Terezie Benedikta od Kříže Knihy

Drobný, ale obsahem velice hutný spisek od Edith Stein v novém překladu, ve kterém autorka zdůrazňuje pokoj, který narozením Božího Dítěte přichází do lidských srdcí, je však vzdálena jakémukoli lacinému sentimentu, vždyť po svátku Narození Božího Syna následují svátky prvních mučedníků: „Tajemství Vtělení a tajemství zla spolu úzce souvisejí. (...) Před Dítětem v jesličkách se tříbí duchové.”

Texty sest. Sr. Teresia a Matre Dei z Karmelu v Kolíně nad Rýnem. Krátké texty velké karmelitánské světice moderní doby.

Brilantně a přitom vroucně napsaný životopis Terezie z Avily z pera Edity Steinové ukazuje niternou spřízněnost obou velkých žen církve. Edita Steinová se cítila být učednicí velké španělské světice. Jak říká v úvodu ke svému spisku, „rádi bychom si do dnešní doby odnesli něco z ducha této velké ženy, která ve století bitev a zmatků projevila neuvěřitelné zakladatelské úsilí. Ať nám ona sama dá požehnání, aby na tento malý portrét jejího života a působení dopadl alespoň některý z paprsků jejího ducha, jenž by se dotkl srdcí čtenářů“.

V srpnu roku 1916 obhájila Edita Steinová u Edmunda Husserla ve Frieiburgu im Breisgau svou disertační práci nazvanou K problému vcítění (Zum Problem der Einfuhlung), a to summa cum laude, a stala se poté soukromou asistentkou svého „mistra”. V této své prvotině se věnuje tématu, jež Husserl do té doby blíže nezkoumal, totiž tématu intersubjektivity. Východiskem Husslerovy fenomenologie byl subjekt a odpovídajícím metodickým postupem mu bylo „zření podstaty“, intuice. Přitom ovšem dosud nezkoumal, nakolik by se toto zření dalo zprostředkovat jinému subjektu - tedy i objektivně prověřit. Edita Steinová chtěla tuto tematiku zkoumat ve vztahu k problému vcítění do druhých subjektů. Její práce je ve 20. století jedním z prvních myšlenkových pokusů ukázat tělesnost druhého jako základ intersubjektivního rozumění.

Nejznámější dílo filosofky židovského původu, která po svém obrácení od ateismu ke křesťanství vstoupila k bosým karmelitkám. Jako duchovní dcera sv. Jana od Kříže začala psát studii o jeho nauce, přičemž si za své východisko zvolila tajemství kříže.

Kniha obsahuje výbor z myšlenek a meditací známé karmelitky, filozofky Edity Steinové, která byla pro svůj židovský původ zavražděna v Osvětimi nacisty a roku 1998 svatořečena. Tyto myšlenky nám představují její duchovní vývoj ústící až v mystický vztah ke Kristu a vedoucí k touze přinést smírnou oběť za záchranu Německa a na usmíření mezi židy a křesťany. Publikace je rovněž opatřena stručným životopisem Edity Steinové, který se zejména snaží nahlédnout do nitra této jedné z největších postav 20. století. [z německého originálu ... přeložil a životopis Edity Steinové napsal Vladimír Petkevič]

V přednáškách z let 1928 – 1932, které jsou zde shromážděny, rozvíjí Edita Steinová téma „žena“ z filosofického i praktického hlediska v idejích, jež byly v její době průkopnické. Otázky, jimiž se zde zabývá, se týkají politického zrovnoprávnění žen, specifické pedagogiky pro dívky, „ženské osobitosti“ v těle, duši a duchu a nových ženských životních konceptů, výkladu biblické rovnocennosti obou pohlaví a křesťanských životních modelů.

Výbor uspořádal Vincent Aucante. Celým životem a dílem Edity Steinové se jako červená niť táhne hledání pravdy. Toto hledání dostalo skrze křest a setkání s Bohem svou jednoznačnou orientaci a smysl. Od univerzity v Göttingen po karmel v holandském Echtu se život i myšlení Edity Steinové vyznačoval niterností, která čerpá přímo z pramene veškeré spirituality, z Boha samého. Mystika, kterou nám nabízí Edita na svých cestách k vnitřnímu ztišení, je duchovní cestou přístupnou každému.

Čím je človek a aké sú štruktúry jeho bytia od biologických po duchovné? Ako poznať a pochopiť jeho individualitu a postavenie vo svete? Aký je jeho vzťah k transcendentnému bytiu? Na tieto otázky sa Edita Steinová snaží nájsť odpoveď v prednáškach na tému stavby ľudskej osoby z rokov 1932 a 1933. V tejto práci spája fenomenologické prístupy so scholasticko-tomistickou koncepciou človeka najmä u Tomáša Akvinského. Autorka skúma človeka na stupňoch jeho bytia ako fyzické telo, živú bytosť, bytosť s dušou a obdarenú duchom. Chápanie človeka ako slobodnej, duchovnej bytosti, mikrokozmu otvoreného dovnútra a navonok, schopnej zodpovedného života a hľadača Boha, rozvíja v hlbokých analýzach jeho vnútra, duševného života a formovania individuality ako sociálnej a kultúrnej bytosti. Svoje úvahy orientuje smerom k filozofii výchovy v duchu kresťanskej metafyziky.

Životopisno-filozofická črta svätej Edity Steinovej zachytáva život a myšlienky významnej osobnosti. Edita Steinová, narodená 12. októbra 1891 v židovskej rodine, sa už v detstve prejavila svojou výnimočnou pamäťou a túžbou po vzdelaní. Po štúdiu histórie, germanistiky a filozofie v Göttingene sa stala asistentkou Edmunda Husserla, kde sa zaoberala fenoménmi ľudskej existencie a obhájila dizertáciu o probléme vcítenia. V rokoch 1922–1931 učila na kláštornej škole dominikánok a pripravovala filozofickú prácu Konečné a nekonečné bytie. Publikovala preklady a svoje dielo o Husserlovej fenomenológii a filozofii sv. Tomáša Akvinského. Edita, skromná a jasná vo svojich prednáškach, chápala vedecký prístup ako službu Bohu. Jej odhodlanie preniknúť k podstate vecí ju priviedlo k objaveniu pravdy lásky ako osobného vzťahu medzi Bohom a človekom. Po prijatí krstu 1. januára 1922 vstúpila do katolíckej Cirkvi a neskôr do karmelitánskej rehole, kde prijala meno Terézia Benedikta od Kríža. Svoje kláštorné sľuby spečatila v roku 1938, dôverujúc Kristovej univerzálnej láske a milosrdnej spáse. Verila, že hľadanie pravdy je hľadaním Boha.