Nataša Reimanová
Vystudovala tlumočnictví a překladatelství na Univerzitě 17. listopadu v Praze a rusistiku na pařížské Sorbonně. V roce 1968 se provdala do Francie. Vyučovala ruštinu na mnoha pařížských gymnáziích, zpravidla na chudinských předměstích.
Od roku 1985 pracovala jako soudní překladatelka – expertka na ruštinu. Toto povolání ji přivedlo do prostředí uprchlíků, žadatelů o azyl, bezdomovců, „internetových nevěst“, prostitutek, zlodějů, ba i vrahů z nejrůznějších zemí bývalého SSSR (nejvíce nešťastníků – klientů – pocházelo z Moldávie a Čečny.)
V 80. letech publikovala poezii a povídky ve Čtení na léto (Listy) a v Kolářově Revue K uveřejnila novelu Libor Autor vlastní rukou (1988). Novela vyšla spolu s prózami Eliška a Dědeček v roce 2003 v nakladatelství Petrov pod souhrnným názvem Dědeček.
Kromě vlastní tvorby se autorka věnuje také nesoudním překladům z češtiny, mimo jiné přeložila pro kanadské nakladatelství Éditions du Roseau Prima sezónu Josefa Škvoreckého. V současné době žije na vesnici u Prahy.