Muž bez tváře
- 50 stránek
- 2 hodiny čtení






Viděl jsem lidi páchat děsivé věci. Nikdy jsem si na to nedokázal zvyknout, a přesto to patřilo k mé všední práci. Podivný obraz, který se mně a Joeovi naskytl v ustávajícím dešti, mě bodl až v morku kostí...
Texaští maršálové na stopě vraha Swifta Morgana.
V Dalhartu se rozpoutalo boží dopuštění. Dorazila sem dráha Union Pacific. Brzy se objevili bandité, dobrodruzi, děvky a jiná pochybná sebranka. Městský marshal se marně snažil udržet pořádek a byl zastřelen. Pak byly vraždy a zabití tařika na denním pořádku. Dalhart připomínal vroucí kotel na prozatímním konci železniční trati. Soudce Buchanan poslal mě a Joea Madisona, abychom ve městě obnovili zákon. Byl to úkol téměř nemožný…
Bylo to pět jezdců, kteří projeli kolem šerifova úřadu ve městě Borger. Koně kráčeli se svěšenými hlavami. Jejich kopyta vířila prach. Šerif Mortimer stál u zaprášeného okna a díval se ven. Ani v nejmenším se mu ten pohled nelíbil. Byli to muži s mnohadenním strništěm na bradách, dlouhými kabáty proti prachu a s nízko připnutými revolvery. Koně i jezdci byli zaprášení a zpocení. Muži měli klobouky stažené hluboko do čela. Přijížděli z východu, zatímco slunce se klonilo k západu. Den se chýlil ke konci. Mortimer se nemohl zbavit dojmu, že s těmito muži přišlo do města zlo. Byli to pobudové v sedlech, muži s typickými ostražitými výrazy psanců…
Byla to stará známá špinavá hra. Malý ranč nebo farma byly trnem v oku mocnému rančerskému baronovi. Nejprve byly drobným rančerům nabídnuty peníze za jejich pozemky. Když odmítli, následovaly hrozby, a pokud někdo zůstal i nadále, byl vyhnán násilím. Nebo zabit. Když Joshua Baldwin našel toho mrtvého, skončil s prací pistolníka na velkém ranči a už nikdy nechtěl střílet pro peníze. Ale nyní musel zase bojovat. Kvůli Brendě, vdově po zavražděném rančerovi. Spolu s námi, texaskými marshaly. Bojovali jsme proti střelcům z ranče Hackknife…
Joe Madison a William Waco mají další práci se zločinem ...
Nemuseli jsme s Joem mluvit, abychom se dorozuměli. Spatřili jsme to stavení současně a zastavili jsme. O sekundu později jsme stáli na zemi. Rychle jsme odvedli koně několik kroků nazpět mezi husté keře. Pečlivě jsme uvázali uzdy k tlusté větvi. Nesměli jsme riskovat, že se koně splaší hlukem boje, který nás čekal, a utečou nám. Vytáhli jsme od sedel pušky, odepnuli si ostruhy a plížili se blíž.
„Tentokrát mám pro vás snadný úkol,“ řekl soudce Buchanan. Vlastně jsme s Joem Madisonem měli zneškodnit jen bandu zlodějů dobytka, která řádila v severním Texasu. Že narazíme na muže, který zavraždil předáka jednoho ranče a uloupil tam deset tisíc dolarů, to jsme netušili. Ani to, že vlastníci ranče poslali za pachatelem lovce lidí. Ovšem již pár minut poté, co jsme opustili soudcovu kancelář, jsme poznali, že tato mise nebude vůbec snadná…