Konstantin Michajlovič Simonov

Kirill Michajlovič Simonov (rusky: Кирилл Михайлович Симонов) Kirill Michajlovič Simonov, (*28.11.1915 Petrohrad, †28.8.1979 Moskva) byl ruský sovětský spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Protože ráčkoval a neuměl vyslovil tvrdé "l", začal si říkat Konstantin (Константин). Jeho matka ho tímto pseudonymem nikdy neoslovovala, místo toho mu láskyplně říkala Kirjušo. Narodil se v rodině generálmajora a kněžny, nicméně svého otce nepoznal, protože beze stopy zmizel na frontě 1. světové války. Začínal jako válečný dopisovatel, teprve poté se stal spisovatelem. Jeho tvorba se opírá o jeho zážitky z druhé světové války, kde se pokoušel propojit dokumentaristiku s epickou tvorbou. Jeho informacím nelze přikládat žádnou historickou hodnotu. Absolvoval Literární institut Maxima Gorkého, Moskevský institut filozofie, literatury a historie a též kurzy pro válečné korespondenty na Vojensko-politické akademii V. I. Lenina. V letech 1952–1956 kandidát ÚV KSSS, v období 1956–1961 a od roku 1976 člen ústřední revizní komise KSSS, 1946–1954 poslanec Nejvyššího sovětu SSSR. Je autorem poém, intimní a občanské lyriky (Přátelé a nepřátelé), povídek, novel a románů zobrazujících hrdinství ruských vojáků za 2. světové války a občanů v zázemí (Dny a noci, trilogie Živí a mrtví, Člověk se nerodí pro válku, Poslední léto), divadelních her (Ruští lidé, Ruská otázka, Čtvrtý) a publicistiky (Tábor smrti, Dopisy z Československa, Historie mladého muže, Než zmlkla děla).