Jorge Amado Knihy

Lyrický a satirický tón najdeme ve třech příbězích Pastýřů noci splývající v jediném vyprávění o barvitých příhodách, jenž se udály v bahijském hlavním městě Salvadoru, někdejším sídle portugalských generálních guvernérů a místokrálů v brazilské kolonii, kde se soustředilasama podstata brazilství, směsice ras a kultur, z níž se zrodil brazilský národ. Sao Salvador da Bahia de Todos dos Santos se stalo rušným centrem lidu, jehož značnou část tvoří potomci afrických otroků dovážených na třtinové plantáže, kteří si po staletí dokázali udržet svou kulturu, tance i zpěvy, své víry a obřady.

Jubiabá je sociální román z brazilského černošského prostředí. Ústřední postavou je černý Antonie Balduíro, silák s citlivým srdcem a duší dítěte. Sledujeme jeho osudy, neuvědomělé tápání po smyslu života. Vůdce potulné žebravé tlupy dětí nastupuje dráhu slavného boxera, cirkusového zápasníka, skladatele písniček. Pozvolna se uvědomuje v bojujícího příslušníka dělnické třídy. Žena, kterou miluje, neopětuje jeho lásku a klesá až na dno lidské společnosti. Umírá Balduírovi před očima. Ale on už má pro co žít, našel svou úlohu: bojuje za vítězství vykořisťovaných.

Sága moře a jeho černého lidu na tropickém pobřeží v Bahii, lyrický a zároveň tragický portrét o jejich každodenním zápasu o přežití. Vypráví příběhy z Bahijských doků, příběhy námořníků a jejich žen. Dočtete se o lásce Guma a Lívie, o černém Rufinovi a mulatce Esmeraldě, oFranciscovi – Gumově strýci, který spravuje sítě, o hrubě mluvící Róze Palmeirão, o rybáři jako je Mestre Manuel a jeho manželka Maria Clara, která zpívá k moři. Kniha je také vypráví o Bahijské mytologii, o bohyni Iemanjá – Královně oceánu, Matce vod.

Román brazilského spisovatele se odehrává v kraji kakaových plantáží, kde autor prožil své dětství. Ústředním motivem je milostný příběh mladé mulatky a arabského kavárnika. Autor vytvořil kolem nich bohatou galerii lidských typů z nejrůznějších vrstev a umožnil nahlédnout do citového a myšlenkového světa brazilčanů. Román je pozoruhodný sladěním společenských poměrů s individuálními dramaty, nezjednodušovanou životností hlavních postav i působivými lyrickými pasážemi.

Rozsáhlá románová freska je humorným pohledem na poměry zapadlého brazilského městečka. Do tohoto městečka na severu Brazílie přijíždí po 26 letech žena, kterou kdysi otec v mládí vyhnal pro nemravný život. Už jí odpustil, protože jej i své sestry finančně podporuje a je považovánaza bohatou a váženou ženu. Další událostí, která rozvíří poklidnou hladinu života je připravovaná stavba chemické továrny. Tato stavba a očekávaný turistický ruch mají pozvednout městečko. Když se však ukáže, že továrna by zamořila okolí a zničila život v moři, reagují obyvatelé svérázným způsobem. Rovněž zjistí, že bohatství rodačky má choulostivý charakter.

Dva příběhy z bahijského přístavu jsou brilantní ukázkou Amadova vypravěčského umění o lidech, kteří alespoň ve fantazii uskutečňují své celoživotní sny. Novela o „králi tuláků“ zobrazuje příběh člověka, kterého po smrti vezmou kamarádi na flám a na projížďku po moři, což bylo vždy nebožtíkovým celoživotním snem. Nebožtík sklouzne z paluby do moře a tak i po smrti se bouří proti rodinným a společenským zvyklostem. Druhý, rozsáhlejší příběh zobrazuje člověka, který v provinčním městě okouzlí obyvatele svými dobrodružnými historkami z plavby po moři. Po čase se však ukáže, že si všechno vymyslel a více než svůj skutečný život žil svou fantazií. Doslovem opatřila Pavla Lidmilová.

Na příběhu zmizení vzácné sochy svaté Barbory vykresluje autor pestrý život Bahie s jejími tradicemi afrobrazilského kultu. Román vychází z nejtypičtějšího fenoménu brazilské reality – synkretického charakteru brazilské kultury a náboženství. Katolickou sochu sv. Barbory přivážejí slavnostně po lodi na výstavu sakrálního umění. Mystické zmizení sochy způsobí rozvrat ve městě i okolí. Těžištěm románu je příběh mladičké míšenky Manely, kterou vychovává její bigotní teta. Na jejich životních osudech se čtenář seznamuje se všemi taji afrobrazilského kultu cadomblé, jeho přizpůsobení katolicismu i jeho svébytnými obřady.

