Adam Mickiewicz je pro Poláky symbolem polskosti a velikosti, podobně jako Homér pro Řeky nebo Shakespeare pro Brity. Byl kulturní ikonou, jehož jméno je neoddělitelně spjato s polskou literaturou a historií, a byl uctíván jako národní břit. Mickiewicz vynikl jako literát i politický vůdce. Jeho díla oživovala polského národního ducha v době útlaku a poskytovala naději a duchovní sílu. Jeho fascinace mysticismem a židovský původ jeho matky jsou předmětem nedávného zkoumání.
Do prvního vydání Sonetů roku 1826 v Moskvě nezařadil Mickiewicz báseň Připomenutí, která poprvé vyšla už ve svazku Poezje I. ve Vilně roku 1822. Autor ji zařadil až do pozdějších vydání Sonetů v Petrohradě a v Paříži jako báseň úvodní. Zachováváme tuto verzi.
Prozaické práce Adama Mickiewicze jsou nedílnou součástí básníkova literárního odkazu nejen proto, že dokumentují jeho ideový vývoj a ukazují jeho názory na otázky literárního i politického života, ale že mnohdy průbojně zasahují přímo do dění své doby ... Mickiewiczův portrét dokreslují jeho velmi četné dopisy, z nichž mnohé mají přímo charakter historických dokumentů, jako např. dopisy oficiálním osobnostem a memoranda, týkající se zřízení a akce jeho římské legie. Vedle statí drobnějších jsou do tohoto výboru pojaty Knihy národa polského a poutnictva polského, z pařížských přednášek a statí v Tribune des peuples byl pořízen výbor, přihlížející jednak k thematům zásadním a pak k těm, která mají zvláštní zajímavost pro českého čtenáře. (Z předmluvy.) Předmět. heslo
Výbor z poezie významného polského spisovatele. Mini vydání: kolibřík.
Epos Konrad Wallenrod oživuje polohistorickou, pololegendární postavu Litvína, který vstoupí do křižáckého řádu, skrývaje své pravé smýšlení dosáhne hodnosti velmistra a záměrně vede boje, v nichž jsou křižáci rozdrceni. Báseň byla nejen odrazem spikleneckého hnutí pokrokové šlechtyv období děkabristického povstání, ale stala se i pobídkou k další revoluční činnosti. Uveřejněné fragmenty Dziadů jsou označeny jako II. a IV. část většího celku. Z první se zachovaly zlomky. Úvodní balada naznačuje, že námětem je lidová víra v duchy zemřelých, kteří nemají v hrobě pokoje a musí se vracet mezi lidi. Básník vychází tu opětně ze svého nadšení pro lidovou poesii a přechází k bolestné zpovědi své zklamané lásky. V závěrečných básních jsou lyricko-epickou formou zachyceny Mickiewiczovy dojmy z cesty do Ruska. Dílo zůstalo velkým torsem, nicméně však podává ucelený obraz šlechtického polského revolucionáře v období listopadového povstání i společenského prostředí, v němž se rozvíjela jeho činnost. - Obě revoluční poemata mladého Mickiewicze jsou úzce vnitřně spjata a jejich umělecká hodnota plně zachována mistrným překladem Halasovým. (Podle K. Krejčího.)
čili Poslední zájezd na Litvě
Citovou náplň "Pana Tadeáše" tvoří stesk po nenávratně mizejícím světě bývalé republiky polské, který se mísí s humorem, jímž básník zlidšťuje své postavy. Zásadní význam pro ideologii díla má postava mnicha Robáka: M. zobrazil Robákův hluboký přerod z člověka minulosti, obtíženého hříchy starého šlechtického Polska, v člověka budoucnosti, který se postupně zbavuje předsudku ohraničeného kastovnictví a dává se cele do služeb národně osvobozeneckého boje. Ideovým vyvrcholením díla je osvobození sedláků v závěrečných obrazech, které jsou svědectvím toho, jak úzce M. spojoval boj národní s bojem sociálním. Hlubokou lásku k vlasti zde provází i ušlechtilý vztah k jiným národům, zejména k národu ruskému; tyto city vřelého přátelství nejsou u M. utlumeny ani carským terorem. Tím vším se "Pan Tadeáš" stal nejen uměleckým vrcholem M. tvorby i celé polské poesie 19. st., ale zároveň ideovým vyvrcholením tvorby polských romantiků a základním kamenem polského realismu. (Podle K. Krejčího)
Prvním dílem Mickiewiczovým a zároveň i zahájením slavné epochy polského romantismu jsou Balady a romance (1822, přel. J. Závada). Doznívá v nich ještě tón poesie klasické a osvícenská ironie, avšak programová báseň Romantika volá po poesii citu a srdce. Plodem básníkova pobytu v Rusku jsou dva cykly sonetů (1826 v Moskvě, přel. V. Holan): první má obsah erotický. Sonety krymské čerpají z exotické přírody a historických vzpomínek. Oddíl Básně 1820-1855 (E. Sojka a H. Jechová.) je uveden slavnou Ódou na mladost (1820, J. Závada), v níž vítá Mickiewicz "jitřenku svobody" a účtuje se starými společenskými řády. Veršovaná povídka Gražina (1823, F. Halas) je obrazem z dějin polsko-křižáckých. Hrdinná Litvínka zabrání manželovi ve zradě, v mužském přestrojení bojuje s křižáky a umírá. - Bělinskij nazval Mickiewicze "jedním z největších básníků světa".
