Antonín Bartoněk Knihy

Dílo profesora Bartoňka „Dialekty klasické řečtiny“ shrnuje problematiku klasických řeckých dialektů, zpracovanou poprvé v tomto rozsahu pro českého čtenáře. Práce je dovedena od starořeckých prvopočátků a jazykové situace v době mykénské až do období helénistického. Shrnuje i výklady o vzniku řecké alfabety, o cizích jazycích v staré Egeidě, o nářečních rozdílech v řeckém hláskosloví i v skloňování řeckých substantiv a v časování řeckých sloves, o etnickém a nářečním charakteru řeckých kolonizačních oblastí, o různých typech řecké koiné předhelénistické i vzniku koiné helénistické a nakonec v souhrnu o hlavních nářečích starořeckých literárních žánrů.

Tato knížka poutavě podává zajímavou tematiku antického prostředí v oblasti Egejského moře. Kapitoly se zabývají egejskými texty, záhadami kolem mínojské Kréty, antickým válečnictvím a společenskými strukturami, pohřbíváním, historií a fikcí kolem Trojské války a začátkem a koncemtéto kolébky západní civilizace.

50 let po rozluštění egejského lineárního písma B vydává autor dosud nejrozsáhlejší přehled nejstarších dialektů antického Řecka, obsahující nejen gramatiku a lexikální zásobu mykénštiny, ale i texty pocházející ze 14., 13. stol. př. Kr.

V úvodních studiích zjistíme, jaký vliv mají nalezené laténské a římské mince ze Zohora na výzkum osídlení západního Slovenska. Dozvíme se o dvou nálezech raně středověkých mincí a pražských grošů v Dolním Rakousku, anebo o depotu pražských grošů v Malíně na Kutnohorsku. Z českého prostředí sborník mimo jiné informuje o nálezech při archeologickém výzkumu v pražské Klimentské ulici, o nalezeném zlomku denáru Konráda Oty na Mělnicku, o historickém depotu velkých brakteátů na Královéhradecku, o nalezeném neobvyklém brakteátu z hradu Cvilín na Bruntálsku, anebo o mincích ze zaniklého vodního mlýna na Litoměřicku. Sborník uzavírá příspěvek s dodatky k soupisu zahraničních nálezů nejstarších českých a moravských mincí.

Kniha je věnována prvnímu pokusu obyvatelstva, jež hovořilo starou řečtinou, vstoupit na jeviště světové kultury. Mykénská civilizace, jejíž vzestup, vrchol a pád spadá do období mezi 16.–12. stol. př. n. l., je z jedné strany plnohodnotnou součástí řeckých dějin, na straně druhé však vykazuje natolik zvláštní rysy, že ji lze plným právem pokládat za zcela autonomní civilizaci, podobně jako tomu bylo později u řecké kultury antické i u kultury byzantské.