Druhý svazek autorovy trilogie, v níž je vylíčen politický vývoj Brazílie od r. 1937 (vznik Vargasova fašistického Nového státu) až po současnost. V těchto svazcích je zachycen boj pokrokového proletariátu, vedeného komunisty, proti režimu, za kterého skutečná svoboda v Brazílii mohla žítjen v podzemí. Události a osudy hrdinů končí rokem 1940, kdy vyvrcholil boj imperialistických mocností (Anglie, USA a hitlerovského Německa) o Brazílii jako o jedno z koloniálních odbytišť.

Děj povídek se odehrává v sevřeném prostředí jednoho činžáku na předměstí Bahie. Bydlí v něm na šest set lidí a jejich život tvoří nekonečnou a beznadějnou epopej bídy brazilského lidu. Utrpení je strašným důsledkem kapitalistického teroru několika boháčů a imperialistických zájmů USA. Amado zpodobuje třídní uvědomování svých hrdinů a jejich oddanou službu ideji socialismu.

Příběh tlupy opuštěných bahijských chlapců, nevinně pykajících za špatné uspořádání společnosti: žijí na ulici a kradou. Měšťáci jsou v neustálém strachu před sotva patnáctiletými chlapci a jejich inspirátorkou, dívkou Dorou. Štvanice na „Kapitány“ nemají úspěchu. Nakonec sevšak přece policii podaří chytit náčelníka Pedra Balu. Je při výslechu málem zabit, ale úkryty tlupy neprozradí. Když se mu podaří z vězení uprchnout, setkává se se soudruhy, kteří ho uvědomují a vysvětlují mu cíle i sílu svého organisovaného odporu. „Kapitáni s písku“ se přetvořují v útočnou brigádu, účastnící se stávek a bojů dělnické třídy.

Román vypráví drobných lidech, kteří vyhnáni z půdy putují s úžasným vypětím sil trnitou stepí za novým zaměstnáním. Amado rovněž líčí činnost loupeživých tlup, nakažlivost náboženského hnutí a v závěru pak zdůrazňuje uvědomělé sociální povstání a práci komunistické strany, která hájí především zájmy utlačovaného venkova. Když odňal majitel černochu Jeronýmovi pronajaté políčko, putoval Jeroným s rodinou – tak jako tisíce jiných – trnitou stepí do města za prací. Mnozí cestu nevydrželi, jiní se z hladu stali bandity, někteří hledali východisko v náboženském blouznění a bloudili, živíce se krádežemi, po kraji. Brazilská vláda řešila tuto situaci vysláním drancujících a terorizujících policejních oddílů. Nastal nesmyslný bratrovražedný boj. Avšak v městech zatím se připravuje brazilský proletariát k zúčtování s viníky: klikou důstojníků, plantážníky a ostatními vykořisťovateli. Poupata bolesti a vzpoury vyrostla z rudé setby krve a hladu.

Úsměvné a lehce satirické vyprávění o intimním manželském životě půvabné učitelky kuchařského umění s jejími dvěma partnery, z nichž první je roztomilý flákač a hráč rulety, zatímco druhý je úctyhodným lékárníkem.

Děj se odehrává v krajině kakaa, kolem brazilského města Sao Jorge dos Ilhéus. Kakao hraje hlavní roli v životě zdejšího lidu. Majiteli nedohledných plantáží jsou statkářští feudálové, život dělníků tu nemá cenu pytle kakaových bobů. V románu se rozvíjí boj mezi plantážníky a vývozci. Vývozci, především američtí a částečně i němečtí kapitalisté, stlačují uměle ceny kakaa a statkáře zničí. Za babku pak kupují jejich půdu. Brazilské kakao dobývá v pouhých třech letech Wall Street. Politiku stoupání a klesání cen kakaa prohlédli komunisté, varují lid před zkázou a organisují masy na obranu národních zájmů.

