Roman
In diesem bewegenden Roman von Katja Lange-Müller treffen drei Frauen, die unter der Vernachlässigung ihrer Mütter leiden, auf einen kognitiv beeinträchtigten Jungen. Ein unerwarteter Tod bringt ihre komplexen Geschichten und emotionalen Verletzungen ans Licht. Der Roman erforscht Sehnsucht nach Zuneigung und die Widersprüche der Identität.
Bas de casse conte la fin d'une petite imprimerie privée dans les années 1970 en RDA, à travers le portrait de ses employés : Manfred, l'imprimeur qui parle aux machines ; Fritz, le roi de la linotype ; Willi, le vieux taciturne ; et la narratrice, pas douée pour le métier, que Fritz surnomme "Puppi, l'éléphante pompette et manchote". Les destins de ces quatre personnages se croisent dans ce lieu de travail qui n'a rien d'anodin. C'est un monde qui s'achève, celui de l'imprimerie à l'ancienne, dans un pays qui voit tout ce qui a trait à la chose imprimée d'un oeil méfiant.
Die Poetologie des Brühwürfels – über das Schreiben und Lesen von Literatur. Wer schreiben will, muss auch lesen können: Katja Lange-Müllers Berichte aus der eigenen Werkstatt und über die Geheimnisse der großen »Kollegen«, von Herman Melville, Johann Peter Hebel, Mark Twain, Heinrich von Kleist bis zu Adolf Endler und Wolfgang Hilbig. Die Schriftstellerin Katja Lange-Müller ist ein Glücksfall für die deutsche Literatur der Gegenwart, weil sie in ihren Büchern literarische Brillanz mit einem umwerfenden Humor verbindet. Dieses Kunststück gelingt ihr nun in gleicher Weise in den Frankfurter Poetikvorlesungen, in denen sie 2016 über das literarische Schreiben, das Lesen von Literatur, über ihre eigene literarische Biografie und vor allem über die von ihr hochgeschätzte literarische Gattung der Erzählung spricht. Dabei nimmt Katja Lange-Müller die Zuhörer mit auf eine ebenso lehrreiche wie unterhaltsame Reise durch die Weltliteratur bis in die Gegenwart. So werden den Lesern Lichter aufgesetzt über das »Brühwürfel-Prinzip«, das heißt die Extremverdichtungen, die große Erzählungen der Weltliteratur auszeichnen, über den Ursprung der Komik als Waffe der Schwachen gegen die Starken und über die immer wieder aktuelle Frage, »wann wir es mit Literatur zu tun haben« (und wann nicht).
Román odehrávající se v Berlíně na konci osmdesátých let vypravuje o neochvějné lásce Soji, toho času pracující jako výpomocná síla v květinářství, a Harryho, nespoutaného muže na okraji společnosti s temnou a propastnou minulostí. Kronikou jejich lásky je školní deník s nedatovanými zápisky, kde si Harry zaznamenával, čím se zabýval v dobách, kdy byl se Sojou. Jen jedno však deníku schází: zmínka o Soje. Soja se po letech rozhodne tuto mezeru vyplnit a vyprávět jejich společný příběh. Vzpomíná na muže, jehož milovala obětavou a nezištnou láskou, avšak jen poskrovnu opětovanou. Věděla leccos o Harryho temné drogové a kriminální minulosti a v každé chvíli stála při něm, její láska vytrvala i po jeho smrti. Stíny Harryho minulosti se však vracejí a Soja zjišťuje, že jí Harry přece jen mnohé zamlčel. Knihou prolíná téma „německo-německé" minulosti, především pozdních osmdesátých let, autorka ukazuje, jak se starý západní Berlín stával bezútěšným místem a „ostrovem neblahých". Román končí událostmi podzimu 1989, politická dimenze však zůstává oproti emocionálním zkušenostem hrdinky v pozadí.