Sandro Veronesi Knihy

Je těžší setrvávat na místě, nebo být neustále v pohybu? Má neštěstí vyhrazené jízdní pruhy, nebo to do nás napálí nazdařbůh? Nejnovější román uznávaného italského spisovatele Sandra Veronesiho Kolibřík (Premio Strega 2020) klade čtenáři řadu otázek a všechny se nějak dotýkají tajemství a ironie lidského osudu, pomíjivosti našich životů i snahy zabránit tomu, aby se chvíle, jež jsme prožili, „neztratily v čase jako slzy v dešti“. Nenápadným hrdinou příběhu jedné rodiny, který si čtenář musí poskládat sám ze střípků života zprostředkovaných empaticky ironickým vševidoucím vypravěčem, z dopisů, e-mailů, esemesek a záznamů telefonních rozhovorů, ze seznamů a inventářů – neboť věci mají v životech lidí svůj význam a svou roli – je oční lékař Marco Carrera přezdívaný Kolibřík: zpočátku kvůli svému malému vzrůstu, později pro své urputné úsilí udržet se na jednom místě i navzdory pohromám, jež se na něj řítí. Číst Kolibříka, melancholický román, jehož tematickou konstantou je smrt a umírání, a přesto z něj sálá víra v život a v lidské pokolení, je jako listovat albem fotografií, probírat se zaprášeným archivem, dívat se na staré filmy, poslouchat staré desky. Sandro Veronesi potvrdil svou pověst jednoho z nejlepších současných italských romanopisců, neboť se přesvědčivě vypořádal s nesnadným úkolem zachytit ducha času i jeho plynutí a vtisknout individuální zkušenosti kolektivní rozměr.

The winner of the Strega Prize, Italy's top literary award, and the basis of an internationally acclaimed motion picture, Quiet Chaos is now available in America.

"Shortly after his father's death, Gianni Orzan reaches the disturbing conclusion that his father did not love him. Aloof and dismissive, Maurizio Orzan seldom had anything to say to his son. Moreover, he was a staunch fascist." "Or so Gianni thought. Then comes the day he's contacted by a complete stranger who has a disquieting familiarity with his life. In what amounts to kidnapping, the stranger pursues an urgent mission: to convince Gianni that the father he knew was an illusion: that Maurizio was, in fact, a double agent for the KGB." "What is Gianni to believe? If this stranger's revelations are true, they threaten to destroy Gianni's steadfast beliefs about his father's shameful, self-created identity and promise to send his life crashing down around him"--Dust jacket.

A short, powerful story from the Premio Strega-winning and internationally bestselling author of The Hummingbird

Sandro Veronesi entführt in seinen meisterhaften Miniaturen den Leser in die Alltagswelt Italiens, von Pelzgeschäften bis Hundefriedhöfen. Mit ansteckender Neugier und poetischem Blick beleuchtet er scheinbar banale Themen und schafft humorvolle Momentaufnahmen, die tiefere gesellschaftliche und politische Realitäten widerspiegeln.

Pietro Paladini è un uomo apparentemente realizzato, con un ottimo lavoro, una donna che lo ama, una figlia di dieci anni. Ma un giorno, mentre salva la vita a una sconosciuta, accade l'imprevedibile, e tutto cambia. Pietro si rifugia nella sua auto, parcheggiata davanti alla scuola della figlia, e per lui comincia l'epoca del risveglio, tanto folle nella premessa quanto produttiva nei risultati. Osservando il mondo dal punto in cui s'è inchiodato, scopre a poco a poco il lato oscuro degli altri, di quei capi, di quei colleghi, di quei parenti e di tutti quegli sconosciuti che accorrono a lui e soccombono davanti alla sua incomprensibile calma. Così la sua storia si fa immensa, e li contiene tutti, li ispira fino a un finale inaudito eppure del tutto naturale