Sám autor o knize řekl: „Touto knihou – poznámkami o životě sovětského lidu a lidu lidově demokratických zemí – jsem se snažil přispět k poznání pravdy, snažil jsem se ukázat, jak budovatelská práce v SSSR a v lidových demokraciích, jež jsou hlavními činiteli v obraně míru, má význam pro celý svět.“ První část knihy obsahuje deníkové záznamy z autorovy cesty po SSSR, v nichž je líčeno hrdinství sovětského lidu ve válce i v míru, růst nového člověka, kultura ve službách lidu a pokroku. Ve druhé části jsou zachyceny autorovy dojmy z cest Československem, Polskem, Maďarskem, Rumunskem a Bulharskem. Závěrem ukazuje autor, jak lidově demokratické země porazily imperialismus v jeho snaze vypomoci si domácí zradou a zneužitím kultury i náboženství.

Jubiabá je sociální román z brazilského černošského prostředí. Ústřední postavou je černý Antonie Balduíro, silák s citlivým srdcem a duší dítěte. Sledujeme jeho osudy, neuvědomělé tápání po smyslu života. Vůdce potulné žebravé tlupy dětí nastupuje dráhu slavného boxera, cirkusového zápasníka, skladatele písniček. Pozvolna se uvědomuje v bojujícího příslušníka dělnické třídy. Žena, kterou miluje, neopětuje jeho lásku a klesá až na dno lidské společnosti. Umírá Balduírovi před očima. Ale on už má pro co žít, našel svou úlohu: bojuje za vítězství vykořisťovaných.

Život hrdinského brazilského revolucionáře Luise Carlose Prestese, velitele slavné Kolony, která v letech 1924–1927 prošla 26 000 km napříč Brazílií a svedla desítky vítězných bitev. Prestes je skvělým vojevůdcem, inženýrem i politikem. Pochopil, že je třeba svrhnout zločinný polofeudální řád a provést důslednou hospodářskou a sociální přeměnu. Po nástupu brazilského fašismu byl zatčen a deset let vězněn a mučen. V r. 1945 byl propuštěn a postavil se jako generální tajemník Komunistické strany Brazílie do čela osvobozovacího boje svého lidu.

Románový životopis brazilského národního básníka Antonia de Castro Alvese, který ve své zemi první zpracoval problém černého otroka a téma boje národů za osvobození. Životopis je psán poetickou prózou, formou vyprávění, rozděleného do kapitol, z nichž každá je jedním písmenem „abecedy básníkova života“. Líčí války Brazílie s Portugalskem za nezávislost, romantické rodinné příběhy a odbojné činy básníkových předků proti feudálním zákonům země, a zachycuje tak ovzduší, které mělo vliv na básníkův vývoj. Jako 18letý student stojí v čele abolice (hnutí za zrušení otroctví) a improvizuje pro lid odbojné zpěvy. Zaměstnán svou básnickou činností, prací v abolicionistické společnosti, polemikami s literárními odpůrci, psaním divadelních her a improvizovanými recitacemi, umírá ve 24 letech jako národní básník a bojovník za svobodu lidu.

Kniha nás zavede do Ilhéa na jihu brazilského státu Bahía, kde kakao hraje hlavní roli v životě zdejšího lidu. V mocenském boji o prales Sequeiro Grande propuká na úkor plantážních černých a bílých dělníků mezi farmáři, dobrodruhy a spekulanty neovladatelná posedlost po pozemcích, kterése později osvědčí jako nejplodnější půda pro kakaovník. V tomto uskutečňování touhy po penězích dochází mezi farmáři k mnoha bojům, v nichž nakonec zvítězí ten, který má větší majetek a hlavně větší politickou moc.

Jorge Amado napsal knihu v roce 1948 pro svého syna k prvním narozeninám. Text se ztratil a poprvé byl vydán knižně teprve roku 1976 poté, co ho spisovatelův syn objevil. Příběh o lásce mourovatého kocoura a mladé vlaštovičky.

It surprises no one that the charming but wayward Vadinho dos Guimaraes–a gambler notorious for never winning—dies during Carnival. His long suffering widow Dona Flor devotes herself to her cooking school and her friends, who urge her to remarry. She is soon drawn to a kind pharmacist who is everything Vadinho was not, and is altogether happy to marry him. But after her wedding she finds herself dreaming about her first husband’s amorous attentions; and one evening Vadinho himself appears by her bed, as lusty as ever, to claim his marital rights.

Ilhéus in 1925 is a booming town with a record cacao crop and aspirations for progress, but the traditional ways prevail. When Colonel Mendonça discovers his wife in bed with a lover, he shoots and kills them both. Political contests, too, can be settled by gunshot... No one imagines that a bedraggled migrant worker who turns up in town–least of all Gabriela herself–will be the agent of change. Nacib Saad has just lost the cook at his popular café and in desperation hires Gabriela. To his surprise she turns out to be a great beauty as well as a wonderful cook and an enchanting boon to his business. But what would people say if Nacib were to marry her? Lusty, satirical and full of intrigue, Gabriela, Clove and Cinnamon is a vastly entertaining panorama of small town Brazilian life.

