Ivan Landsmann

Po dokončení povinné vojenské docházky pracoval šestnáct let na dole Antonín Zápotocký, nejdříve jako horník, později jako předák v geologickém průzkumu. Oženil se a měl dvě dcery. V červnu 1985 odjel za bratrem do Kanady a chtěl u něho zůstat. Po dvou měsících však musel Kanadu opustit. Na zpáteční cestě požádal při mezipřistání v Amsterdamu o politický azyl. Po těžkých začátcích bez znalosti holandštiny nebo angličtiny se seznámil s dalším českým emigrantem, písničkářem Jaroslavem Hutkou. Už v Kanadě začal s psaním zápisků. Na Hutkův popud pokračoval v psaní vzpomínek na práci v dole, zamýšlené z počátku hlavně jako terapie pro překonání traumat způsobených samotou a emigrací.

Náhodou se tak odkryl Landsmanův vypravěčský talent. Později získal v Holandsku politický azyl, také na přímluvu Josefa Škvoreckého, který ho po přečtení části deníku označil, v dopise zaslaném holandským úřadům, za předního českého spisovatele. Ještě v devadesátých letech žil autor v Holandsku. V roce 2001 se vrátil do České republiky a několik let se marně pokoušel získat české občanství a tím například právo na penzi.