Ben Gijsemans Knihy

V tomto meditativním debutu talentovaného mladého belgického autora sledujeme osamělého milovníka umění, který navštěvuje muzea a vyhýbá se lidem. Hubert je jednou z těch krásných knížek, ve kterých se téměř nic neděje a vůbec to nevadí. Gijsemans ve svém debutu sleduje Huberta, osamělého muže, jehož svět se omezuje na pár galerií a jeho vlastní tichý byt. V celé knize vede pouze dva skutečné rozhovory. Jeden s upovídaným stopařem a druhý se sousedkou zezdola, která se ho pokusí svést. Uleví se mu, když se mu podaří oběma uniknout. To dává talentovanému mladému belgickému umělci Benu Gijsemansovi prostor soustředit se na Hubertův rutinní život: věšáky na kabát a kuchyňský stůl v jeho malém bytě; jeho opatrné pohyby, vypoulené brýle, beztvará bunda. Hubert je pravidelným návštěvníkem muzea výtvarného umění v Bruselu a jeho rozjímavé toulky kolem klasických soch a impresionistických pláten jsou jedněmi z nejpůsobivějších obrazů knihy. Doma pokračuje ve své honbě za krásou, sleduje blondýnu, která bydlí poblíž, a maluje ženské akty. V tomto něžném příběhu není ani ušlechtilým estétem ani podivínským samotářem, ale prostě mužem, který rád pozoruje svět kolem sebe a dívá se na umění. A Gijsemanse určitě stojí za to sledovat.

Aaron, 20 Jahre alt, lebt noch bei seinen Eltern und bereitet sich auf zwei Nachprüfungen vor. Doch statt zu lernen, beobachtet er den kleinen Jungen auf dem Fußballplatz, der ihn ablenkt und verwirrt. Aarons Untätigkeit wird zur Zeitlupe, während seine Bewegungen minutengenau erfasst werden. Trotz zeichnerischer Präzision bleibt seine innere Verfassung unklar, auch für ihn selbst, da ein gewaltiges Tabu über ihm schwebt. Um seinen prekären Gefühlen zu entfliehen, flüchtet er in bunte Actionszenen im Stil amerikanischer Superhelden-Comics. Hier droht das Böse nur von außen, was sich leicht bekämpfen lässt. Die Gestaltung mit Raster, Farben und Konturen erinnert an die schlechte Druckqualität der 50er-Jahre und spiegelt die Mittelmäßigkeit von Handlung und Texten wider, die Überforderung entgegenwirkt. Diese Pausen sind für den Leser ebenso notwendig wie für Aaron und sind ebenso präzise und liebevoll gestaltet wie der Erzählteil. Die Erzählung entfaltet sich nicht passiv, sondern erfordert aktives Mitdenken, wodurch Protagonist und Leser im selben Boot sitzen. Dabei sollte man jedoch das heikle Thema Pädophilie nicht leichtfertig ignorieren.