Keiner kennt die Farben Brasiliens besser als Jorge Amado – das Meer, die Plantagen, der Sertão und das, was unter den Dächern geschieht: okkulte Feste, afrikanische Rituale, der ungestüme Tanz der Menschen. Mit der ›Werkstatt der Wunder‹ legte Amado sein Meisterwerk vor: Im Mittelpunkt steht der 100. Geburtstag von Pedro Archanjo, dessen ethnologisches Werk dem Dunkel entrissen werden soll. Doch statt als Akademiker entpuppt sich Archanjo als Apostel der Vermischung von Schwarz und Weiß, ein weiser Mestize, der getrieben von sinnlicher Neugier gerade das hervorbringt, was er beschreibt und liebt – den wilden Karneval von Bahía.

Belletristik : Brasilien/Bahia ; Nachtleben - soziale Gerechtigkeit.

Minha intenção, minha única intenção, acreditem!, é apenas restabelecer a verdade. A verdade completa, de tal maneira que nenhuma dúvida persista em torno do comandante Vasco Moscoso de Aragão e de suas extraordinárias aventuras. A verdade está no fundo de um poço, li certa vez, não me lembro mais se num livro ou num artigo de jornal. Em todo caso, em letra de fôrma, e como duvidar de afirmação impressa? Eu, pelo menos, não costumo discutir, muito menos negar, a literatura e o jornalismo. E, como se isso não bastasse, várias pessoas gradas repetiram-me a frase, não deixando sequer margem para um erro de revisão a retirar a verdade do poço, a situá-la em melhor abrigo...

V najpredávanejšej knihe veľkého brazílskeho modernistu Jorgea Amada Kapitáni pieskov spoznávame osudy bandy opustených chlapcov, žijúcich v starom sklade na pláži. Keďže sa ocitli na ulici, sú nútení postarať sa sami o seba a živia sa podvodmi a krádežami. Spoločnosť ich vníma ako hrozbu, pátra po nich polícia, chcú ich pozatvárať do nápravných ústavov, kde bujnie nespravodlivosť, tyrania a násilie. Kniha o chudobe, beznádeji a zúfalej túžbe po láske, ale aj o sile priateľstva a opojnom pocite slobody v uliciach čarovnej Bahie, ktorá je dnes rovnako aktuálna ako pri prvom vydaní v roku 1937.

Roman 1983 580 S. Softcover Reinbek bei Hamburg : Rowohlt, Altersfreigabe FSK ab 0 Jahre

Belletristik : Brasilien ; Kleinbauer - Emigration - soziale Gerechtigkeit.

Tereza je sirota, ktorá mala ťažké detstvo, potom ju vidíme trpieť pri bezohladnom Justiánovi a napokon v náručí starého a vzdelaného doktora, ktorý jej umožní vzdelanie. Terezin osud sa sa nesie v znamení lásky k námorníkovi a Januáriovi.

Mit faszinierender Intensität erzählt dieser Roman von dem Überlebenskampf einer Bande von Straßenkindern in Bahia, von ihrer Suche nach Zuflucht und Nähe. Ein außergewöhnliches, fesselndes Buch des großen, 2001 verstorbenen brasilianischen Schriftstellers, der seine Stimme zeitlebens den sozial Benachteiligten seiner Heimat geliehen hat. Heute aktueller denn je, ist es ein Plädoyer für Menschlichkeit und Solidarität.

Colecção Unibolso, #75 O País do Carnaval. 1930. Em meio a um Brasil agitado, o estudante Jorge Amado, já morando no Rio de Janeiro e cursando Direito, escreve seu primeiro romance aos 18 anos. O livro, bem recebido, retrata uma juventude inquieta em busca de verdades e caminhos, através das experiências de Paulo Rigger nas rodas boêmias da Bahia no início do século XX. Rigger, insatisfeito e desencantado, parte para a Europa, deixando para trás uma cidade vibrante pelo carnaval. Em 1932, a segunda edição do romance chega às livrarias, seguida pelo impactante Cacau, que, sob a influência do "socialismo literário", choca com seu tom e tema. A obra é apreendida pela polícia, mas rapidamente liberada, esgotando-se em um mês. Cacau narra as aventuras de José Cordeiro, que, recusando-se a casar-se com a filha do patrão, persegue um sonho revolucionário. Nesse período, Amado se engaja na militância comunista. Em 1934, publica Suor, um romance naturalista que retrata a vida miserável em um cortiço da Bahia. A história de Linda, que se une a um líder operário, destaca-se quando ele é morto pela polícia, mas ela persevera em sua missão revolucionária, distribuindo panfletos em busca de transformação social.

Negli anni '30 lo stato di Bahia, terra di cacao e di grandi latifondisti, diviene il miraggio per migliaia di diseredati che accorrono alla ricerca di un lavoro. Amado ha visto, ha studiato quella realtà con l'intelligenza di un etnologo o di un antropologo, e ha poi trasfuso in queste pagine tutta la sua capacità di raccontare, da autentico cantastorie della vita brasiliana. Mettendosi lui stesso nella parte di un bracciante, alfabetizzato ma incolto, nato da famiglia benestante però costretto da un rovescio finanziario a cercare lavoro, Amado racconta di fatiche disumane e di amori travolgenti e sensuali, di crudele violenza e di altruismo, di ingenuità e di fede, di morte e di sofferenza, di prepotenze dei fazendeiros e di spensierata allegria dei giovani, dipingendo con i suoi forti e coinvolgenti colori il quadro di un mondo e di tante vite.

Jorge Amado is the most international of Brazilian writers.Expert and master of stories written of great dramatic power and lyrical,the characters of his novels are now counter unforgettable figures.

In diesem Roman-Ballade erzählt Jorge Amado eine so seltsame Geschichte, dass sie wahr sein könnte. Es ist die Geschichte eines so schönen Ortes, dass er dem Garten Eden ähnelt: ein fruchtbares Tal, durchzogen von einem klaren Fluss. Dieses Land wird von den Menschen Tocaia Grande (Große Hinterhalt) genannt, da es von den Kämpfen grausamer Caciques, die um Land und Macht ringen, blutgetränkt ist. Die Bewohner, die nach und nach dort ankommen, sind arabische Händler, geflohene Schwarze, zurückkehrende Abenteurer, Zigeuner und Prostituierte, europäische Einwanderer und landlose Mestizen. Nur eines fehlt, dessen Bedürfnis die Bewohner nicht verspüren: das Gesetz, der Staat. Doch darüber denken die multinationalen Kakaounternehmen, die Militärs und fanatischen Priester, die von weit her gekommen sind.

E' bella, Teresa: lunghi capelli neri e pelle color ambra. La sua storia è allo stesso tempo cruda e straordinaria, realistica e... magica. Venduta ancora bambina a un padrone senza scrupoli, si libera, e diventa coraggiosa vendicatrice di tutti i torti, protettrice di umili e malati, nonché amante appassionata. Nel libro, che è fra i capolavori della letteratura brasiliana contemporanea, la storia di una donna appassionata e della sua gente.

Jorge Amado, známy pokrokový brazílsky spisovateľ, nie je slovenským čitateľom neznámy. Román Zem zlatých plodov je už tretím románom, ktorý sa v preklade dostáva do rúk slovenských čitateľov, a to ako posledný sväzok dramatickej románovej epopeje o kakau, po románoch Zeme nekonečné a Cesty hladu. Román Zem zlatých plodov je pokračovaním románu Zeme nekonečné. Nadväzuje na osudy feudálnych pánov, ktorí v období imperializmu strácajú svoje krvou a vraždami vydobyté zeme a tieto prechádzajú do rúk ešte dravších a neludskejších, do rúk kapitalistických vývozcov. Súbežne s osudmi majiteľov plantáží predstavuje nám autor osudy tých, ktorým by po práve mala patriť zem, lebo na nej pracujú — robotníkov na kakaových fazendách. Život týchto robotníkov- „nádenníkov“ je opísaný priam otriasajúco. Zmena v majiteľoch pozemkov, prevzatie plantáží vývozcami, nič nemení na neľudskej biede týchto ľudí. Nemožno sa preto diviť, keď do opisu ukrutnej biedy týchto moderných otrokov autor miestami vplieta až naturalistické pasáže. Lež román sa nekončí bezútešne. Amado v tomto románe umelecky pravdivo predstavuje zahnívanie kapitalizmu vo svojej vlasti a naznačuje záblesky svitania sveta nového, socialistického. I keď tu niet ústredného hrdinu, čitateľovi je od prvej chvíle jasné, na strane koho sú všetky sympatie autorove.

