Dumitru Țepeneag je současný rumunský prozaik, esejista, povídkář a překladatel, který v současné době žije ve Francii. Byl jedním ze zakládajících členů skupiny Oniric a teoretikem oniristického směru v rumunské literatuře, přičemž se proslavil svými disidentskými aktivitami. Țepeneag je jedním z nejvýznamnějších rumunských překladatelů francouzské literatury. Do rumunštiny přeložil díla autorů Nové levice, avantgardy a neomarxistických autorů.
Kniha obsahuje většinu autorových raných textů, publikovaných v souborech Rozcvičky (1966), Chlad (1967) a Čekání (1971) a povídku Heautontimorumenos věnovanou Janu Palachovi, otištěnou roku 1969. V těchto absurdních a často mrazivých, perfekcionistických groteskách, v této poetické existenciální hře, tušíme touhu dotknout se těch nejzazších tajemství existence.
Výchozím bodem bohatě strukturovaného a mnohovrstevnatého románu s autobiografickými prvky rumunského spisovatele Dumitru Ţepeneaga Hotel Europa, poprvé vydaného v Bukurešti v roce 1996, je návrat rumunského emigranta z francouzského exilu zpět do vlasti. Aby načerpal náměty na reportáž pro Rádio Svobodná Evropa, připojí se ke konvoji humanitární pomoci jedoucímu po prosincových událostech roku 1989 do Rumunska. Následně, zpátky ve Francii, v ústraní krajiny Bretaně, začíná psát knihu, kterou se pokouší vypořádat se svým životem v původní vlasti i v exilu, prozkoumat a vykreslit krutou, nelítostnou, a přesto lákavou tvář východní Evropy, a zároveň nahlédnout i její budoucnost. Reálný časoprostor se začíná prolínat s představami a sny, často ztrácíme přehled o tom, v jaké jeho rovině se spolu s hlavními hrdiny, kteří tu a tam více či méně nápadně zkouší naši trpělivost a postřeh, zrovna ocitáme a kam vlastně jejich osudy směřují. Postavy autorova románu pomalu, ale jistě začínají prostupovat do spisovatelova vlastního života, bez skrupulí do něj zasahují, stávají se jeho nedílnou součástí a pronásledují ho až do samého konce. Jaký výsledek bude mít tato partie šachu?
Roman
Eine osteuropäische Schönheit betritt ein Pariser Café. Was versteckt sich hinter der geheimnisvollen Aura der unechten Blondine, die der Schauspiellegende der Zwischenkriegszeit Elvire Popesco so ähnlich sieht? Und warum musste sie sterben? Was in Berlin als menage a trois begann und in Paris tragisch endet, ist nicht nur eine persönliche Tragödie. Tsepeneag erzählt eine Geschichte von Sex and Crime und zeichnet zugleich ein subtil humorvolles Bild unseres neuen vereinten Europas. Verschiedenste Mentalitäten, Klischeevorstellungen und nationale Stereotype prallen aufeinander. Die skurril und rätselhaft erzählte Geschichte gespickt mit Film- und Literaturreminiszenzen kommt wie ein Krimi daher. Der Autor Tsepeneag erweist sich einmal mehr als Meister, uns die Enge der Gedanken vorzuführen und plädiert mit seinem Buch dafür, den Kopf von Idyllen, Klischees und Ideologien frei zu machen.