De onverschilligen is de eerste roman van Alberto Moravia geschreven in 1929. Het verhaal speelt zich af in het fascistische Rome in de tweede helft van de jaren twintig. De hoofdpersonen uit deze roman zijn door hun onvermogen om werkelijk te haten en lief te hebben, veroordeeld tot een onverschilligheid die hen belet hun uitzichtloze levens te veranderen. Moravia schildert in dit boek met een meedogenloze precisie het gegoede burgermilieu, waaruit hij zelf afkomstig is, ten tijde van een periode van moreel verval. Het verhaal, spelend in het Rome van de jaren '20, beschrijft de situaties in een gezin, die ontstaan, wanneer de minnaar van de moeder tevens de minnaar van de dochter wordt. De zoon des huizes gaat, na een mislukte poging de minnaar te doden, een relatie aan met één van diens vroegere geliefden. Het eigenlijke onderwerp van de roman is de behoefte die de hoofdpersonen, vervuld van een intens gevoel van verveling als gevolg van hun lege bestaan als welgestelde burgers, voelen om hun levens te veranderen. Echter door hun onverschilligheid, hun hang naar het bekende en hun onvermogen tot onderlinge communicatie slagen zij er niet in hier vorm aan te geven. Een thema dat ook in latere boeken van Moravia (1907-1990) een rol zal spelen. Dit boek echter, zijn eerste, wordt algemeen beschouwd als een van zijn beste, omdat hij nooit meer zo indringend de morele impotentie van sommige mensen heeft weten te beschrijven.

„Meisterhaft: ein Kuriositäten- und Genusskabinett voller kleiner Wunder“ Ian McEwan. „Unkonventionell, entwaffnend und zutiefst menschlich. ‚Der Kolibri‘ ist eine neue Art der Familiensaga.“ Jhumpa Lahiri Ein Schock, der heftigste vielleicht in einem an Schocks reichen Leben: Vom Psychoanalytiker seiner Frau erfährt der Augenarzt Marco Carrera, dass sie ihn wegen eines deutschen Piloten verlassen werde, von dem sie schwanger ist. Damit beginnt Sandro Veronesis mit dem Premio Strega ausgezeichneter Roman „Der Kolibri“. Auf psychologisch raffinierte Weise erzählt er darin von einer Achterbahn der Gefühle, die das Schicksal dieses sensiblen Mannes prägen, von unvergleichlichen Charakteren, denen er auf dem Tennisplatz oder am Spieltisch begegnet, von familiärem Unglück und von einer großen, lebenslänglichen Liebe … Marcos Dasein gleicht dabei dem eines Kolibris: Auf der Suche nach Ruhe ist er ständig in Bewegung. Ein großartiger polyphoner Roman, ein Jonathan Franzen Italian Style.

L'ho detto ai carabinieri, l'ho detto al Procuratore, l'ho detto a tutti quelli che mi hanno chiesto "cosa avete visto?": l'albero, abbiamo visto, l'albero ghiacciato. E stata la prima cosa che abbiamo visto, appena arrivati al bosco - e anche dopo, quando abbiamo visto il resto, è rimasto l'unica cosa intera che abbiamo visto. L'albero. Era lì, al suo posto, all'imboccatura del bosco, cristallizzato come sempre nel suo cappotto di ghiaccio, la cui trasparenza era offuscata dalla neve fresca - ma era rosso. Era rosso, sì, come se Beppe Formento, nell'atto di ghiacciarlo, avesse messo dello sciroppo di amarena nel cannone. In quel bianco fatale era l'unica cosa che mantenesse una forma, e sembrava - non esagero - acceso, pulsante di quell'intima luce aurorale che ancora oggi mi ritrovo a sognare. Sogno quella trasparenza rossa, sì, ancora oggi, e la sogno senza più l'albero, ormai, senza nemmeno più la forma dell'albero: sogno quel colore e nient'altro. Un tramonto imprigionato in un cielo di gelatina, un sipario di quarzo rosso che cala sul mio sonno, un'immensa caramella Charms che si mangia il mondo, ho continuato a sognare quella trasparenza rossa e continuo a farlo, perché è ciò che abbiamo visto, quando siamo arrivati al bosco. Cosa avete visto? Abbiamo visto l'albero ghiacciato intriso di sangue.