"Questa storia d'amore iniziò nello stesso giorno limpido, con sole primaverile, in cui il fazendeiro Jesuino Mendonça uccise a rivoltellate donna Sinhzinha Guedes Mendonça sua legittima sposa...": così il preludio alla storia di Gabriella dal profumo di garofano e dal colore di cannella, mulatta sinuosa che non cammina ma balla, che non parla ma canta, e che è arrivata con tanti altri emigranti dall'interno del sertào sul litorale, per non morire di fame. E' arrivata a piedi, danzando sulla terra riarsa fino a Ilhéus per la gioia e la dannazione dell'arabo Nacib. Selvatica e spontanea, incapace di tutto fuorchè d'amare e cucinare, la scalza Gabriella assiste senza molto capire agli intrighi della cittadina, ai mutamenti sociali, alle beghe che scoppiano tra i fazendeiros per la supremazia nel mercato del cacao.

A imagem de Santa Bárbara nunca havia saído da igreja matriz de Santo Amaro da Purificação. Mas, requisitada para figurar em uma exposição de arte religiosa, deixou o altar e empreendeu viagem até a cidade da Bahia. O saveiro Viajante sem Porto, conduzido por Mestre Manuel, adentrou a Bahia de Todos os Santos levando a santa católica. Destino da escultura: o Museu de Arte Sacra, onde o diretor, dom Maximiliano von Gruden, um frade alemão, programara exibi-la aos jornalistas e à população, orgulhoso do estudo que desenvolvera sobre a autoria da escultura. Para surpresa geral, ao chegar, Santa Bárbara se transmuta em Iansã, sobe a rampa do Mercado, toma o rumo do elevador Lacerda e some no meio do povo. Em Salvador, ela quer finalizar um trabalho iniciado meses antes, numa Quinta-feira do Bonfim, quando ajudara a jovem e formosa Manela na lavagem das escadarias da igreja. Agora, a divindade aproveita para livrar o espírito de Manela do controle da severa tia Adalgisa. Neste livro de humor contagiante e estilo primoroso, uma santa católica assume sua identidade do candomblé para ensinar aos que encontra pelo caminho o melhor da vida - a alegria e a tolerância -, em uma história que só poderia transcorrer na Bahia de Jorge Amado: lugar onde tudo se mistura e não há separação entre a virtude e o pecado, o bom-senso e o absurdo, a fé e a feitiçaria, a oferenda e o milagre.

Obraz nekonečných zemí voľakedy porastených pralesmi, na ktorých vyrástli a dnes prosperujú plantáže, zamestnávajúce tisícky ľudí. Väčšina z nich žije najbiednejším životom, neopísateľnými spôsobmi zdieraná a vyciciavaná. Amadov román je i pri tvrdej realite poetický.

Introduzione di Luciana Stegagno Picchio. Una nota di Jorge Amado. Completamente illustrato con foto a colori di Patrizia Giancotti . 4to pp. 144 Molto Buono (Very Good) "Noi, baiani, dobbiamo ringraziare Patrizia per aver scoperto punti di concentrazione di una bellezza così nostra e che lasciamo si disperda nel caos di una vita che sembra essere di tutti e corre il rischio di non essere di nessuno. Patrizia vede la Bahia che io sento e sente la Bahia che vede. I colori nitidi e la religiosità diffusa, l'uomo del popolo che sembra un santo e suggerisce erotismo, la bambina ancora totalmente innocente e già totalmente consapevole, infine, tutto ciò che è Bahia è qui". Caetano Veloso

Umelecky presvedčivá reportáž. Na albánskej ulici je sviatok zachycuje slávnu minulosť Albánska naplnenú bojmi za slobodu, nezlomnosť a vel'kosť počtom malého albánskeho národa, jeho vytúžené víťazstvo a cestu k slnečnej budúcnosti...

Jorge Amado lleva a la ficción la vida dura y esforzada de la clase obrera del norte de Brasil. Viejos, prostitutas y homosexuales pasan por las páginas de este libro, en donde se destaca la figura de Linda, que tendrá un romance con un líder obrero, el mecánico Álvaro, iniciándose así en los proyectos de transformación social. Aunque Álvaro muere en un motín, alcanzado por una bala policial, Linda no abandonará sus ideales. Seguirá adelante, para cumplir con su misión revolucionaria, en busca de un mundo justo. De sorprendente vigencia, esta obra del máximo novelista brasileño señala las miserias de la exclusión social y descubre algunos caminos para revertirla.