V autobiograficky laděné knížce básníka a překladatele Jiřího Červenky se prolínají humorné minipříběhy, střípky vzpomínek, záznamy snů a úvah do jediného obrazu "lidského údělu" člověka 20. a začátku 21. století. Jeho absurditu, pitoresknost i tajemství autor v Banalitách podává s lehkostí sobě vlastní.
Revue pro literaturu a kulturu
Sbírka Jiřího Červenky (1943-2021) je završením jeho básnické tvorby. Jiří Červenka básně, ještě před svou smrtí, sám vybral a uspořádal. Jeho veršům nechybí humor a ironie, stejně tak jako vážné zamyšlení nad smyslem života i konce lidského přebývání ve světě, úvahy nad vztahem k přírodě, k nejbližším osobám, přátelům, Bohu. Tento svazek navazuje na přechozí básnické sbírky Konec sezony (2002), Uvidět Znojmo (2008), Na obou stranách (2015).
Soubor cestopisných črt a esejů Zápisky z cest nedávno zesnulého překladatele, básníka a esejisty Jiřího Červenky. Texty pocházející převážně z období let 1989–2019 doplňují mj. autorovy básnické záznamy z let 2015 až 2018 nazvané Z cest. Přítomný svazek ve své první části ovšem není zdaleka pouhým cestopisným deníkem, přestože může na první pohled takto působit. Role autorská tu totiž současně podporuje i tu překladatelskou… Červenka při popisování svých cest vždy poukazuje na události a věci v kontextech, v přesazích. Mluví-li třeba o cestách po Litvě, mluví zároveň o odkazu díla Czesława Miłosze i jiných. Pandánem k prozaickým esejům a črtám z východní Evropy jsou pak „lokální“ básnické záznamy z pěších poutí mezi Znojmem a Peckou, v nichž se autor ukazuje jako v dobrém slova smyslu vzdělaný a citlivý patriot české krajiny, dávající svým opakovaným poutím básnický a duchovní přesah, ale zároveň i vlastní životní zakotvení.
Dentista Tannenbaum si otevřel řeznictví, fotograf Agapito ukradl zebru, profesor Leon emigroval na rogale do Broumova a v Bieltexu se zjevila Matička přesvatá… Povídky Klimka-Dobrzanieckého vyprávějí o lidech z dolnoslezského města Bielawa, z kraje při polsko-českých hranicích, kde bylo tak snadné stát se bláznem. Po staletí tu nežili Poláci, Češi ani Němci, ale Naši a mluvilo se „po naszym“. Dvacáté století však staré pořádky postavilo na hlavu. Češi se uzavřeli na druhé straně hor, místo odsunutých Němců přišli Poláci z východu, Ukrajinci i Řekové a snažili se po svém přežívat v podmínkách reálného socialismu. Sám autor, rodák a jeden z těch smutných bláznů, jako by psal kroniku tohoto koutu Slezska, své „Slezské písně“ naruby.
Polský novinář a spisovatel Paweł Lisicki říká ve svých esejích věci na rovinu. Nemilosrdně se vypořádává s mýty a polopravdami, které ve veřejné debatě udržuje politická korektnost všech odstínů. Lisicki však není pouze polemický publicista. Ve svých textech zůstává věrný i druhé – rozjímavé – poloze své povahy a současnost podrobuje zkoumavému pohledu filosofa a teologa pevně ukotveného v klasickém myšlení.
Básně českého básníka Jiřího Červenky přeložil do polštiny Karol Maliszewski, básně Karola Maliszewského z polštiny do češtiny přeložil Jiří Červenka. Kniha Na obou stranách je zprávou o ojediněle intenzivní a nanejvýš přirozené spolupráci obou básníků.
Český voják, Augustin Mudrák (1888 - 1971), strávil s krátkými přestávkami na vojně deset let. Nejprve v roce 1909 nastoupil na tříletou vojenskou základní službu, po jejím skončení byl povolán zpět na vojnu v rámci částečné mobilizace, aby za několik dalších měsíců nastoupil na bojiště první světové války. Augustin Mudrák si po celou tuto dobu denně zaznamenával do svého kapesního notýsku své strhující zážitky z bojišť i ze zázemí. Pojďme se tedy vrátit o sto let nazpět a prožijme s bývalým českým vojákem deset let jeho vojenské služby. Ocitneme se na bojištích první světové války, dozvíme se, jak tyto boje probíhaly, co při nich on sám pociťoval a jak toužil žít, přestože si nedovedl představit, že jednu z nejstrašnějších válek v lidských dějinách vůbec může přežít.
Před osmou hodinou večerní, v neděli 27. prosince 1936, se mladí manželé Kloužkovi ubírají po cestě od železničního nádraží nahoru do Nového Strašecí. Uctivě a hlasitě se přitom zdraví se všemi kolemjdoucími. U spoluobčanů se oba těší velmi dobré pověsti - on je učitelem na obecní škole a ona zase pracuje na městském úřadě. Před několika týdny se vzali. Milují se, jeden bez druhého nemohou žít a téměř všude chodí spolu. Dnes mají mimořádně naspěch, chtějí totiž v místním biografu stihnout večerní film "Artisté". Jsou udýchaní a trochu nervózní, před několika minutami totiž na Šibeničním vrchu spáchali zákeřnou, dlouho plánovanou vraždu…
František Zázvorka z Rynholce si zapisoval od svého raného mládí do své soukromé kroniky každý den, co prožil. Zanechal nám díky tomu velké množství informací o tom, jak se žilo běžnému českému občanovi ve 2. polovině 19. století a v 1. polovině minulého století. Přestože byl horníkem, své dennodenní zážitky dokázal zpracovávat velmi čtivou a formou.
