Daniil Charms

Daniil Charms (Даниил Иванович Хармс, Daniil Kharms), vlastním jménem Daniil Ivanovič Juvačev (Ювачёв) (* 30.12.1905, † 2.2.1942) byl ruský experimentální básník, člen skupiny OBERIU, navazující na expresionismus a dadaismus, zájmem o absurditu jevů korespondujících se surrealismem.

Daniil Charms se narodil v leningradském útulku pro ženy propuštěné z vězení, jehož ředitelkou byla jeho matka. Jeho otec, pravoslavný spisovatel Ivan Juvačev, byl jako člen teroristické skupiny Narodnaja volja odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl posléze změněn ve vyhnanství na Dálném Východě.

Múzicky a výtvarně nadaný Daniil Charms vystudoval elitní střední školu Petrschule, kde se naučil perfektně německy a slušně anglicky. Ze studia elektrotechniky, kterou začal studovat v roce 1924, byl vyloučen pro své výstřední chování.

Charms provokoval nejen svým výstředním chováním, ale i oblékáním. Dandy v přesně střiženém saku, golfkách, s velkým prstenem na ruce a těžkou holí, si v sovětském Rusku 20. let koledoval o problémy již pouhým vzezřením. Pouštěl se do improvizací, aby pobavil své okolí. Po Leningradě vyhledával charakteristické postavičky, podivíny a zkrachovalce.

V roce 1925 vytvořil spolu se dvěma básníky, Alexandrem Vvěděnským a Nikolajem Olejnikovem, a filozofy Leonidem Lipavským a Jakovem Druskinem společnost, které říkali „činaři“. Spojovalo je vzájemné přátelství a téměř shodný názor na umění. Koncem roku 1927 organizoval skupinu OBERIU tj. Společnost reálného umění. Šlo o poslední skupinu revolučního levicového umění. Atmosféra proti „činarům“ a OBERIU začala nebezpečně houstnout, v roce 1931 byla proti nim rozpoutána štvavá kampaň. OBERIU už nesmělo veřejně vystupovat a začaly represe proti činarům. Spolu s Vvěděnským byl zatčen a odsouzen a krátce po propuštění opět zatčen a vyhoštěn spolu s přítelem na rok a půl z Leningradu. V letech 1933–34 publikoval Daniil Charms své verše v dětských časopisech. v roce 1937 po vydání básně Jednou z domu vyšel pán ho postihl definitivní zákaz publikování. O pár let později byl zatčen tajnou policií a již nikdy ho jeho přátelé a příbuzní neuviděli.
Není zcela jasné, zda zemřel při několikadenní cestě ve vlaku do Novosibirska nebo zemřel v tamní nemocnici. V roce 1934 požádal o ruku Marinu Malič, s kterou žil až do svého zatčení.

V roce 1956 byl rehabilitován. Jeho příbuzní dostali dokument, v němž se praví, že stíhání D. I. Juvačeva bylo zastaveno, protože se dodatečně zjistilo, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu.