Jorge Amado Knihy

Lyrický a satirický tón najdeme ve třech příbězích Pastýřů noci splývající v jediném vyprávění o barvitých příhodách, jenž se udály v bahijském hlavním městě Salvadoru, někdejším sídle portugalských generálních guvernérů a místokrálů v brazilské kolonii, kde se soustředilasama podstata brazilství, směsice ras a kultur, z níž se zrodil brazilský národ. Sao Salvador da Bahia de Todos dos Santos se stalo rušným centrem lidu, jehož značnou část tvoří potomci afrických otroků dovážených na třtinové plantáže, kteří si po staletí dokázali udržet svou kulturu, tance i zpěvy, své víry a obřady.

Jubiabá je sociální román z brazilského černošského prostředí. Ústřední postavou je černý Antonie Balduíro, silák s citlivým srdcem a duší dítěte. Sledujeme jeho osudy, neuvědomělé tápání po smyslu života. Vůdce potulné žebravé tlupy dětí nastupuje dráhu slavného boxera, cirkusového zápasníka, skladatele písniček. Pozvolna se uvědomuje v bojujícího příslušníka dělnické třídy. Žena, kterou miluje, neopětuje jeho lásku a klesá až na dno lidské společnosti. Umírá Balduírovi před očima. Ale on už má pro co žít, našel svou úlohu: bojuje za vítězství vykořisťovaných.

Sága moře a jeho černého lidu na tropickém pobřeží v Bahii, lyrický a zároveň tragický portrét o jejich každodenním zápasu o přežití. Vypráví příběhy z Bahijských doků, příběhy námořníků a jejich žen. Dočtete se o lásce Guma a Lívie, o černém Rufinovi a mulatce Esmeraldě, oFranciscovi – Gumově strýci, který spravuje sítě, o hrubě mluvící Róze Palmeirão, o rybáři jako je Mestre Manuel a jeho manželka Maria Clara, která zpívá k moři. Kniha je také vypráví o Bahijské mytologii, o bohyni Iemanjá – Královně oceánu, Matce vod.

V tomto románu zachytil Amado historický okamžik ve vývoji kraje, jehož dosavadní vládci, plantážníci, kteří tam začali pěstovat kakao na místech dříve pokrytých pralesem, jsou vytlačování ze svých pozic průbojnými vývozci, snažícími se učinit z Ilhéusu oblast, jež by kakao nejenom produkovala, ale i vyvážela, aby se stala hospodářsky silnou a soběstačnou. Dílo je pozoruhodné svým širokým společenským rámcem a záběrem, jednak tím, jak se spisovateli podařilo sladit osudy přetvářejícího se Ilhéusu s konflikty a dramaty individuálními. V nezjednodušené plnosti a životnosti zobrazil Amado hlavní postavy svého románu, zejména Brazilce z Arábie Naciba a jeho milenku, zbožňovanou Gabrielu, typ mladé ženy čistého srdce a nezkrotné, skoro pudové citovosti, milující svobodu a ničím nespoutaný život. Mulatkou Gabrielou, kterou napsal po čtyřletém odmlčení, nastoupil Amado novou etapu své tvůrčí cesty. Jeho tvorba, jež vznikla později – knihy novel Staří námořníci a Pastýři ovcí a román Dona Flor a její dva manželé – dokazuje, že tento román znamená hluboký předěl ve spisovatelově vývoji. Představuje však zároveň i významné umělecké obohacení brazilského písemnictví, jehož je Amado čelným představitelem.

Rozsáhlá románová freska je humorným pohledem na poměry zapadlého brazilského městečka. Do tohoto městečka na severu Brazílie přijíždí po 26 letech žena, kterou kdysi otec v mládí vyhnal pro nemravný život. Už jí odpustil, protože jej i své sestry finančně podporuje a je považovánaza bohatou a váženou ženu. Další událostí, která rozvíří poklidnou hladinu života je připravovaná stavba chemické továrny. Tato stavba a očekávaný turistický ruch mají pozvednout městečko. Když se však ukáže, že továrna by zamořila okolí a zničila život v moři, reagují obyvatelé svérázným způsobem. Rovněž zjistí, že bohatství rodačky má choulostivý charakter.

Dva příběhy z bahijského přístavu jsou brilantní ukázkou Amadova vypravěčského umění o lidech, kteří alespoň ve fantazii uskutečňují své celoživotní sny. Novela o „králi tuláků“ zobrazuje příběh člověka, kterého po smrti vezmou kamarádi na flám a na projížďku po moři, což bylo vždy nebožtíkovým celoživotním snem. Nebožtík sklouzne z paluby do moře a tak i po smrti se bouří proti rodinným a společenským zvyklostem. Druhý, rozsáhlejší příběh zobrazuje člověka, který v provinčním městě okouzlí obyvatele svými dobrodružnými historkami z plavby po moři. Po čase se však ukáže, že si všechno vymyslel a více než svůj skutečný život žil svou fantazií. Doslovem opatřila Pavla Lidmilová.

Na příběhu zmizení vzácné sochy svaté Barbory vykresluje autor pestrý život Bahie s jejími tradicemi afrobrazilského kultu. Román vychází z nejtypičtějšího fenoménu brazilské reality – synkretického charakteru brazilské kultury a náboženství. Katolickou sochu sv. Barbory přivážejí slavnostně po lodi na výstavu sakrálního umění. Mystické zmizení sochy způsobí rozvrat ve městě i okolí. Těžištěm románu je příběh mladičké míšenky Manely, kterou vychovává její bigotní teta. Na jejich životních osudech se čtenář seznamuje se všemi taji afrobrazilského kultu cadomblé, jeho přizpůsobení katolicismu i jeho svébytnými obřady.