Gary Snyder Životopis
Gary Snyder je americký básník, esejista, přednášející a ekologický aktivista, jehož dílo odráží hluboké splynutí s buddhistickou spiritualitou a přírodou. Jeho psaní často zkoumá témata související s hlubokou ekologií a obsahuje prvky cestovních deníků a esejí. Snyder se věnuje také překladům z čínštiny a japonštiny, čímž rozšiřuje literární obzory. Jeho práce je ceněna pro svou jedinečnou perspektivu na vztah mezi člověkem a přírodním světem.
Gary Snyder je známý jako básník, esejista, ekolog a buddhista. Narodil se roku 1930 v San Francisku. Odtud se ale jeho rodina odstěhovala na farmu v lesích ve státě Washinghton. Vyrůstal zde celé dětství, a tak není divu, že mu příroda přirostla k srdci.
Od roku 1948 začal studovat antropologii a mytologii na portlandské Reed College. Studiu se moc nevěnoval, hned první rok odjel do New Yorku a část roku strávil jako plavčík na moři. Však zájem o tento obor převládl a roku 1951 studium dokončil jako bakalář svobodných umění. Hned odjel pracovat do lesů v indiánské rezervaci ve Warm Springs jako odsekávač větví. Později pracoval jako strážce požárů na Crater Mountain v Kaskádových horách. Na podzim odjel do San Franciska, kde ho očarovala nenapodobitelná kulturní a společenská atmosféra.
Studium čínštiny, japonštiny a zenu jej přivedlo do Japonska roku 1956, kde s krátkými přestávkami pobyl deset let. V roce 1985 se Snyder stal profesorem na kalifornské univerzitě v Davisu.
Intenzivně se zajímal o buddhismus, šamanismus a přírodní kultury, což obohatilo jeho anarchistické odmítání centralistických způsobů vlády a dovedlo jej k vytvoření originální teorie života v soběstačném společenství, kterou si také mohl vyzkoušet v 70. letech v komuně na japonském ostrově Suwa-no-se a později tak žít v kalifornském společenství San Juan Ridge v pohoří Sierra Nevada.
Snyder obdržel v roce 1974 za sbírku Želví ostrov prestižní Pulitzerovu cenu. Napsal také velké množství esejů, které uváděly do souvislostí jeho básnickou tvorbu a náhled na kulturu, komunitní experimenty a životní prostředí. K nejznámějším sbírkám esejů patří Praxe divočiny (1990) nebo Místo v prostoru (1995).