Jádrem dvousvazkové monografie je první český překlad dvou latinských středověkých příruček, zvaných První a Druhý vatikánský mytograf, které v pěti stech padesáti kapitolkách, závislých především na antických literárních předlohách, přinášejí své vlastní ztvárnění řecké mytologie. Spisy se dochovaly v řadě opisů; dva opisy Druhého vatikánského mytografu autorka nedávno identifikovala i v rukopisech českého původu ze 14. a 15. století a v roce 2017 vydala tiskem.
Latinský Traktát o sféře světa anglického astronoma 13. století Iohanna de Sacrobosco, působícího na univerzitě v Paříži, se stal základní učebnicí astronomie, která byla čtena a studována až do 17. století. Jeho neobyčejný vliv je dokumentován mnoha stovkami dochovaných rukopisů i exemplářů inkunábulí a starých tisků. Naše kniha přináší edici latinského znění práce a její první český překlad, provázený řadou vysvětlujících dodatků. Sacroboskova Sféra byla v minulosti často komentována: jeden z komentářů napsal na sklonku 15. století český astronom Václav Faber z Budějovic, známý svými kalendáři a pranostikami, které vydával v Německu. Jeho komentář Sféry přinášíme v edici i překladu také, stejně jako předmluvu známého reformátora Filipa Melanchthona, připojenou k vydání Sféry v roce 1531 ve Wittenbergu. Cílem edice je zprostředkovat českému čtenáři jedno ze základních děl, která se podílela na vývoji evropského myšlení a vzdělanosti. Vydání komentované Sacroboskovy Sféry navazuje na předchozí práce autorů, v nichž zpřístupnili vybrané spisy z dějin exaktních věd od antiky po raný novověk (Gaius Iulius Hyginus, Křišťan z Prachatic, Johannes de Gmunden, Jan Ondřejův zvaný Šindel, Pavel Žídek, Tycho Brahe, Galileo Galilei, Johannes Kepler).
Práce přináší transkripce dvou nově identifikovaných rukopisů české provenience s latinským textem tzv. Druhého vatikánského mytografa, tedy středověkého souhrnu antické mytologie. Autorem prvního rukopisu z roku 1401 je Šimon z Rokycan, pozdější rektor pražské univerzity, upálený Janem Žižkou při dobytí Berouna v roce 1421. Druhý opis je anonymní a možná ještě o několik let starší.
Na jaře roku 1610 vydal Galileo Galilei nevelký spisek Hvězdný posel, věnovaný florentskému vévodovi Cosimovi II. Medicejskému, v němž jako první popsal pozorování oblohy pomocí dalekohledu a oznámil objev Jupiterových měsíců. Jeden výtisk poslal rovněž Johannesu Keplerovi, který záhy Galileovi zaslal obsáhlý dopis, v němž jeho objevy ocenil, a tuto svoji recenzi také pod názvem Rozprava s Hvězdným poslem zveřejnil tiskem. Oba tyto útlé svazky, které výrazně vstoupily do dobové diskuse o kosmologickém uspořádání světa a které jsou i skvělou ukázkou renesanční stylistiky, patří mezi nejdůležitější astronomické práce všech dob. Kniha přináší jejich překlad spolu se zasvěceným komentářem, který osvětluje podstatu Galileových objevů, stejně jako jejich dobové souvislosti.
Z latinských originálů Siderus nuncius a Dissertatio cum Nuncio sidereo přeložila Alena Hadravová za odborné spolupráce Petra Hadravy.
Poslední ze čtyř původních, tematicky spjatých publikací přináší edici a překlad as-Súfího Katalogu hvězd a všestranný rozbor tzv. přemyslovského nebeského glóbu.
První ze čtyř původních, tematicky spjatých publikací, je český překlad Pseudo Hyginových Bájí, který poskytne čtenáři bohatý faktografický materiál k řecké mytologii.
Druhá ze čtyř původních, tematicky spjatých publikací, je spis Gaia Iulia Hygina O astronomii, který je souhrnem antických představ o vzniku souhvězdí, čerpaných z různých literárních zdrojů, je však i jakýmsi katalogem hvězd v próze.
Třetí ze čtyř původních, tematicky spjatých publikací tvoří Středověká pojednání o souhvězdích doplněná o rozsáhlou ilustrovanou studii o ikonografii souhvězdí od antiky po raný novověk.
Soubor čtyř původních, tematicky spjatých publikací. První je český překlad Pseudo Hyginových Bájí, který poskytne čtenáři bohatý faktografický materiál k řecké mytologii. Druhou je spis Gaia Iulia Hygina O astronomii, který je souhrnem antických představ o vzniku souhvězdí, čerpaných z různých literárních zdrojů, je však i jakýmsi katalogem hvězd v próze. Třetí část tvoří Středověká pojednání o souhvězdích doplněná o rozsáhlou ilustrovanou studii o ikonografii souhvězdí od antiky po raný novověk. Poslední část přináší edici a překlad as-Súfího Katalogu hvězd a všestranný rozbor tzv. přemyslovského nebeského glóbu.
Kniha přináší první vydání přírodovědné části unikátní rukopisné latinské encyklopedie mistra Pavla Žídka z 15. století, napsané pro krále Jiřího z Poděbrad. Latinská edice zoologických a botanických partií díla je provázena českým překladem a poznámkami, které práci začleňují do kontextu obdobné evropské literatury od antiky po pozdní středověk. Doplněno četnými iluminacemi ze středověkých rukopisů našich i zahraničních sbírek.
