Anna Zelenková Knihy

Dějiny Slovenska od počátků až do současnosti z pera předního českého historika. Dějiny Slovenska nejsou dějinami Slováků jako národa, ale historií území, které dnes tvoří současnou Slovenskou republiku a které bylo po staletí součástí uherských dějin. Jan Rychlík sleduje historii slovenského území od počátků, věnuje se Sámově říši, velkomoravskému státu a cyrilometodějské misii, příchodu Maďarů a středověké uherské monarchii, zrodu slovenského národního vědomí a nelehkému prosazování se slovenského národa v rámci multinacionální uherské monarchie. Jádrem knihy jsou kapitoly o moderních dějinách Slovenska, vrcholících získáním samostatnosti v roce 1993, i o třech dekádách samostatnosti. Autor má jedinečné předpoklady pro napsání první české syntézy slovenských dějin - má dvojí občanství, české i slovenské, a jako přímý účastník byl i u jednání o rozdělení společného státu.

Rukopis rozsiahlej štúdie Štefana Krčméryho Možnosti československej prozódie z roku 1935, ktorý sa našiel v súkromnej pozostalosti českého literárneho historika Alberta Pražáka, zahŕňa autorove verzologické štúdie napísané najmä na začiatku 30. rokov a publikované väčšinou v Slovenských pohľadoch. Krčméry v nich obhajoval veršovú techniku štúrovskej poézie, ktorá vychádzala z romantickej estetiky a jej folklórneho základu. Vyšiel z teoretických názorov T. Milkina a polemizoval s Vlčkovou vedeckou školou, ktorá videla vrchol slovenského básnictva v sylabotónickom verši P. O. Hviezdoslava a odmietala uznať umelecké kvality štúrovskej poézie. Krčmérymu išlo zároveň o estetickú rehabilitáciu prozódie sylabického verša romantického obdobia. V pripojenej štúdii Krčméry a teória verša v česko-slovenskom kontexte medzivojnového obdobia je analyzovaný autorov prínos k vymedzeniu slovenských prozodických systémov z rytmickej stránky. V Textových prílohách sú uverejnené doteraz nepublikované materiály (Krčméryho vlastný životopis, posudky k dizertačnému konaniu Š. Krčméryho a jeho korešpondencia s českými literátmi J. Vlčkom, V. Tillem a A. Pražákom).

Kniha si klade za cíl přispět k objasnění společných i rozdílných tendencí v česko-slovenských vztazích, které se chápou jako společný dialog a porozumění, ale i jako určité odmítání nebo nekomunikace. S využitím dosavadní odborné literatury, ale i dosud nepublikovaného materiálu (rukopisy, korespondence apod.) se soustřeďuje i naméně známé či opomíjené stránky vzájemných kontaktů v období od počátku národního obrození až meziválečného období, které zpřesňují a doplňují obraz historického formování a fungování dvou blízkých literatur. Kniha nemá v plánu suplovat dějiny česko-slovenských literárních vztahů, snaží se spíše interpretovat stav teoretického myšlení o soužití obou literatur a vedle kontaktově-genetického a typologického literárněhistorického výzkumu, orientujícího se na zdroje, analogie a shody, se věnuje i zkoumání vzájemných tvůrčích podnětů, idejí a uměleckých souvislostí fungujících mezi oběma literaturami v rovině směrů, koncepcí a poetik. Monografie v rámci metodologických reflexí a východisek analyzuje terminologii, sémantiku a teoretické perspektivy procesů mezi vzájemností a nevzájemností a prostřednictvím oboustranných příkladů a inspiračních zdrojů načrtává základní kontury úspěšných i méně úspěšných pokusů o společný literární dialog.

Kniha je impozantním dílem českých i zahraničních slavistů, kteří se zde zamýšlejí nad problémy disciplíny, která kdysi byla rodinným stříbrem českých humanitních věd a zakládajícím oborem řady univerzit.Dodnes význam vědy, která se zabývá slovanskými národy, nepoklesl, spíše naopak, když si uvědomíme, že součástí EU je Polsko, Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko a Bulharsko, před branami EU stojí Černá Hora, Srbsko, možná i další jihoslovanské státy, dnes je to celkem asi 65 miliónů obyvatel: kromě toho východních Slovanů – Rusů, Ukrajinců a Bělorusů - na 200 miliónů a Ruskou federací pokrývají podstatnou část Asie (Sibiř).

Sborník obsahuje studie pracovníků Slovanského ústavu i dalších slavistických pracovišť ČR. Cílem bylo vytvořit orientační body v přístupu ke zpracování problematiky vlivu, či „účasti“ ostatních slovanských literatur na vývoj české literatury ve 20. století, v období, pro něž je charakteristická změna metodologického přístupu ke „srovnávací“ literatuře. Za stávajících možností výběru literárně historické, částečně i literárně kritické či teoretické literatury se autoři ve výsledném tvaru museli omezit jen určitými pohledy, určitými směry bádání i určitými obdobími. Daný projekt tak navazuje na tradici prací vzniklých v rámci klasické komparatistiky a zpracovávajících velmi široké období jen svým názvem. Pro sborník byla zvolena jen určitá období a určité žánry, které jsou dle našeho názoru klíčové pro vzájemné průsečíky jednotlivých literatur, a autoři je zpracovali různými metodologickými způsoby a přístupy. Sborník ukazuje, že společenství slovanských literatur ve 20. století rozhodně nelze zkoumat jako jednotný celek a že rozhodující roli v něm hraje problematika kulturních regionů, jíž se sborník v některých studiích rovněž věnoval (literatura moravského Těšínska, literatura lužickosrbská a literatura české menšiny ve Vídni).

Veci na dne duše zachytáva dva doteraz neznáme rukopisy z 30. rokov 20. storočia od jednej z najvýraznejších osobností slovenského literárneho života Štefana Krčméryho (1892 – 1955), ktoré sa našli v pozostalosti T. G. Masaryka v Prahe. Š. Krčméry je autor, ktorý sa suverénne pohybuje medzi vedou a umením, a preto aj táto edícia symbolicky prináša texty z obidvoch oblastí. Rukopis prózy "A ešte letiace tiene" odráža Krčméryho zmyslové a filozofické vnímanie sveta, jeho vlastnú životnú situáciu a cez postavu mladého slovenského študenta v Ženeve sa autor "stretáva" a metaforicky vyrovnáva s Byronom a Rousseauom. Pripravila Anna Zelenková.