hor, místo odsunutých Němců přišli Poláci z východu, Ukrajinci i Řekové a snažili se po svém přežívat v podmínkách reálného socialismu. Sám autor, rodák a jeden z těch smutných bláznů, jako by psal kroniku tohoto koutu Slezska, své „Slezské písně“ naruby.
Polský novinář a spisovatel Paweł Lisicki říká ve svých esejích věci na rovinu. Nemilosrdně se vypořádává s mýty a polopravdami, které ve veřejné debatě udržuje politická korektnost všech odstínů. Lisicki však není pouze polemický publicista. Ve svých textech zůstává věrný i druhé – rozjímavé – poloze své povahy a současnost podrobuje zkoumavému pohledu filosofa a teologa pevně ukotveného v klasickém myšlení.
Básně českého básníka Jiřího Červenky přeložil do polštiny Karol Maliszewski, básně Karola Maliszewského z polštiny do češtiny přeložil Jiří Červenka. Kniha Na obou stranách je zprávou o ojediněle intenzivní a nanejvýš přirozené spolupráci obou básníků.
Životní příběhy 100 novostrašeckých kněží od 14. století do 21. století
Český voják, Augustin Mudrák (1888 - 1971), strávil s krátkými přestávkami na vojně deset let. Nejprve v roce 1909 nastoupil na tříletou vojenskou základní službu, po jejím skončení byl povolán zpět na vojnu v rámci částečné mobilizace, aby za několik dalších měsíců nastoupil na bojiště první světové války. Augustin Mudrák si po celou tuto dobu denně zaznamenával do svého kapesního notýsku své strhující zážitky z bojišť i ze zázemí. Pojďme se tedy vrátit o sto let nazpět a prožijme s bývalým českým vojákem deset let jeho vojenské služby. Ocitneme se na bojištích první světové války, dozvíme se, jak tyto boje probíhaly, co při nich on sám pociťoval a jak toužil žít, přestože si nedovedl představit, že jednu z nejstrašnějších válek v lidských dějinách vůbec může přežít.
Před osmou hodinou večerní, v neděli 27. prosince 1936, se mladí manželé Kloužkovi ubírají po cestě od železničního nádraží nahoru do Nového Strašecí. Uctivě a hlasitě se přitom zdraví se všemi kolemjdoucími. U spoluobčanů se oba těší velmi dobré pověsti - on je učitelem na obecní škole a ona zase pracuje na městském úřadě. Před několika týdny se vzali. Milují se, jeden bez druhého nemohou žít a téměř všude chodí spolu. Dnes mají mimořádně naspěch, chtějí totiž v místním biografu stihnout večerní film "Artisté". Jsou udýchaní a trochu nervózní, před několika minutami totiž na Šibeničním vrchu spáchali zákeřnou, dlouho plánovanou vraždu…
František Zázvorka z Rynholce si zapisoval od svého raného mládí do své soukromé kroniky každý den, co prožil. Zanechal nám díky tomu velké množství informací o tom, jak se žilo běžnému českému občanovi ve 2. polovině 19. století a v 1. polovině minulého století. Přestože byl horníkem, své dennodenní zážitky dokázal zpracovávat velmi čtivou a formou.