Kniha Kriminální případy z Kladenska, Slánska a Novostrašecka odkrývá praktiky pachatelů závažných trestných činů a jejich honců – kriminalistů, od počátku minulého staletí do čtyřicátých let. Přestože dávné trestní spisy zapadaly množstvím prachu, autorovi knihy se ho podařilo z mnoha smést a vyjmout ty, které mapují nejzávažnější trestní činy té doby, jež otřásly nejen regiony, v nichž se udály, ale i celou monarchií, první republikou, či protektorátem.
Od počátlu devadesátých let se autor Jiří Červenka zabývá zpracováním neobvyklých životních příběhů ze všech období minulého století. Pro tuto knihu vybral dvacet podivuhodných případů z dob první republiky, 2. světové války a počátku padesátých let, které jsem zpracoval v posledních pěti letech. Seznámíte se, krom jiného, s neobyčejným příběhem obyčejné dívky, dozvíte se tajemství staré dámy, které po sedm desetiletí tajila, poznáte ženu, pro kterou si vzal život muž s pěti dětmi, a také se v této knize dočtete, kdo byl katem, jenž na pankráckém nádvoří popravil K.H. Franka a dalších 150 válečných zločinců, a proč se celých šedesát let o tomto mistru popravčím nikde nehovořilo.
Zbigniewa Herberta a Jana Zahradníčka přes všechny myslitelné rozdíly spojuje přímo „spřízněnost volbou“, již představuje schopnost seizmického vnímání světa v ohrožení, a to – lze-li to tak říci z první ruky. Ohrožení čím? Kým? Totalitou, totalitním myšlením? Odkud se ale totalita vzala? Ve světě, v člověku? Poezii Herberta ani Zahradníčka nelze redukovat jen na pouhou odpověď na politickou situaci jejich doby ani ji v podobném smyslu ploše aktualizovat. Řeč jejich veršů míří na rozdíl od „černé pěny“ propagandy přímo k metafyzické podstatě rozpínajícího se zla. Vrací jazyku jeho věrnost realitě právě ve svém prorockém volání, které nepozbylo nic ze své platnosti a naléhavosti ani v blátě postmoderní, a v našem případě také posttotalitní „oblevy“.
Hnědozelený říjen. Rudé krůpěje šípků a jeřabin. Taháme kabely k chladicím věžím. Vraždění času. Z nešťastné lásky. Zatuchlá voda v jímce. Betonové kopce. Hrob neznámého střelce. Ležím na hromadě prken. Nade mnou žárovka v rátěné síťce. Těžební stroje v dálce. Žlutý stoh slámy. Z kantýny harmonika. Zborcené nebe, holubi, zpěv.
Životní příběh českého průmyslníka a majitele továrny na baterie ve Slaném zachycuje zejména jeho osudové sepětí s lidickou tragédií. Autor na základě dokumentů i svědectví pamětníků sleduje život továrníka Pály od dětství až po závratný úspěch, kdy se pracovitý a nadaný muž stane továrníkem a posléze i významnou osobností rodného města a jeho starostou. Hlavní zájem autora se ale soustřeďuje na továrníkův propastný sestup - v r. 1945 byl obviněn ze spolupráce s gestapem a ze spoluviny na lidické tragédii. Tuto část Pálova života se autor snaží důkladně analyzovat a zároveň s hlavním příběhem připojuje i pro Pálu klíčovou, zdánlivě bezvýznamnou, epizodu jednoho milostného dopisu, který se týkal dvou obyčejných lidí; důsledky se ale staly jednou z příčin událostí v Lidicích r. 1942 a zasáhly tragicky i do Pálova života. Autor doplňuje text dobovými fotografiemi a dále rozhovory s některými svědky a pamětníky.
Příběh neobvyklého manželství člena kladenského gestapa Oskara Felkla, který se aktivně podílel roku 1942 na lidické tragédii, a české dívky Marie Mařincové, jež naopak za války pomáhala českým vězňům. Oskar Felkl neblaze proslul jako jeden z nejbrutálnějších českých gestapáků, který trýznil české vězně a podílel se na vyhlazení Lidic - osobně vyvolával lidické muže na popravu. Přesto existovala ještě jedna podoba tohoto válečného zločince. V soukromém životě byl Felkl milujícím manželem a starostlivým otcem. Jeho žena Marie Mařincová pocházela z české rodiny a během své práce na gestapu, kam byla povolána jako žena německého občana, se snažila pomáhat českým vlastencům. Svého muže neopustila ani po válce a doprovodila ho až k šibenici na nádvoří pankrácké věznice (čtenářům jsou nabídnuty fotografie a podrobný záznam popravy O.F.). Kniha popisuje manželství Oskara a Marie Felklových, snaží se ukázat rozdílné portréty obou manželů - brutálního Felkla a citlivé Marie, která neviděla temné rysy osobnosti svého muže. Kromě informací získaných z archivních materiálů kniha obsahuje i vzpomínky a svědecké výpovědi pamětníků, životní příběhy středočeských gestapáků a jejich spolupracovníků. Cenný zdroj a podnět pro napsání knihy však představuje především rozhovor autora s Marií Mařincovou-Felklovou, která i s dcerou Astrid dnes žije v Německu. Vše doplňují obrazové přílohy včetně fotografií z rodinného archivu paní Felklové.
