Konstantin Simonov byl sovětský autor, známý především jako básník, jehož dílo se často dotýkalo témat lásky a války. Jeho báseň „Počkej na mě“ se stala symbolem naděje a vytrvalosti pro mnohé v turbulentní době. Simonovovy verše, často inspirované jeho osobními vztahy, vyjadřují hluboké lidské emoce s neokázalou upřímností. Jeho tvorba zanechala nesmazatelnou stopu v ruské literatuře.
Třetí díl válečné románové trilogie z období Velké vlastenecké války (Živí a mrtví, Člověk se nerodí pro válku, Poslední léto) zachycuje na osudech hlavních postav, které zná čtenář z předchozích částí (mladá lékařka Táňa,novinář Sincov, generál Serpilin), přípravy a provedení běloruské ofenzívy u Mogileva a Minska v období od konce května do začátku července 1944. Nejvýznamnějším úspěchem knihy je zobrazení velké válečné operace jako historické události i jako lidského dramatu.
Válečný román, napsaný válečným dopisovatelem, zobrazuje na příběhu důstojníka a zdravotní sestry heroismus sovětského lidu za Velké vlastenecké války a atmosféru dní a nocí bojujícího Stalingradu. Vydání 8., v Našem vojsku a v tomto překladu 1.
Nutnost vyrovnat se s kultem osobnosti a ukázat, jaké škody způsobil, je hybnou silou i tohoto rozložitého, v letech 1963-1964 v časopise "Znamja" publikovaného románu o bojích u Stalingradu. Autor v něm věrně kreslí situaci,náladu i lidi a snaží se dát odpověď na stále naléhavěji se vynořující otázku, jak vlastně mohlo dojít k proniknutí Němců tak hluboko do sovětské země a placení cesty k vítězství zbytečnými oběťmi. Navazuje na 1. díl zamýšleného cyklu o válce Živí a mrtví.
14 povídek z Velké vlastenecké války, jejíchž náměty jsou bojové episody rudoarmějců v době ofensivy po stalingradském vítězství. S výjimkou 4 povídek, věnovaných partyzánským bojům v Jugoslávii, líčí autor průběh nejtěžších bojů a složitých operací, které sovětští velitelé pečlivě promýšleli, starajíce se vždy především o to, aby lidé co nejméně utrpěli, a které mohli provést právě s vojáky, kteří prošli stalingradskou školou. Světlem je v povídkách míněn psychologický vzmach, který se v sovětské armádě šířil, když nacisté byli přinuceni k ústupu, a slavnostní jistota, že fašismus musí být poražen, s kterou rudoarmějci nastupovali do boje. "Jestli mi ... nebude souzeno dožít se konce války" - říká hrdina závěrečné povídky - "tu chci umřít na bojišti tak, aby ode mne do Stalingradu bylo při nejmenším dva tisíce kilometrů a přede mnou ani jediná ruská vesnice".
Román je uznáván za jedno z nejlepších děl inspirovaných velkou vlasteneckou válkou. Vrací se k jejímu začátku a mistrovsky evokuje první týdny, kdy válka jako smršť rozrušila život země i každého jednotlivce. I v těžkých podmínkách kultu osobnosti se však osvědčila síla a odolnost lidí, umožnila jim zvládnout svízelnou situaci a účinně se postavit na odpor fašistickému vetřelci. Edice Máj,svazek 18
